Mikroglie

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Je vzrušující sledovat vědecké bádání, které krok za krokem objevuje, jak fungují různé systémy v našem těle. Vědci používají specifické termíny, laikovi málo srozumitelné, proto jsem se pokusil vědecké poznatky trochu přiblížit. Náš článek se bude týkat inteligentních buněk našeho mozku.

Mikroglie

Mikroglie jsou malé oválné buňky s velkým počtem výběžků. Vyskytují se v centrální nervové soustavě. Jsou podobné unikátním imunitním a mozkovým buňkám, neustále mění tvar a mají mnoho funkcí, můžeme je řadit mezi nejinteligentnější buňky. Mikroglie cestují nezávisle, samostatně, nejsou připojeny k nějakým strukturám, neustále krouží, opakovaně kontaktují všechny axony, dentrity a synapse, aby zasahovaly do jejich funkcí. Za normálního stavu mikroglie pracují v součinnosti s neurony. Představte si je jako malé chobotničky, které svými chapadly trvale kontaktují okolní buňky.

Mají fagocytární schopnost (fagocytóza je schopnost buněk pohlcovat různé částice), jsou součástí monocyto-makrofágového systému. Při poškození centrální mozkové soustavy se zvětšují, migrují k místu poškození, fagocytují a přetvářejí se na tzv. zrnéčkové buňky.

Vlastně neustále chrání mozek proti vetřelcům – patogenním mikrobům, kterým by se podařilo proniknout do mozku. Vyskytují se při mikrotraumatech, demyelinizaci (narušení ochranné vrstvy nervů a mozku), chrání před rakovinnými a jinak defektními buňkami. Fungují jako jakési úklidové čety.

Ale to je jen zlomek jejich úžasných funkcí. Komplexně komunikují „bezdrátovou signalizací“ s neurony a astrocyty. Určují, kolik mozkových buněk je potřeba a kdy je vhodné odstranit vadné nebo nepoužívané synapse (spoje).

Astrocyty

Astrocyty jsou rozvětvené hvězdicovité podpůrné buňky s dlouhými výběžky. Jedním výběžkem obvykle přiléhají na stěnu kapiláry a druhým se dotýkají povrchu neuronu. Mikroglie mají mnoho podobných funkcí jako imunitní T-buňky. Dělají přesně to, co imunitní buňky v těle. Likvidují bakterie, viry a poškozené buňky.

T- buňky

T- buňky vykazují vysoký stupeň organizovanosti, jsou to mistři mezi imunitními buňkami. Cestují napříč celým tělem, hledají vetřelce, poškozené a rakovinné buňky. Jsou důležité pro přenos signálů do mozku, pro fungování mozkových buněk. Jsou schopny tyto komunikační signály regulovat, vysílat signály do mozkových buněk pro zvýšení poznávacích funkcí a mohou potlačovat jiné buňky imunitního systému, aby se zabránilo zbytečnému zánětu mozku. Když T- buňky zjistí mikrobiální antigen, sepnou spínací zařízení a rozpoutají obranný zánět.

Vraťme se však k mikrogliím

Mikroglie jsou rezidentní imunitní buňky (chovají se jako imunitní buňky) v mozku. To ano, ale dělají mnohem víc než jen imunitní dozor. Pomáhají tvořit neuronovou síť v plodu. Určují rychlost syntézy nových buněk z kmenových buněk a rychlost celkového růstu mozku u plodu. Mají tedy velmi významnou úlohu ve vývoji mozku. Likvidují nadměrné kmenové buňky. Mění se do mnoha různých tvarů a typů imunitních buněk, které bojují proti množství různých útočníků. U dospělých se aktivně podílejí na zapojování neuronů do systému, aby mohly být správně vyživovány astrocyty. Nacházejí se v blízkosti zánětu, traumatu, autoimunitních nemocí a rakoviny.

Za normálních okolností jsou přítomny rovnoměrně po celém mozku, reagují na širokou škálu “bezdrátových“ signálů cytokinů – z různých imunitních a mozkových buněk, které cirkulují v krvi a tkáních. Využívají celou řadu receptorů a komunikují pomocí neurotransmiterů. Jsou v neustálém spojení s neurony, astrocyty a ostatními imunitními buňkami.

Není tedy žádné překvapení, že reagují také na vzdálené  hrozby v nervovém systému. K reakci může dojít během několika minut, ale i několika dnů a projevovat se mnoha různými způsoby. Neurony jim posílají signály, které je stimulují k zánětlivému chování. Aktivaci mikroglií dokáže ovlivnit nikotin.

Mikroglie mohou ovšem také sehrát negativní roli v neurodegenerativních onemocněních, jako je Alzheimerova choroba nebo roztroušená skleróza, a uvolňováním zánětlivých mediátorů zhoršovat jejich průběh.

Bylo zjištěno, že tyto nervové buňky mají jiný původ vzniku, než by se očekávalo. Nemají společný původ s neuronem a astrocyty, ale jsou to vlastně buňky příbuzné bílým krvinkám a vznikají také jako ony – v kostní dřeni z kmenových buněk. Později se teprve na mikroglie přemění.

Jak mnoho toho ještě o našem těle nevíme…