Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Biomedicínský chemik a diagnostik Tradiční čínské medicíny (TČM) Nikola Odehnalová je dalším hostem Celostní medicíny. Povídáme si spolu o její cestě, výzkumu i konkrétních zdravotních doporučeních pro každodenní život.
Nikolo, proč si myslíš, že má smysl propojovat západní a Tradiční čínskou medicínu? Taky Ti přijde škoda, když je někdo příznivcem pouze jednoho směru a ten druhý haní?
Myslím si, že každá medicína je vhodná pro jiné situace a jiné typy problémů. Západní medicína je podle mě královnou akutních stavů a závažnějších potíží, které je potřeba řešit rychle a efektivně.
Naopak existují problémy – často dlouhodobé a vleklé – u kterých běžná vyšetření (krevní testy, zobrazovací metody apod.) nenacházejí jasnou příčinu. V takových případech pak západní medicína často hovoří o psychosomatice. A právě zde může být velmi přínosná Tradiční čínská medicína, která dokáže na základě příznaků rozpoznat oslabený systém a cíleně jej podpořit.
Obě medicíny se navíc dají velmi dobře kombinovat. Například mě dlouhodobě trápily migrény. V akutní fázi jsem si vzala prášek – nechtěla jsem skončit vyřazená z provozu, ležet a zvracet. Bolest ustala. Protože se ale tyto stavy opakovaly a já už věděla, kde je můj dlouhodobý problém, začala jsem užívat kapky na podporu jater. Ty mi pomohly z dlouhodobého hlediska natolik, že jsem prášky přestala potřebovat. Samozřejmě, s migrénami souvisel i stres – ale to je kapitola sama o sobě.
Přijde mi proto škoda, že jsou tyto dva přístupy často stavěny proti sobě. Přitom by si v mnoha případech mohly velmi dobře pomáhat.
Západní medicíně se často vyčítá, že se zaměřuje především na potlačování symptomů. Do určité míry je to pravda. Podle mě to ale není nutně špatně – někdy jsou symptomy natolik vyčerpávající, že člověk nemá sílu cokoliv měnit nebo se aktivně věnovat prevenci. V řadě případů by bez západních léků ani nebylo možné žít dál plnohodnotný život.
Čínská medicína se naopak snaží řešit hlubší příčiny obtíží, ale protože pracuje s přírodními principy, obvykle potřebuje více času. Proto může být v některých případech ideální symptomy dočasně tlumit západní medicínou a současně dlouhodobě podporovat organismus pomocí TČM.
Samozřejmě ne vždy je tato kombinace možná. I to je úlohou terapeuta – umět přiznat, kdy TČM už nestačí. Stejně tak by v některých psychosomatických potížích mohli lékaři pacienty více směrovat k TČM, která jim může výrazně pomoci.
Ty se věnuješ dlouhá léta i výzkumu. Čemu konkrétně? Jaké téma Tě v současné době nejvíce fascinuje?
Výzkumu se věnuji už řadu let, v podstatě od dob studia na vysoké škole. V současnosti je mou hlavní specializací výzkum exosomů, které patří mezi velmi perspektivní oblasti moderní biomedicíny. Exosomy jsou drobné membránové váčky produkované buňkami, jež přenášejí biologické informace. Ještě donedávna byly považovány za buněčný „odpad“, dnes však víme, že hrají zásadní roli v komunikaci mezi buňkami.
Nemocné buňky produkují exosomy nesoucí specifické molekulární znaky onemocnění, což otevírá možnosti velmi časné diagnostiky. Například u Alzheimerovy choroby existují studie, které ukazují, že exosomální markery lze zachytit i deset let před stanovením diagnózy. Naopak exosomy zdravých, například kmenových buněk, mají regenerační účinky a nacházejí uplatnění v regenerativní medicíně, biohackingu i anti-aging kosmetice.
Právě v oblasti kosmetiky se dnes objevuje stále více produktů s exosomy, je však nutné být obezřetný, protože v řadě případů jde spíše o marketing než o produkty s reálně funkčními exosomy a deklarovanými účinky. Experimentální studie na zvířecích modelech navíc naznačují, že exosomy mohou ovlivňovat procesy stárnutí a regenerace, je však důležité zdůraznit, že přenos těchto poznatků do klinické praxe u lidí vyžaduje další výzkum.
Je to tedy téma, kterému se věnuji opravdu do hloubky v rámci své práce. Zároveň mě ale obecně zajímají novinky v oblasti zdraví jako celku – je však jasné, že ne všem oblastem se vzhledem k časové i odborné náročnosti mohu věnovat tak detailně jako právě exosomům.
Hodně našich čtenářů by určitě zajímalo, co radí TČM ohledně stravování nyní v zimě. Co jíst, abychom si neoslabili trávení?
V období zimy, kdy převládá chladné počasí, doporučuje Tradiční čínská medicína upřednostňovat potraviny, které organismus zahřívají, a naopak omezovat ty, které tělo ochlazují. Mezi ochlazující potraviny patří například syrové ovoce a zelenina, mléčné výrobky nebo obecně jídla konzumovaná studená – typicky vytažená přímo z lednice.
Často slýchám námitku, že tepelným zpracováním ovoce a zeleniny přicházíme o vitamíny. Ano, některé vitamíny, například vitamín C nebo E, jsou na teplo citlivější. U jiných látek je to ale přesně naopak. Typickým příkladem je vitamín A, respektive beta-karoten.
V syrové mrkvi je beta-karoten „uzamčen“ uvnitř tuhých buněčných stěn tvořených celulózou. Lidské tělo však neumí celulózu efektivně trávit, a proto ze syrové mrkve využijeme jen malé množství – zhruba 3–5 % dostupného beta-karotenu. Při vaření nebo pečení teplo naruší buněčné stěny a beta-karoten se uvolní. Jeho využitelnost se tím může zvýšit až na 25–50 %.
Z pohledu TČM pokud konzumujeme ochlazující potraviny, musí je tělo – a konkrétní orgánové systémy – nejprve „zahřát“, aby mohlo vůbec začít trávení. Tento proces organismus zatěžuje a při dlouhodobém přetěžování může vést k oslabení trávení.
Proto lidem, kteří mají zažívací potíže, často doporučuji jednoduchý experiment: zkusit po dobu tří týdnů omezit syrové a studené potraviny a dát přednost teplému, vařenému jídlu. Velmi vhodné jsou například dlouze tažené vývary, které organismus nejen zahřívají, ale také vyživují. Každý si pak může sám na sobě všimnout, zda mu tato změna přinesla úlevu.
Neméně důležitý je také samotný způsob, jakým jíme. Ideální je jíst v klidu, bez spěchu a stresu. Pokud jíme neustále „za běhu“, může se i jinak kvalitní a zdravé jídlo v těle chovat spíše kyselinotvorně a trávení zatěžovat. To je ale zase jiné téma, kterému by se dalo věnovat samostatně.
Z hlediska Celostní medicíny je fascinující i vztah emocí a konkrétních orgánů. Můžeš dát, prosím, pár příkladů, jak nás právě emoce mohou oslabovat?
Tradiční čínská medicína vychází z toho, že psychika a tělo jsou úzce propojené a dlouhodobě prožívané intenzivní emoce mohou organismus oslabovat.
V TČM rozlišujeme pět hlavních orgánových systémů (ZANG), ke kterým se vztahují konkrétní emoce:
- Srdce – radost
- Játra – hněv
- Slezina a slinivka – zádumčivost, nadměrné přemýšlení
- Plíce – smutek
- Ledviny – strach
Je důležité říct, že emoce samy o sobě nejsou „špatné“. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou dlouhodobé, intenzivní nebo potlačované. Právě tehdy mohou vést k oslabení příslušného orgánového systému. Z pohledu TČM platí také to, že se každá výrazná a dlouhodobá emoční zátěž dříve či později promítá do stavu srdce, které je považováno za centrum psychiky.
Pokud již nejsme schopni určitou emoci regulovat – typicky se často nekontrolovatelně rozčilujeme, jsme dlouhodobě v napětí, podráždění nebo zahlceni myšlenkami – může to být signál, že daný orgánový systém už je oslabený a „nezvládá“ svou regulační funkci.
Dále by mě zajímalo, jestli TČM řeší i spánek. Jaké večerní rituály (nebo i praktiky přes den) bys doporučila, aby se nám v noci dobře spalo?
Ano, tradiční čínská medicína se spánkem zabývá velmi detailně. Nespavost však nevnímá jako jeden samostatný problém, ale jako projev nerovnováhy v organismu, nejčastěji ve vztahu k oslabení některého z orgánových systémů ZANG.
TČM se proto vždy ptá: Co přesně vaše nespavost znamená?
Například:
- Máte velmi lehké spaní a probudí vás každý zvuk?
- Trvá vám dlouho, než usnete?
- Honí se vám v hlavě myšlenky, nebo je naopak „prázdno“, ale stejně se nedokážete ponořit do spánku?
- Cukáte sebou při usínání nebo během noci?
- Máte živé, někdy až děsivé sny, které Vás budí?
- Nadměrně se v noci potíte?
- Nebo se často budíte kvůli potřebě jít na toaletu?
Z pohledu TČM nejde o „náhodné potíže“, ale o konkrétní příznaky, které napovídají, jaký orgánový systém může být oslabený a proč tělo v noci nedokáže správně regenerovat.
Samotné večerní rituály dnes často vycházejí spíše z poznatků západní medicíny, zejména ze vztahu k melatoninu, tedy hormonu spánku. Mezi základní doporučení patří:
- Omezit modré světlo z obrazovek alespoň 1–2 hodiny před spaním
(modré světlo potlačuje tvorbu melatoninu a zhoršuje kvalitu spánku) - Nejíst 2–4 hodiny před spaním, aby tělo nemuselo v noci trávit a regenerovalo
- Chodit spát přibližně ve stejný čas, nejlépe před 22. hodinou, abychom měli rytmus
- Večer spíše zklidňovat tělo i mysl – tlumené světlo, klidná hudba, čtení, dechová cvičení
Hovořili jsme o trávení z pohledu TČM. Jak se na význam střev dívá moderní věda?
Dnes se stále častěji mluví o takzvané ose střevo–mozek, tedy o propojení mezi střevy, mozkem a naší psychikou. Výzkumy ukazují, že zdraví střevního mikrobiomu může významně ovlivňovat nejen naši náladu, ale i kognitivní funkce, jako je soustředění, paměť nebo odolnost vůči stresu.
Z hlediska stravy se jako naprosto zásadní ukazuje především kvalita konzumovaných potravin a jejich složení. Problémem dnešní doby je vysoký podíl průmyslově zpracovaných potravin, které často obsahují minimum vlákniny, zato různé aditivní látky. Tyto potraviny střevnímu mikrobiomu dlouhodobě neprospívají a mohou vést k jeho ochuzení – a právě to se může nepřímo promítat i do psychické pohody a fungování mozku.
Naopak se stále více potvrzuje, že vláknina hraje klíčovou roli. Podporuje rozmanitost střevního mikrobiomu a slouží jako potrava především pro „prospěšné“ střevní bakterie. Ty pak produkují látky, které pozitivně ovlivňují nejen střevní prostředí, ale i komunikaci mezi střevy a mozkem.
Jednoduše řečeno – to, co jíme, nevyživuje jen naše tělo, ale i náš mikrobiom, a ten má mnohem větší vliv na naši psychiku a mentální zdraví, než jsme si ještě donedávna dokázali představit.
Slyšel jsem o Tobě, že se věnuješ i mentálnímu coachingu a změnou mindsetu. Jaké jsou podle Tebe největší benefity této práce na sobě?
Před sedmi lety jsem sama procházela velmi náročným zdravotním obdobím. Měla jsem problémy se střevy, skončila jsem v nemocnici se zánětem, během čtrnácti dnů jsem zhubla 13 kilogramů a zvracela i třináctkrát denně. Po propuštění mě trápila extrémní únava, psychické vyčerpání a velký stres z běžných situací – například z cestování, kdy jsem neustále řešila, zda bude po cestě dostupné WC.
Postupně jsem si začala všímat souvislostí. Kdykoli jsem byla ve stresu, stav mých střev se výrazně zhoršoval. Stejně tak jsem si začala více uvědomovat své myšlenky, které stres umocňovaly – obavy a negativní scénáře, které často předcházely fyzickým potížím. Všichni to známe – kolikrát se trápíme věcmi, které se nakonec ani nestanou. U mě však toto mentální trápení kvůli probíhajícímu zánětu velmi rychle přecházelo do fyzických symptomů, bolestí břicha a nutnosti být neustále blízko toalety.
Začala jsem si klást otázky: Jak se těmito myšlenkami nenechat tak ovládat? Jak je zachytit dříve, než se projeví na těle?
V té době nebylo jednoduché na tyto otázky najít odpovědi. Jako společnost jsme silně orientováni na výkon, ale málokdo nás učí pracovat s emocemi, rozvíjet emoční inteligenci a kultivovat takový mindset, který nás podporuje – místo aby nás dlouhodobě vyčerpával.
Postupem času se mi podařilo díky svému kouči a terapeutce výrazně změnit způsob uvažování i přístup k sobě a k životním situacím tak, aby mi spíše prospívaly, než mě stahovaly dolů. Je to ale proces, který u mě stále pokračuje – a upřímně ani nevím, zda někdy skutečně končí.
Za zásadní považuji uvědomění, že s každou myšlenkou je spojen konkrétní pocit a emoce. A jak dnes potvrzuje už i západní medicína, emoce v těle spouštějí odpovídající fyziologické reakce. Má tedy smysl věnovat energii tomu, abychom se učili být vědomějšími tvůrci svého mentálního nastavení, a ne jeho oběťmi. Abychom si uvědomovali, co se nám honí hlavou, jak se cítíme, protože dříve či později se naše myšlenky otisknou také do našeho zdraví.
Je něco na závěr, co bys čtenářům Celostní medicíny chtěla vzkázat?
Chtěla bych čtenářům vzkázat, aby své zdraví nebrali jako samozřejmost. Dokud se cítíme dobře, často tuto oblast života odsouváme stranou a začneme ji řešit až ve chvíli, kdy nám tělo začne vysílat jasné signály, že něco není v pořádku. Přitom zdraví je podle mě to nejcennější, co máme. Jak se říká – nemocný má jen jedno přání.
Zkusme proto nebrat to, že je nám teď dobře, jako samozřejmost a pečujme o své tělo už dnes. Ať už formou kvalitního a vyváženého jídla, pohybu, dobrého spánku nebo třeba obyčejného odpočinku. Právě schopnost zpomalit, zastavit se a dopřát si prostor pro regeneraci považuji v dnešní uspěchané době za naprosto klíčovou.
Tělo s námi většinou komunikuje dávno předtím, než dojde k vážnějším potížím – jen často vysílá jemné, nenápadné signály. Otázkou je, zda jsme schopni je vnímat, když neustále někam spěcháme, podáváme výkon a místo zastavení si např. raději vezmeme prášek a pokračujeme dál.
Pokud se rozhodneme na sobě pracovat a něco ve svém životě měnit, buďme k sobě laskaví. Mějme na paměti, že malé kroky a dlouhodobá konzistence nás dovedou mnohem dál než snaha změnit všechno najednou během krátké doby. To nás paradoxně často jen více vyčerpá.
Vše důležité v našem životě – vztahy, práce, koníčky – potřebuje náš čas, naši pozornost a naši péči. A stejně tak si tuto péči zaslouží i naše zdraví, ideálně už v rovině prevence. Neboť jak říká jedno čínské přísloví: „Zdraví je to největší bohatství. Kdo o něj pečuje dnes, sklízí klid zítra.“
Nikolo, moc Ti děkuji za rozhovor!
Nikolu můžete sledovat na jejím Facebooku: Západ & Východ ve zdraví
Jiří Hamerský