Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V mládí se u něj objevily hypnotické schopnosti. Poté ho uchvátila integrální jóga Sri Aurobinda. Sedm let meditoval MUDr. Vladimír Savčenko každý den pět hodin denně. Dostal se do transcendentálních stavů a bezmyšlenkový stav se stal základem jeho života. „Mám jednu myšlenku ráno a jednu myšlenku večer,“ říká. Co je podle něj opravdová meditace? A jak může s bezmyšlenkovým stavem začít každý z nás?
Už jste četli první půlku rozhovoru o přirozené stravě a “nejedení“??
Dnes hodně lidí učí meditaci nebo mindfulness, a přitom tito lektoři žádný bezmyšlenkový stav nemají.
Je to tak. Přitom Sri Aurobindo píše, že bezmyšlenkový stav je notová osnova meditace. Pokud neovládáš bezmyšlenkový stav, nemáš o meditaci ani ponětí. U mě je jedna myšlenka ráno a jedna myšlenka večer.
„Jedna myšlenka ráno a jedna večer“. To je nějaký bonmot? 🙂
Není. Nad čím bych celý den přemýšlel?
Co je tedy podle tebe meditace?
Je to změněný stav vědomí. Znamená to, že se roz-ztotožníš s vibracemi fyzického světa. Když zavřeš oči, tak na tvé vnitřní obrazovce nesmí být obrázky fyzického světa. Hraje-li například hudba a ty vidíš motýly na louce a představuješ si strom, že na něm sedí pták a začíná zpívat, tak to je mentální masturbace, to s meditací nemá nic společného.
V meditaci se tvé vibrace zjemňují a začínáš vnímat vysokofrekvenční vibrace. Posouváš své vědomí na jinou frekvenci. Díky Sri Aurobindovi jsem se dostal až do transcendentálního stavu. Byl jsem v něm pár dní. Byl jsem vesmír a vesmír jsem byl já. Poté se bezmyšlenkový stav stal základem mého běžného života. Například dnes jsem za tebou jel na nádraží. Byl malý provoz, tak jsem mohl jet přes město. Zapnul jsem hudbu a celou cestu jsem jel v bezmyšlenkovém stavu.
Jak bezmyšlenkový stav praktikovat?
Co doporučují všichni ti guru? Pozorujte myšlenky, ale neztotožňujte se s nimi. Ať plynou a vy jenom pozorujte.
To, co nabízím já, je velmi jednoduché. Kde je naše pozornost, tam je naše energie. Když pozoruješ myšlenky, tak se s nimi sice neztotožňuješ, ale vnímáš je, takže tvoje vědomí je zaneprázdněné pozorováním myšlenek. Ale kde je bezmyšlenkový stav? Tohle nefunguje. Oni říkají: „Soustřeďte se na nádech a výdech.“ No kolik to vydržíš nádechů a výdechů? A pokud je tvá pozornost spojená s nádechem a výdechem, tak nejsi v bezmyšlenkovém stavu, ale ve stavu koncentrace. A to není meditace. Koncentrace je předpříprava na meditaci.
Celá technika je nesmírně jednoduchá. Mezi myšlenkami jsou totiž mezery, na které přesuneš svou pozornost. V hlavě nám obvykle běží „dokumentární film“, jedna myšlenka za druhou: obrázky, vzpomínky, představy. Když bych vzal analogii starého, nedigitálního foťáku, tak když jsi šel film vyvolat, roztáhl jsi film a díval se na jednotlivé obrázky: „Tuto fotku chci, tuto fotku chci, tuto fotku chci“. Nikdo se nedivá na bílé mezery mezi obrázky. Pokud chce kdokoliv doopravdy meditovat, musí svou pozornost přesunout na tu mezeru.
Můj trenér mi při cvičení na nestabilní ploše říkal: „Doktore, pokud ty dokážeš stát tři vteřiny na tom míči, to znamená, že dokážeš i 30 vteřin. Když dokážeš 30 vteřin, tak dokážeš 3 minuty. Když 3 minuty, tak 30 minut. Když 30 minut, tři hodiny.“ Meditace je ta stejná posilovna. Jenom je to neuro-fitness. Jsme zvyklí, že myšlenky jedou non-stop jako obrněný vlak. A ty se začneš dívat na mezeru mezi vagóny (= myšlenkami). Nejprve to dokážeš třeba pět vteřin. A zase tě odtáhne vlak, zase se ztotožníš s myšlenkou. Potom cvičíš každý den a dokážeš udržet pozornost 15 vteřin. A najednou ji udržíš 30 minut. To je celé.
No a pokud máš v hlavě někdy hodně myšlenek, tak stačí udělat nádech a zadržet dech a rozestřít zrak – tomu se říká panoramatický pohled. A myšlenky se zastaví.
Ukážu ti ještě, co to ten panoramatický zrak je: Většinou jsme zvyklí dívat se binokulárním viděním – tzn. soustředíme se na jeden bod a přesouváme pozornost z jednoho objektu na druhý. Ale teď je naším úkolem roztáhnout binokulární vidění do obrazovky. Tzn., že vnímáme maximálně levý a pravý kraj obrazovky a horní a dolní. Tím pádem vnímáme všechny objekty, které se dostávají do našeho zorného pole, najednou, ale nedíváme se na nic konkrétního. Tzn. díváme se všude, ale nikam. A to je pro naše oči a mozek neobvyklé. Nabouráváme zaběhaný stereotyp. Takže například vyjdete po louce, po lese nebo ulici v městě a zapnete panoramatický pohled. Tím pádem je celá vaše pozornost maximálně soustředěná na udržení tohoto způsobu vidění. Pak se myšlenky zpomalují nebo mizí.
Když jsi začínal, jak jsi dlouho meditoval?
To je dobrá otázka. Tři až pět hodin denně po dobu sedmi let. Většinou v kuse. Měl jsem tehdy dvoukazeťák Panasonic, kde se kazeta obrátila a jakmile skončila jedna kazeta z obou stran, začala druhá. Meditace trvala minimálně tři hodiny + minimálně 45 minut výstup z meditace, protože nejde být jak žárovka a hned se zapnout. Musíš být vědomý a pozorný i při výstupu z meditace.
Takhle jsem to praktikoval sedm let. Výsledky, které jsem získával během těchto meditací, jsem začal integrovat do běžného života. Například, když běhám 5 nebo 10 km, nemám v tu chvíli nad čím přemýšlet. Během běhání je mým úkolem udržovat bezmyšlenkový stav. Tzn. mohu běžet s panoramatickým pohledem, což pomáhá hodně a paralelně se mohu soustředit na pocity v těle. Nepřemýšlím, neanalyzuji, nekomentuji a jenom vnímám, prožívám a cítím, co se děje tady a teď. A tak udržuji bezmyšlenkový stav při všech mých fyzických aktivitách – běh, plavání, kolo, posilovna, jóga, kolečkové brusle. Když děláš jógu, nebudeš přemýšlet o práci, protože to pak není jóga, ale gymnastika.
Jakákoliv fyzická zátěž v bezmyšlenkovém stavu umožňuje více se ponořit do těla, vnímat, cítit, prožívat. To znamená, být plně v přítomném okamžiku. Nebo když jsem například na poště a čekám na svou řadu, tak také vypínám myšlenky a jenom nezaujatě pozoruji to, co se děje. A zase: neanalyzuji, nepřemýšlím, nekomentuji. To stejné můžeš praktikovat, když řídíš auto. Jsi při řízení plně uvědomělý a soustředěný.
A pokud dostaneš například nějaký úkol v práci a musíš nad ním přemýšlet, tak nemůžeš přemýšlet non-stop dvě tři hodiny v kuse. Pointa je v tom, že když dostaneš úkol, musíš udělat první, druhý, třetí krok: Něco přivézt, někam zavolat, něco nakreslit. Ty jsi to zaúkoloval a už víš, co máš dělat. Vykonáš to v myšlence a vezeš pak ty papíry v bezmyšlenkovém stavu. Nacházíš pauzy, ve kterých nemusíš přemýšlet. To už je hygiena myšlení. Nezapínáš zbytečně „dokumentární film“ mysli. Učíš se myslet krátce pragmaticky, konstruktivně a efektivně.
U kreativních úkolů musí být proces myšlení též efektivní a konstruktivní. A právě, když děláš průběžně bezmyšlenkové pauzy, tak funguješ v režimu revitalizace a regenerace svého bioprocesoru. A jako výsledek nejsi psychicky unavený a energeticky vyšťavený.
Můžeš okomentovat častý předpoklad lidí, že myšlení vzniká v mozku?
Mozek s myšlenkami nemá nic společného. Vědomí má strukturu pole. Proto má vědomí schopnost se rozšiřovat. Rozpracoval jsem na toto téma technologii, která se jmenuje „Integrální metoda rozšíření vědomí“. Nabízím ji na svých týdenních kurzech.
Souhlasíš, že nemáme svobodnou vůli a že si nemůžeme vybrat příští myšlenku?
Pokud neovládáš myšlenky, tak ano. Když nejsi schopen zastavit „dokumentární film“, to neustálé blábolení v hlavě, tak jasně, že nejsi schopný si myšlenky vědomě vybírat.
Ale když proces myšlení ovládáš, tak přicházíš ke schopnosti, které říkám, že „myšlenka stojí na prahu mého vědomí a čeká na můj pokyn vstoupit.“ V dnešní ezoterice je 95 % dezinformací, to se dělá naschvál. Člověk má pocit, že něco užitečného praktikuje, esoterické praktiky mu obvykle neublíží, ale ve skutečnosti se skrze ně nikam nedostane.
Jaký je podle tebe klíč ke štěstí?
Napřed mi musíš dát definici štěstí. Když budeš znát definici štěstí, budeš znát i klíč.
Jak tedy zní tvá definice štěstí?
Tuto definici dávám lidem v rámci víkendového výcviku, kde člověka provádím myšlenkovým pochodem, prostřednictvím kterého jsem na tu definici přišel. Ukazuji mu, jak definice vznikla.
Klidně ti ale tu definici řeknu, byť to teď bude lehce vytržené z kontextu: „Štěstí je permanentní, pozitivní, psychoemocionální stav podmíněný psychologickou gramotností, duševním a fyzickým zdravím a emocionální zralostí.“ Tomu učím na individuálním výcviku. Takže žádné „štěstíčko přišlo, štěstíčko nás opustilo, máme štěstí“.
Na závěr se ještě zeptám, co říkáš na názor, že existuje jenom jednotné pole vědomí a neexistuje individuální já?
Ano, my všichni jsme jeden celek. Ale teď si uvědomte, vy máte jméno, věk, národnost, pohlaví, rodinný status, sociální status nebo postavení v práci – k tomu potřebujete individuální vědomí, které to všechno ovládá. Plus tělo, které také musí někdo ovládat a řídit. Protože de facto tělo je dopravní prostředek v pozemském životě pro naše vědomí. Díky tomu i vzniká individuální já, které se formuje od dětství. A na závěr, aby to bylo úplně jasné: Právě prostřednictvím bezmyšlenkového a meditativního stavu se roz-ztožňujeme s atributy fyzického světa a naše individuální vědomí se sjednocuje s jednotným vědomím.
Na toto téma je možno zorganizovat týdenní kurz „Integrální metoda rozšíření vědomí“. Rovněž pokud byste měli na pana doktora Savčenka otázky nebo se chtěli účastnit jeho individuálních tréninků, můžete ho kontaktovat na telefonním čísle: 777 885 052. Odkaz na YouTube Vladimíra Savčenka.
Jiří Hamerský