Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Je to stále aktuální téma. Setkávám se s lidmi, kteří mají různé úzkostné poruchy, popisují, že se léčí u psychologa, účastní se různých sezení a užívají léky, které mají úzkosti zmírnit. Obracejí se na poradnu, protože nevidí uspokojivé léčebné výsledky dosavadního snažení. Někteří přicházejí s názorem, že jim léky nepomáhají.
Anxiolytika
Zalistoval jsem v internetovém portálu PLoS Medicine journal, kde jsou hojně publikovány vědecké studie na různá témata, a hledal jsem odpověď na to, zda je nějaká studie, která se zaměřila na hodnocení účinku léčivých postupů pomocí chemických anxiolytik, což jsou psychofarmaka podávaná na úzkostné stavy. Ta „rozvolňují“ úzkost, působí na svalové napětí, proti křečím, mají uspávací schopnost a tlumí aktivitu mozku. Našel jsem několik článků, kde jsou v různých interpretacích tyto efekty potvrzovány asi tak na 40-50 %, tedy jinými slovy jen toto procento lidí zaznamenalo po lécích zlepšení. Pokud bych vzal v potaz tento výsledek, vysvětlí se tím, proč nejsou někteří lidé spokojeni s léčbou a proč hledají další postupy, aby se jim ulevilo od úzkosti.
Neurotransmitery
Je známý fakt, že o tom, zda se v mozku projeví úzkost, rozhodují některé důležité neurotransmitery. Jsou to například GABA-gama-aminomáselná kyselina, serotonin (5 HT) a cholecystokinin (CCK). Jde o látky, které v těle fungují jako poslové, předávají zprávu (vzruch) z jednoho neuronu na druhý, a tak zprostředkovávají komunikaci mezi systémy. Každý z uvedených poslů provádí svou činnost jiným mechanizmem.
Lék ovlivní jen část a vzniká nerovnováha
Zde je právě ten oříšek, který není snadné rozlousknout, protože léky, které se používají proti úzkosti, zasahují svým účinkem jen část z těchto mechanizmů. Takže lékem ovlivníte pouze část a úzkost se dále rozvíjí právě tou částí, která lékem není ovlivněna. Někteří pozorovatelé popisují, že při užívání léků proti úzkosti dochází k nerovnováze mezi jednotlivými posly, na jedné straně může dojít k nadbytečnému množství jednoho neurotransmiteru a na opačné straně vah se jeví nedostatek druhého neurotransmiteru. Lidé, kteří začnou řešit své úzkostné stavy těmito léky, mají obvykle krátkou počáteční úlevu od příznaků úzkosti. Jsou zaliti optimismem. Příznaky se však časem zhoršují a mohou se objevit vedlejší účinky, včetně závislosti. Což je také známý jev a znají jej ti, kdo podlehnou a experimentují s návykovými látkami včetně alkoholu. V první fázi se dostaví vzrušení, dobrá nálada, potom dojde k poklesu nálady a k depresi.
Kritické faktory
Za normálních okolností se ve zdravém těle tvoří ony neurotransmitery komplexně a vyváženě, přesně tak, jak to situace vyžaduje. V těle funguje vždy samoregulační mechanizmus, který se o tuto rovnováhu stará. Jde tedy o to, pomoci tělu v této spíše přirozené cestě rovnováhy. Myslím si, že nejpodstatnější krok přísluší každému jedinci, aby si udělal revizi svého života jako celku, protože pokud je přítomna v jeho těle tato nerovnováha, určitě existují kritické faktory, které nerovnováhu dělají, a neurotransmitery se přitom vyčerpávají. Jde tedy o následek. Při komunikaci s těmito lidmi vychází najevo, že jsou si vědomi svých kritických faktorů. Otevřeně však říkají, že nemají vůli přestat, nemají podmínky, aby skoncovali s chybným směrem své životní dráhy. Umí jmenovat stovky objektivních důvodů, proč to udělat nemohou. V jejich mysli je dominantní myšlenka, že potřebují pomoc nějakým léčivem. Nedovedou si představit, že by to bez léků zvládli.
Přírodní zdroje
Z těchto důvodů se vědci snaží najít způsob vyrovnání hladiny neurotransmiterů z přírodních zdrojů. Například je potřebné, aby se zvýšila produkce GABA a serotoninu v těle. V této souvislosti jsem vyhledal několik takových bylin.
Například bylina, kterou můžete znát pod několika názvy: ashwagandha – withania somnifera – vitánie spavá – indický ženšen – zimní třešeň.
Další bylinu znáte pod názvem mučenka (passiflora incarnata) – léta ji používáme.
Kdo by neznal meduňku lékařskou (melissa officinalis) – je běžně dostupná.
Velké naděje se dávají rostlině griffonia simplicifolia; je to africký keřík. Extrakt ze semen obsahuje 5-HTP (penta-hydroxytryptofan), což je výchozí látka pro tvorbu 5-hydroxytriptaminu = serotoninu… Není to ale tak jednoduché, myslet si: „mám málo serotoninu, dodám tedy 5-HTP a hladina se mi zvýší“. Tělo si serotonin může z něho vyrobit, ale také nemusí. Nicméně je to možnost řešení pomocí bylin.
Na závěr seznamu uvedu aminokyselinu L-theanin, která je také v zorném úhlu vědců ve snaze najít náhradu prostředku proti úzkosti. Tato aminokyselina se nachází v zeleném a černém čaji. Má poněkud jiný mechanizmus působení, než bylo výše uvedeno. Zasahuje do poměru glutamátu / GABA, a tedy svým způsobem také ovlivňuje hladinu neurotransmiteru GABA.
Otázka kolem úzkostných stavů je komplikovaná. Je to vždy individuální záležitost. Takové léčebné opatření, které pomůže jednomu člověku, nemusí pomoci druhému. Úzkostný stav je výslednicí různých stresujících okolností, které je třeba pojmenovat a odstranit. Spoléhat se na to, že úzkost vyřeší léčivo, je spíše iluze. Léky nebo zde uvedené přírodní prostředky mohou pomoci jedinci k překonání problému, zvláště poté, co intenzivně, nejlépe za pomoci ostatních členů rodiny, zapracuje na odstranění příčin.