Mikroplasty v kuchyni a v kosmetice - Komplexní přístup ke zdraví

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Když byla v roce 2019 učiněna vědci z australské univerzity v Newcastle studie týkající se nevědomé konzumace mikroplastů, vyšlo najevo, že jich během jednoho týdne zkonzumujeme rovných pět gramů. To je jako jedna čajová lžička cukru. Nebo také jako bychom schroupali jednu regulérní kreditní kartu. Proč tomu tak je? Odkud se mikroplasty v našem jídle berou? A víme vůbec, jak se proti nim bránit? A lze to?

Kde se mikroplasty berou?

Mikroplasty jsou všude vůkol, ale i v nás. Na světě již neexistuje místo, které by jich bylo ušetřeno. Přístroje je detekovaly dokonce i v Arktidě. Vznikají dvojím způsobem, buď je čerpáme z produktů, ve kterých nacházejí svůj „smysl,“ jako jsou například zubní pasty s jejich abrazivními mikroperličkami, případně se z větších plastových kusů uvolňují mechanickým vlivem či sluncem. Mezi přední producenty mikroplastů patří automobilové pneumatiky, ze kterých se uvolňují otěrem.

Dále je to též syntetické prádlo (polyester, akryl aj.), plastové obaly, jako jsou sáčky, lahve, misky atd. V době covidové byly velkými zdroji také respirátory a masky. Následně mikroplasty cestují vzduchem, „vpíjejí“ se do půdy, migrují vodou, ulpívají v trávicím systému ryb. Na zemi jsou pak přijímány hospodářskými zvířaty, které popíjejí kontaminovanou vodu, pojídají znečištěné krmivo. Mikroplasty se akumulují v jejich tkáních či v mléce a okem nedetekované jsou pak i součástí našeho talíře.

Z jakých potravin získáváme nejvíce mikroplastů?

Na seznam nejvíce zatížených potravin bychom mohli umístit mořské plody (nejznečištěnější bývají krevety), voda (jak ta balená, tak i ta z vodovodu), dále také pivo, cukr, med a sůl. Obsah mikroplastů může kolísat v závislosti na půdě, na které se pěstuje, případně chová. Z masa si dle výzkumů dobře vedlo nezpracované kuřecí maso, nicméně, opět závisí na tom, čím byla drůbež krmena a kde byla její domovina. Z ovoce nejvíce mikroplastů obsahují jablka, ze zeleniny pak mrkev. Nejnižší podíl zátěžové složky byl sledován u listové zeleniny.

Pro zajímavost: U ovoce si lze vypomoci jednoduchým pravidlem, které zní: Čím pevnější má plod slupku, tím bude pravděpodobně lépe chráněno před průnikem mikroplastů. Za bezpečné se pokládá avokádo, ananas, mango, meloun. Ale, co dělat, když jsme milovníky hrušek a jablek? Toť otázka. Nabízí se možnost ovoce loupat. Tímto procesem sice mikroplasty o něco zredukujeme, zároveň však přijdeme o cennou vlákninu.

Možná nás potěší, že množství mikroplastů pozřené v ovoci a zelenině je řádově nižší než množství přijaté například pitím balené vody. A též, množství mikroplastů v domácí zelenině a ovoci bude výrazně nižší nežli u plodů zakoupených v supermarketu.

Pro zajímavost: Jedním z velkých zdrojů mikroplastů je i mořská sůl, která vzniká odpařováním znečištěné vody. Ne všechny soli však mikroplasty obsahují. Svůj prim hraje lokalita, míra znečištění, ale také proces zpracovávání.

Pokud čaj, tak raději sypaný.

Vysoký podíl mikroplastů obsahují také silonové sáčky na čaj. Smutným faktem je, že čaj, který uchystáme z jednoho takového sáčku, uvolní do vody až 12 miliard mikroplastových částic. Zde se nabízí možnost, abychom využívali co nejpřirozenější zdroje potravin, s minimální obalovou zátěží. Jednoduchá rada opět zní, že čím méně obalů, tím také pravděpodobně méně zkonzumovaných mikroplastů. Zde si pak uvědomme absurditu balené vody. Dobrým vodítkem nám mohou být papírové či skleněné obaly. Palec nahoru pak za takové sklo, které je vratné.

S plasty je to jako s kůží, která se neustále odlupuje. Pokud nadejte její čas, opouští tělo v podobě drobounkých šupinek. A přesně takové, ale plastové šupinky, opouštějí nejrůznější plastové misky, sáčky, lahve či balicí materiál. Pouhým okem mohou být neviditelné, nicméně, naše trávení a samozřejmě i imunita ví o každém takovém zkonzumovaném smítku.

Jak je na tom mléko?

Bohužel, mikroplasty jsou běžně detekované ve všech druzích mléka, ať už v kravském, kozím, ovčím či jiném. A to i v mléce mateřském. Zde se vyskytuje ponejvíce polypropylen, polyetylen a polystyren. Znečištění je přitom dvojího typu. Tím prvním případem je kontaminace skrze zatíženou vodu a krmivo. Ke druhotné kontaminaci pak dochází během samotného procesu dojení, výroby, ať už mikročásticemi strojů, kontaktem s umělými materiály či samozřejmě též obaly.

Dle studií je nejvíce zatíženým mlékem mléko sušené, neboť podléhá zdlouhavému procesu výroby, a tedy je po delší čas vystaveno plastům. Studie ukázaly, že kojenci krmení z plastových lahví mohou denně spolykat miliony částeček mikroplastů. Riziko se zvyšuje u sušeného mléka, které přichází do kontaktu s více plastovými povrchy během výroby.

Podtrženo sečteno, jak se mikroplastům v jídle vyhýbat?

Protože se mikroplasty staly nedílnou součástí potravního řetězce, není již na místě ptát se, jak se jim zcela vyhnout, jakožto spíše, jak jich přijmout jen nezbytně nutné množství. Zkusme si vypomoci několika pravidly.

Kupujme co nejvíce nezpracovaných potravin, minimálně zatížených obaly. Pokud již obal, tak na bázi papíru, skla, bavlněného plátna.
Upřednostňujme přírodní materiály, jako jsou bavlna, vlna a len.
Eliminujme používání mikroténových sáčků.
Namísto balené vody pijme tu z kohoutku, v domácnostech používejme kvalitní filtry.
Vodu si nosme ve skleněné či plechové lahvi.
Jídlo ukládejme do plechových či skleněných dóz.
Pokud je potřeba ohřát jídlo v mikrovlnné troubě, nekompromisně upřednostněme skleněnou dózu.
Mléko kupujme na farmě do vlastních skleněných lahví. Pokud to umíme, dále jej zpracujme na jogurty a sýr.
Pokud sýr kupujeme, upřednostněme takový, který je zabalen v papíru. Výborné jsou bezobalové obchody, kde je možné po ukrojení sýr vložit do vlastního, přineseného obalu.
Vyhýbejme se konzumaci mořských plodů, které v testech vyšly jako nejvíce zatížené.
Namísto mořské soli upřednostněme sůl himalájskou. Himalájská sůl pochází z prastarých fosilních ložisek a díky tomu je méně náchylná ke kontaminaci mikroplasty než sůl mořská, která vzniká odpařováním mořské vody. 
Upřednostněme sypaný čaj před čajem baleným v silonových sáčcích.
Nepropadejme rychlým kofeinovým vzpruhám ve smyslu coffee to go. Většina nabízených kelímků disponuje speciální plastovou vrstvou, která sice nedovolí tekutině prosáknout, nicméně se neviditelně uvolňuje do nápoje.
Více pěstujme na zahrádkách.
Pokud zeleninu kupujeme, upřednostněme zeleninu listovou. Dodá nám nejen léčivý chlorofyl, zároveň disponuje nižším procentem plastových částic nežli zelenina plodová.
Máme-li v jídelníčku dostatek vlákniny, ovoce loupejme.

Mikroplasty jsou i v kosmetice

Bohužel, mikroplasty jsou záměrně přidávány i do kosmetiky, a to pro svůj abrazivní či peelingový efekt. Často též zlepšují texturu výrobku, využívají se jako ochranný povlak, kdy pokožce propůjčují ochranný film. Po použití se však splachují do odpadních vod. A tím, že je čističky nedokážou vychytat, se opět stávají součástí již přečištěné vody.

Mnohé kosmetické společnosti se samy zavázaly k ukončení používání mikroplastů. Je tedy na nás, jak pečlivě budeme číst etikety, abychom sebe, okolí, ale potažmo též celé životní prostředí nezatěžovali více, než je v dnešní době nutné. Ostatně, takový pleťový peeling lze uchystat i svépomocí doma, ať už z cukru či ze soli. Jak něj?