Mononukleóza

Onemocnění vzniká většinou při napadení organizmu herpetickým virem, který byl pojmenován podle jeho objevitelů – Epsteina a Barrové názvem EB virus (EBV). Nemoc probíhá ve formě uzlinové, protože se lokalizuje v lymfatických uzlinách, a zpočátku se chová podobně jako angína, ale její skrytá forma se projevuje napadením jater a sleziny, což je zásadní. Diagnóza se potvrdí laboratorním průkazem titru protilátek proti viru, typickými změnami v krevním obraze a změnami hladiny jaterních enzymů.

Historie

Infekční mononukleózu popsal již v 19. století, resp. v roce 1889 německý internista, který působil ve Wiesbadenu, jakožto „žlázovou horečku“, když asi o deset let před ním popisoval doktor Filatov tzv. idiopatickou lymfadenopatii, tedy nejasné zduření lymfatických uzlin. Nynější název infekční mononukleóza pochází z r. 1920, ale teprve v 50. letech minulého století byl Epsteinem virus objeven u pacientů s Burkittovým lymfomem a ještě později byl určen jako hlavní etiologické agens infekční mononukleózy manžely Henleovými v roce 1968.

Menší procento tzv. syndromu infekční mononukleózy bývá vyvoláno především dalším herpetickým virem, označeným jakožto cytomegalovirus (CMV). Vzácně se mohou uplatnit i další patogeny.

Imunita

Bylo zjištěno, že infekční mononukleóza vzniká vždy u pacientů bez protilátek proti EBV a naopak většina populace tyto protilátky má, aniž prodělala infekční mononukleózu.

Virus Epstein-Barrové se vyskytuje celosvětově. Většina lidí je během života EB virem infikována, a proto získávají imunitu prostřednictvím EBV protilátek, která zabraňuje onemocnění z opětovné infekce.

Imunita je dlouhodobá. Nicméně při oslabení a vyčerpání imunity může přesto dojít k nové infekci.

Přenos infekce

Pokud jedinec v sobě nese virus a je laboratorně tzv. seropozitivní, pak virus přenáší například svými slinami při líbání, kontaminací společného jídla či pití, přenést jej může i krví. Po přenosu dochází k infekci sliznice dutiny ústní a dále se virus šíří do B-lymfocytů, které vyvolávají silnou cytotoxickou reakci T-lymfocytů. Právě tyto lymfocyty, zaznamenané v krevním obraze, jsou charakteristické pro infekci EBV.

Inkubační doba

Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle asi 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.

Příznaky

Onemocnění může začít náhle nebo postupně zesilujícími projevy, které trvají několik dnů. Typická je bolest v krku, bolest hlavy, svalů, kloubů, malátnost, únavnost, nechutenství, pocení, zimnice, lehce zvýšená teplota, ale i horečka, která může dosahovat až 40°C a trvat i 10–14 dnů. K typickým příznakům infekční mononukleózy patří vedle horečky výrazná povlaková angína se zvětšenými podčelistními a týlními uzlinami. Pacient má ucpaný nos, dýchá otevřenými ústy, huhňá a z úst mu je cítit charakteristický zápach. Bývají i otoky víček. Lékař při objektivním vyšetření nachází zvětšenou slezinu a játra.

Klid na lůžku

To je základní předpoklad k léčení. Tělo potřebuje maximální klid, aby se dokázalo s virem vypořádat. Nekomplikovaná infekční mononukleóza nevyžaduje hospitalizaci; ta je ale někdy nutná při výskytu komplikací, které se mohou objevit v akutní fázi onemocnění nebo až po ní, nejvíce pak ve druhém až třetím týdnu onemocnění.

Léčba

Léčba infekční mononukleózy je obvykle jen symptomatická. Jde o skupinu léčiv s označením hepatoprotektiva, kde hlavní roli sehrává ostropestřec mariánský, vitamíny.

Podání antibiotik nemá u jasné infekční mononukleózy žádný význam, navíc při podání antibiotik ampicilinové řady dochází k výsevu výrazného červeného splývajícího kožního exantému.

Dieta

Užívá se jaterní dieta – s omezením přepalovaných tuků a alkoholu. Z masa jmenujme lehkou šunku, drůbež, rostlinné oleje. Zeleninu připravovat tak, aby nenadýmala. Pečivo se nedoporučuje čerstvé, teplé, právě vytažené z trouby nebo pece.

Jistou pozornost si zaslouží lecitin

Lecitin, který má nenahraditelnou funkci při ochraně membrán jaterních buněk, ale prakticky všech buněk lidského těla. Je zde řeč o fosfolipidech, které jsou obsaženy v sojových olejích, dále v celozrnných potravinách, olejnatých semenech, jeho dostatečné množství obsahují také ořechy. Pozornost věnujte přípravě jídel. Dáváme přednost vaření, dušení, pečení v troubě pod poklicí, zabraňujeme tak spáleným okrajům.

Fyzicky se šetřit

Doba rekonvalescence je různá případ od případu. Nelze však toto onemocnění podceňovat. Proto se přikláníme raději k dlouhodobé rekonvalescenci bez extrémní fyzické zátěže. Toto nechť si vezmou k srdci aktivní sportovci, mající obvykle snahu se co nejdříve vrátit do tréninkového programu. Předčasné ukončení rekonvalescence se projeví únavovým syndromem nebo jinými nepříjemnostmi.

 

Zpět nahoru