Michal Hrubý: Ho´oponopono, vyléčená alergie a časté mýty v osobním rozvoji (rozhovor)

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Michal Hrubý se v ČR před léty výrazně podílel na distribuci bestselleru Svět bez hranic o havajské léčebné technice Ho´oponopono. Sám tehdy založil doménu Ho´oponopono.cz. V rozhovoru pro Celostní medicínu povídá nejen o této technice, ale i o odpovědnosti, pokoře a pravém štěstí. Michala zdobí kritické myšlení, a tak se bavíme i o pastech a slepých uličkách, do kterých se člověk, který nastoupí na cestu osobního rozvoje, nebo se chce z něčeho vyléčit, může dostat.

Michale, jak jsi se ke Světu bez hranic a Ho´oponopono vlastně dostal?

„Byla to vlastně docela „náhoda“ (tedy pokud si připouštíme, zda náhody jsou náhodami). Před deseti lety jsem byl vegetarián a hledal nějaké knižní zdroje, které mě dovedly až na stránky vydavatelství Čintamáni, které stojí za tím, že se kniha Svět bez hranic, což byl americký bestseller o Ho´oponopono, v ČR vydala. Knihu jsem objednal, jedním dechem přečetl a zapůsobila na mně tak mocně, že jsem v rámci okamžité inspirace koupil doménu www.hooponopono.cz , i když jsem přesně netušil, co s ní budu dělat. Na webu jsem poté začal publikovat a věnovat se osobnímu rozvoji na principech Ho´oponopono. Funguje dodnes, i když frekvence psaní se snížila.“

Jednou jsi napsal, že Ti Ho´oponopono pomohlo vyléčit alergii, můžeš nám o tom povědět více?

„Je to pravda, i když vlastně částečná. Bylo to asi v prvním roce, kdy jsem se Ho´oponopono praktikoval, a to velmi intenzivně. Od mládí trpím na silné jarní alergie a ten rok prostě nepřišla. Dělal jsem všechno tak, jak Ho´oponopono učilo – čistil jsem, čistil jsem a čistil jsem. Ten rok jsem přežil bez prášků.

Když se dneska na to podívám zpětně, neumím na 100% odpovědět, zda příčinou toho, že alergie nepřišla, bylo samotné Ho´oponopono, nebo nějaké jiné okolnosti. Ona se mi totiž asi po 2 letech vrátila, i když v mnohem mírnější formě, než v jaké jsem jí do té doby prožíval. Ale je pravda, že tehdy se uvnitř mě měnily další věci a postoje, a to i postoj k Ho´oponopono. O spoustě věcí jsem začal pochybovat. S odstupem času tyto věci prostě vidím jinak. Ale v tom roce mi nejspíše Ho´oponopono alergii vyléčilo, byť jenom na chvíli.

Myslím si, že některé nemoci jsou více psychosomatické a dají se vyléčit, nebo třeba jenom zmírnit. Záleží na nás, na tom, co bylo jejich příčinou a na určitých změnách v našem psyché… Nicméně se zlomenou nohou, nebo něčím ještě vážnějším bych nikdy neváhal navštívit lékaře. Není nic špatného na tom nechat si pomoci. Úplně všechno zvládnout sami prostě nedokážeme. “

Myslíš si tedy, že Ho´oponopono je metoda, která dokáže uzdravovat?

„Celý příběh kolem Dr. Hew Lena, díky kterému havajské Ho´oponopono zná tolik lidí, je vlastně o uzdraví. Díky tomu, že Dr. Hew Len dokázal „uzdravit“ sám sebe, nebo respektive něco v sobě, vyléčil tím celou psychiatrickou léčebnu na Havaji. Ten příběh vlastně proslavil i knihu Svět bez hranic, která se na chvíli stala bestsellerem. Osobně jsem slyšel příběh jedné paní, která měla jít na operaci na odstranění nádoru a večer před operací neustále „čistila“. Když ji operovali, nádor v těle nenašli. Byl to pro mě naprosto neuvěřitelný příběh, samozřejmě nejsem schopen potvrdit, že se to tak doopravdy stalo, ale na druhou stranu nebyla by to jediná zkušenost, jakou nějaký člověk podstoupil. Ovšem na druhou stranu musím říci, že bych nikdy nikomu nedoporučil pouze praktikovat nějakou metodu s vírou, že to dobře dopadne. Zvlášť pokud se jedná o něco závažného.

Mimochodem Ho´oponopono není o tom, že člověk odříkává nějakou mantru a stane se vše tak, jak si přeje, aby se stalo. To vůbec ne. Je to o očišťování starých vzorců a zažitých paradigmat, o naslouchání vnitřnímu Já a hledání Inspirace. Dlouhou dobu jsem trpěl na nesnesitelnou bolest krční páteře a zad. I když jsem intenzivně Ho´oponopono praktikoval, bolest sama neodezněla (jak jsem si přál a tajně v to doufal), ale přišla mi „náhodná“ odpověď, že to, co mi pomůže, bude cvičení jógy. Tedy nestal se žádný zázrak ze dne na den, ale objevilo se řešení, vlastně úplnou „náhodou“.

Ho´oponopono je zejména odpovědnosti. Jak toto téma vnímáš?

„Pro mě je toto jedna z nejdůležitějších myšlenek Ho´oponopono – za vše, co se v našem životě děje jsme 100% odpovědní. Ale nesmíme to zaměňovat s tím, že za všechno můžeme. Jsme odpovědní za to, jak budeme na věci reagovat a jak k životu přistupujeme. Zkusím to vysvětlit na (možná trochu extrémním) příkladu. Jsi žena, vracíš se večer od kamarádky parkem a stane se něco ošklivého – někdo Tě znásilní. Pro ženu se bude jednat asi o jeden z nejhorších životních zážitků a na většině z nich to zanechá stopy. A teď k té odpovědnosti – nemyslím si, že máš přímou odpovědnost za to, co se Ti stalo, i když věřím, že se najdou lidé, kteří budou tvrdit že ano – že jsi si tuto skutečnost do svého života něčím přitáhl (klasická odpověď, když něčemu nerozumím – za to může karma). Prostě se to stalo. Nicméně Ty máš přímou odpovědnost za to, jak na tuto situaci budeš reagovat. Zda Tvůj svět skončí, nebudeš už nikdy důvěřovat mužům, naruší to Tvoji rovnováhu. Nebo to prostě přijmeš jako skutečnost a řekneš si „já se s tím poperu, protože chci žít dále“. V rámci odpovědnosti máš volbu. Omlouvám se, že jsem zvolil tento příklad, ale bylo to první, co mi skočilo do hlavy. Mimochodem Ho´oponopono mluví o odpovědnosti tak, že jsme odpovědní za to, jak budeme na věci reagovat. A jsme odpovědní za to, zda budeme nebo nebudeme tyto věci „čistit“. Někdy, když řeším věci, které bych řešit v životě vůbec nechtěl říkám si, ale ty sám jsi za všechno plně odpovědný – a paradoxně se mi vždy uleví. Možná proto, že vím, že je plně v mých rukou a není to závislé na někom nebo na něčem jiném. V rámci 100% odpovědnosti navíc můžeš dovolit ty věci pustit z hlavy a vůbec neřešit. Takže odpovědnost je skvělá, ale zároveň to neznamená, že za všechno můžeme. “

Co vlastně nyní děláš, co tě živí? Využíváš ve své práci některé principy osobního rozvoje?

„Posledních pár let mě živí prodej nemovitostí. Ten obor mě neskutečně dlouhou dobu přitahoval, ale taky jsem se ho bál. Není v něm totiž jednoduché uspět, navíc mezi lidmi nemá až tak dobré renomé, jako třeba v zahraničí, protože přitahuje velmi velké množství zvláštních lidí. Nicméně mně se uspět povedlo a i když je v mnohých ohledech tato práce těžká, zároveň mě naplňuje. Myslím si, že je to dáno primárně tím, jak k věcem a lidem přistupuji. Všechno, co dělám (a vždy jsem dělal) jsem postavil na jednoduchých principech lidskosti. Dneska žijeme v době, kdy je primárně vše založené na výsledku – lidé a firmy chtějí vydělávat a aby vydělávali, tak musí prodávat. Řeší se čísla, tabulky a grafy, klient se potom často stává jenom prvkem ve statistice. Na prodeji není vůbec nic špatného, ale já mám hluboko v sobě zakořeněnou myšlenku, že pokud chci být v čemkoli úspěšný, musím být hlavně užitečný. Takže je to vlastně o tom, že klienta nevnímám jako klienta ale jako člověka, kterému dokážu svým přístupem a svými zkušenostmi opravdu pomoci.

A tím nejdůležitějším jsou pro mě hodnoty jako čestnost, upřímnost, ochota, lidskost. Peníze, úspěch a sláva tam jsou samozřejmě taky, ale nejsou těmto hodnotám nadřazeny. Častokrát se stane, že někomu pomůžu zcela nezištně a zdarma – třeba radou nebo konzultací. S vědomím, že jste ochotní někomu pomoci a že jste pro někoho skutečně užitečným, se velmi dobře žije.

A myslím si, že i mnohem dále dojdete. Tak, jak jsou ve mně dneska zakořeněny některé principy Ho´oponopono, zcela automaticky a někdy i nevědomě je aplikuji i při práci – snažím se věci a lidi neposuzovat, nepředjímat, zároveň být za vše plně odpovědný (což někdy znamená naučit se říkat lidem „ne“, pokud to tak cítím jako správné) a jít do všechno naplno s vědomím, že dělám to nejlepší, co v danou chvíli dělat mohu.“

Jaký je Tvůj recept na úspěch?

„Myslím si, že skutečným úspěchem může být právě zjištění, kdo skutečně jsem. Protože když to zjistím, budu přesně vědět, jaké věci chci v životě dělat, čím a kým se chci obklopovat a co vlastně pro mě úspěch znamená. Protože pro někoho to může být skvělá kariéra, pro jiného třeba fakt, že svůj život může strávit touláním se po světě, pro někoho fakt, že se každý večer po práci sejde s přáteli na pivu. Zvláště dnes je velmi těžké vědět, co jsem skutečně já a co si myslím o tom, že vlastně jsem, protože jenom přijímám obecná paradigmata doby a jiných lidí. “

Jaká jsou podle Tebe největší esoterické omyly? Co je podle Tebe v této oblasti jen móda a je hodně přeceňováno?

„Mám pocit, že se osobní rozvoj stává takovým novým finančním poradenstvím. Dělá to každý, kdo si myslí, že tomu jen trochu rozumí. Co nepovažuji za správné je, že se mnohdy dává lidem falešná naděje. Že stačí myslet pozitivně a vše se v dobré obrátí. Ne že by na pozitivním myšlení bylo něco špatného, právě naopak – sám se považuji za pozitivního člověka. Ale je potřeba si uvědomit, že v životě se dějí i věci, které si v životě mít nepřejeme.

V osobním rozvoji a esoterice se hodně mluví o tom, jak o věcech přemýšlet, ale málokdo mluví o tom, že je potřeba věci i dělat. A to častokrát bolí. Malý příklad – když nebudu platit složenky, situaci prakticky neřešit, můžu myslet sebevíc pozitivně, ale prostě jednoho dne zaklepe na dveře exekutor. Toto nespravím pouze tím, že si budu vizualizovat to, že jsme bohatý a ta situace se vyřeší sama. Na druhou stranu utápět se v žalu, vidět všechny věci pouze z toho negativního hlediska taky nikam nevede. Hodně lidí chápe i Ho´oponopono jako velmi jednoduchou metodu, jak lusknutím prstu změnit svou životní situaci. Stačí přece odříkávat těch pár vět, čistit sám sebe a ono se to vyřeší. Bohužel častokrát nevyřeší. Třeba Ho´oponopono je hodně o tom naslouchat Inspiraci. Myslím si, že všechny odpovědi, a to i na hodně složité otázky máme v sobě. Ale je potřeba si uvědomit, že v životě musíme konat, protože jenom přemýšlení, vizualizování a čištění samo o sobě nikam nepovede.

Hodně lidí se na cestu osobního rozvoje vydá ve chvíli, kdy něco řeší, nebo nejsou se svým životem spokojení. Mám pocit, že spousta z nich neustále něco jenom hledá, a čeká, že jejich situaci něco vyřeší za ně. A tak chodí na různé semináře, čtou knihy o různých metodách, ale stáje mají pocit, že musí najít tu „pravdu“, které je zachrání.

Pak je druhá strana mince – lidé, kteří tyto moudra předávají dále, často považují svůj úhel pohledu za jedinou správnou cestu a nepřipouští, že by se mohli mýlit. Pro mě je moudrost ukrytá v určité pokoře a přiznání si, že vždy nemusím mít pravdu a je to pouze můj postoj. Proto já osobní rozvoj beru čistě jako inspiraci pro svůj život a nesnažím se dogmaticky přijímat různé myšlenky za své a už vůbec ne za pravdu.

A o tom se v osobním rozvoji málo mluví. A taky o tom, že ta cesta nemusí být vůbec jednoduchá. Jenže lidé si rádi zaplatí za jednoduchá řešení…“

Jak vnímáš smysl života?

„Na toto asi univerzální odpověď nemám. Každý z nás dává svému život smysl a pro každého bude jiný. Pro mě je smyslem života prožívat jej v souladu se svým skutečným já a dělat všechny věci, které mě naplňují.“

Co je pro Tebe štěstí?

„Štěstí je pro mě prchavým okamžikem, který přichází jen tak, bez vyzvání a je to hodně zvláštní a silný pocit. No a neobjevuje se moc často. Někdy je těžké poznat, co je štěstí a co je momentální pocit uspokojení. Naposledy jsem byl šťastný jen tak, sám od sebe, když jsem čekal v dlouhé koloně aut a z mraku vysvitlo sluníčko. V ten moment jsem měl pocit, že je všechno dokonalé a cítil jsem se být „naplněn“. Takže asi toto je pro mě štěstí…“