Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Muškátový oříšek a muškátový květ, základ mnohých polévek
Co by to bylo za vaření, kdybychom opomněli koření. Má kuchyň je na voňavých přísadách přímo založena, ať už se jedná o koření, aromatické bylinky či důmyslně poskládané směsi. Základem mi bude jistě himalájská sůl, palčivý pepř, červená paprika, protizánětlivá kurkuma, nasládlý hřebíček, skořice, fenykl a anýz, muškátový květ a oříšek, vanilka, kmín, římský kmín, koriandr, kardamom, vzácný šafrán či zázvor. Výtečně poslouží taktéž i Tebi, druh neaktivního droždí, označováno jako lahůdkové. Úžasná pikantní harissa, koření pěti vůní, které báječně doprovodí pokrmy z rýže. K dochucení krmě však poslouží taktéž i citrón, pomeranč, jejich kůra v bio kvalitě, sušený či čerstvý česnek. Kapitolou samou o sobě pak budou také natě, z nichž zmíním například petržel, celerovou nať, úžasný a chutný koriandr, libeček kopr či pažitku. Nechci zapomenout ani na šalvěj, jakožto základ báječné limonády, mátu, rozmarýn, estragon či bazalku.
Svět koření a bylinek je více než úžasný, hravý a tvůrčí, jen se přestat bát. Abyste pokrm skutečně dochutili, je třeba každé z koření nasát, ochutnat, onu informaci pak uložit v šedé kůře mozkové a v případě potřeby ji opět použít. Stojím-li v kuchyni, mnohdy dopředu ani nevím, kudy chci pokrm směřovat. Následně vytahuji jednotlivé ingredience, které doplním o rozličné koření, ochutnávám a vařím, přidávám a dotvářím. Nejsnáze se vařívá na jaře či v létě, brzkém teplém podzimu, kdy země nabízí širokou škálu pestrých chutí a vůní, nicméně, ani v zimě netřeba věšet hlavu. Natě či bylinky lze nasušit a zamrazit, koření je pak hojnost po celý rok.
Muškátová záležitost napříč národy
Muškátový květ a oříšek se suší, aby se následně využili samostatně. Jejich chuť a vůně jsou podobné, květ je o něco méně sladčí, po rozvrstvení všech chutí může působit ať jemně nahořkle. Aroma je syté, osvěžující a kořenné. V jihovýchodní Asii, Číně a Indii se obě koření používají spíše šetrně. V Indii jím pokrmy dochucují většinou jen Mogulové. Naopak Arabové již po staletí muškátovým oříškem doprovázejí pokrmy z jehněčího a skopového masa. Evropané pak používají muškátový oříšek či květ nejen do slaných, ale i sladkých pokrmů. Oříšek je standardním kořením mnoha holandských receptů, téměř každá domácnost je zde bohatší o speciální stuhadélko, jímž se oříšek obrušuje na jemný prášek. Právě Holanďané s muškátovým oříškem vlastně vůbec nešetří, neboť jej používají opravdu hojně. Výborně se hodí do bramborové kaše, bílého zelí, kedlubny a zeleninového pyré, do těstovin, dušeného masa, do ovocných pudinků. Italové přidávají muškátový oříšek do míchaných zeleninových směsí, do příloh, omáček, k oblíbeným těstovinám.
Muškátový oříšek se běžně používá do medových a ovocných koláčů, ovocných dezertů, punče. Muškátový květ pak rozhodně nemůže chybět v bešamelu a cibulové omáčce, krémových polévkách, dezertech ze smetanového sýru. Osobně jej přidávám nejraději do polévek, například z květáku, případně z celeru. Muškátový oříšek povytáhne jejich chuť a je-li polévka krémové konzistence, dosáhnete skutečně hvězdného zážitku.
Jak to s tím květem a oříškem vlastně vůbec bylo?
Muškátové produkty pocházejí z plodů věčně zeleného stromu muškátovníku pravého. Ten je mezi rostlinami poskytující koření naprosto jedinečným úkazem, neboť je muškátový oříšek jádrem semena, zatímco krajkově ozdobný míšek, známý jako muškátový květ, obklopuje semeno. V 6. století se muškátovým oříškem a květem čile obchodovalo, putoval po karavanních stezkách do Alexandrie. V Číně se v té době oříšek používal jako lék na zažívací obtíže. Pro Indy a Araby měl mnohem hlubší použití, neboť platil za účinný prostředek při léčbě jaterních, kožních a zažívacích potížích, ale i jako známé afrodisiakum. Do Evropy pravděpodobně toto koření vstoupilo díky křižákům, kteří jej používali k vykuřování. V kuchyni došlo své oblibě mnohem později, až když Portugalci v 16. století rozvinuli obchod na Ostrovech koření. Pak se stal nejen lékem, ale i kořením. Ke konci 16. století se dokonce zdálo, že je lékem snad na všechny choroby. V průběhu 18. století nosili lidé své vlastní muškátové oříšky spolu s malým ozdobným mlýnkem ze stříbra, dřeva nebo kosti, aby si okořenili jídlo a nápoje, jako je horké pivo, svařené víno nebo teplý mléčný nápoj zvaný posset.
Moc nad obchodem s muškátovým oříškem a květem přešla z rukou Portugalců na Holanďany a nakonec, ke sklonku 18. století, na Angličany. Angličané pěstovali muškátovníky v Penangu, na Srí Lance a Sumatře. V dalším století převezli stromy na Grenadu ve střední Americe, která dodnes produkuje téměř třetinu světové produkce muškátového oříšku.
Zdravotní účinky tohoto pozoruhodného koření
Používá jej více orientální, nežli evropské léčitelství. Muškátový oříšek pomáhá při bronchitidě, mírní projevy revmatismu a nadýmání. Léčí akné, které je však více méně vnitřní záležitostí střeva, kdy stačí rozmíchat špetku oříšku ve vlažném mléce, nanést na pleť a nechat působit. Navozuje klidnější spánek. Olej z muškátového oříšku prospívá zaníceným dásním. Ve větším množství může způsobit ospalost, halucinace, euforii, v nadměrném množství i smrt. Užíváte-li však tohoto koření s mírou, žádný strach. Jeho chuť je vskutku aromatická, kdy stačí mnohdy jen malý ždibec na špičku nože, aby byla chuť v pokrmu patrná. Toto množství je pak více než bezpečné.
Užívejme, život je tolik voňavý, barevný a chutný.
V článku jsou použity informace z knihy:
Normanová, Jill. Chuť a vůně koření. Gemini, Bratislava 1992. 159 str. ISBN 80-85265-75-3.