Mezinárodní den imunologie

imunolgie

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Na den 29.4. připadá Mezinárodní den imunologie.

O imunologii, imunoložkách a imunolozích jsme během uplynulé (a ještě ne zcela ukončené) epidemie covidu-19. Tento obor se zabývá diagnostikou a léčbou poruch imunity. Aby podtrhla význam tohoto oboru, vyhlásila Evropská federace imunologických společností (EFIS) v roce 2005 29. duben Den imunologie. V roce 2007 pak vznikla Mezinárodní unie imunologických společností (IUIS), která vyhlásila den Mezinárodním (někdy též uváděné Světovým) dnem imunologie.

Na co se zaměřuje a co je jejím cílem

Imunologie se zaměřuje na obranyschopnost lidského organismu vůči infekcím. Jejím cílem je odhalení vrozené nebo získané poruchy imunity. Vyšetření provádějí specializovaní lékaři – imunologové. V případě určitých indikací také lékaři jiných oborů.

Na začátku ale vždy provádí orientační vyšetření ošetřující praktický lékař pacienta.

Ten, pokud považuje za nutné odesílá nemocného ke specialistovi. Jako příklad takové situace je možné uvést opakované infekce, infekce s těžším průběhem nebo pokud se jedná o méně často se vyskytující nemoc.

Autoimunitní onemocnění

Specifickou kategorii tvoří autoimunitní nemoci. V jejich případě tělo vytváří protilátky proti vlastním orgánům a tím je poškozuje. Imunitní systém tvoří protilátky nejen pro cizím antigenům, ale také ničí své vlastní buňky, protože je neumí mezi sebou rozpoznat. Jedná se o velmi závažné onemocnění, které nelze podcenit. Podle odborníků může každý dvacátý člověk trpět autoimunitním onemocněním (a velká část z nich o tom neví).

Imunologie spolupracuje přirozeně také s dalšími medicínským obory. Jako příklad lze uvést ty onemocnění, které mohou být imunitně podmíněné, jako je alergie (alergologie) nebo nádorová onemocnění (onkologie). Imunologie hraje klíčovou roli při tvorbě vakcín proti nejrůznějším nemocem (obor vakcinologie), protože objasňuje roli a fungování imunitního systému proti různým patogenům, které nás mohou ohrožovat z okolního prostředí. Jak proti škodlivým mikroorganismům ze vnějšího prostředí (bakterie, viry, kvasinky, plísně atd.), tak i proti nežádoucím změnám v našem vlastním těle.

Fungování imunitního systému

Problematika fungování imunitního systému je poměrně složitá, takže bohužel není možné se rozepsat podrobněji. Imunitní systém se dá přirovnat k dobře fungující armádě, která chrání naše tělo. Dělí se na více různých buněk s odlišnými funkcemi, které spolupracují.

Látky, které považuje imunitní systém za škodlivé (ať už přicházejí z vnějšího nebo vnitřního prostředí) likviduje. Ty, jež jsou podle něho neškodné, nechá být.

Likvidace nepřítele v podobě cizorodých mikroorganismů probíhá dvojím způsobem. Jednak přímým kontaktem buněk imunitního systému s nepřítelem a jednak pomocí látek, které buňky imunitního systému vytvářejí a vypouštějí do okolí, aby zneškodnil vetřelce v lidském těle.

Jednotlivé součásti imunitního systému spadají buď do mechanismu imunity specifické nebo nespecifické. Do nespecifické imunity patří leukocyty, monocyty, makrofágy a dendritické buňky a různé součásti plazmy. Do skupiny specifické imunity náleží lymfocyty T a lymfocyty B, které se po diferenciaci do plazmatických buněk stávají producenty protilátek.

Buňky, které tvoří imunitní systém se celkově nazývají leukocyty, česky bílé krvinky.

Všechny tyto složky směřují svoji činnost proti cizorodým vetřelcům v našem těle: antigenům (též označovaným jako imunogeny). Odborníci je definují jako cizorodé makromolekulové struktury, které jsou schopné vyprovokovat žádoucí imunitní obranu.

Alergeny

K nim patří i látky, které jsou schopné vyprovokovat v našem těle nežádoucí alergickou reakci, tedy alergeny. Jedná se sice o imunologickou reakce, ale bohužel reakci nepřiměřenou.

Jakmile jedny z buněk systému, lymfocyty, rozpoznají, že se jedná o vetřelce, dají “povel” k tvorbě protilátek. Tyto látky antigen neutralizují, tak že se na něm nahromadí a doslova ho obalí. Tak vzniká tzv. imunitní komplex, který zbaví cizorodého vetřelce nakažlivosti.

Pokud ovšem zaútočí imunitní systém na tělu vlastní buňky, vznikají již zmíněná autoimunitní onemocnění, ke kterému patří například revmatoidní artritida nebo Crohnova nemoc.

Lymfocyty, monocyty

Lymfocyty jsou buňky různých velikostí. Pohybují se krevním řečištěm a zasahují v místech kde došlo k zánětlivé reakci nebo poranění. Jsou těmi hlavními buňkami pro průběh specifických imunitních reakcí.

Monocyty jsou největšími buňkami imunitního systému. Mají schopnost fagocytovat z cév do tkání. V tkáních likvidují bakterie, cizorodé buňky i částice anorganického původu. A to není jejich jediná funkce monocyty produkují několik enzymů, hormonů a složky dalších látek, které se účastní srážení krve, řízení krvetvorby, obranných reakcí a dalších činností probíhajících v našem těle.

V imunitním systému je řada dalších buněk, které mají jednak funkci výkonnou a jednak funkci regulační. K nim patří protilátky, cytokiny, imunohormony, HLA-molekuly, komplementový systém a receptory.

Posílení imunitního systému

K posílení imunity se dá jako doplněk celkové léčby či jako prevence užívat přírodní látky ze skupiny vitamínů či minerálů, ale také například sacharidů, jako jsou polysacharidy beta-glukany. Již tisíciletími ověřenými pomocníky jsou také léčivé rostliny nebo houby.

V případě léčivých rostlin (hub) se obvykle nejedná o působení jedné obsažené látky (nebo skupiny látek), ale současné působení více látek, které spoluprací-odborníci to označují jako tzv. synergické působení. Může se jednat o látky označované jako glukany, polysacharidy, flavonoidy, proanthokyanidiny a další. Toto působení zajišťuje posílení (neboli stimulaci) imunitního systému.

K nejznámějším patří zástupci rodu třapatek (Echinacea spp.), rakytník řešetlákový (Hippophaë rhamnoides L.), šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis), černucha setá (Nigella sativa) nebo vilcacora (Uncaria tomentosa.

Z vitamínů a minerálů (pokud vezmeme do úvahy schválené zdravotní tvrzení, že posilují imunitní systém), tzv. folát (forma kyseliny listové, vitamínu B9), měď, selen, vitamin A, vitamin B12 (cyanocobalamin), vitamin B6 (pyridoxin), vitamin C (kyselina askorbová), vitamin D, zinek a železo. Samozřejmě toto je jen jedna z možností, jak si přírodní látky na podporu imunity vybrat.

Na dobrý stav imunitního systému působí i řada včelích produktů, které byl dříve více zastoupeny v našem jídelníčku, než je tomu dnes, což je určitě škoda. Tyto produkty ovšem nepodporují jen imunitu, ale mají i celou řadu dalších užitečných vlastností pro podporu našeho zdraví. Patří k nim med, propolis, mateří kašička a med. Zde jen pozor na to, že někteří lidé mají alergii na včelí produkty. Samozřejmě, na závěr je třeba zdůraznit, že pacienti s autoimunitními nemocemi, se musí o užívání jakýchkoliv přírodní látek, léčivých rostlin či hub (apod.) nejdříve poradit se svým ošetřujícím lékařem, aby nedošlo k zesílení nežádoucí autoimunitní reakce. Bez jeho souhlasu je nesmí užívat.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.