Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Třes máme často spojený s něčím nepříjemným. Třeseme se zimou, při horečce, po extrémní fyzické námaze nebo ve chvíli, kdy jsme se silně lekli. Třes ale může vzniknout také při výrazném stresu nebo bezprostředně po něm. Někdo po náročné události cítí chvění rukou, jinému se rozklepou nohy nebo celé tělo. Právě s třesem pracuje metoda TRE, tedy Tension & Trauma Releasing Exercises.
Co je TRE?
TRE vytvořil David Berceli. Metoda používá sérii fyzických cviků, po kterých se za určitých podmínek objevuje mimovolní třes svalů. V terminologii TRE se používá označení neurogenní třes. Cviky většinou zapojují svaly dolních končetin a pánve. Po jejich zatížení člověk přechází do polohy vleže a dovoluje vznikajícímu třesu, aby nějakou dobu pokračoval. Třes může být velmi jemný. Někdy se postupně přesouvá z nohou do pánve nebo dalších částí těla.
Proč se vůbec zabývat třesem?
Při stresu se mění napětí svalů, dech, tepová frekvence i celkové nastavení autonomního nervového systému. Po odeznění situace se tyto reakce postupně mění. U některých lidí se součástí reakce stane také chvění nebo třes. TRE tento spontánní motorický projev záměrně vyvolává v kontrolovaném prostředí. Člověk přitom sleduje vlastní tělesné reakce a intenzitu může průběžně upravovat.
Metoda se dnes používá především v oblasti práce se stresem, traumatu, tělesným napětím a somatickými přístupy. Zkoumá se také u lidí s roztroušenou sklerózou, například ve vztahu ke spasticitě, bolesti a dalším subjektivně vnímaným obtížím.
Třes nemusí mít psychologický význam
U somatických metod se někdy každá změna v těle rychle interpretuje. Rozklepou se nohy – tělo něco uvolňuje. Přijde pláč – zpracovává se stará emoce. Objeví se napětí – tělo něco zadržuje. Takto jednoduché to není.
Během TRE se může objevit emoce, ale nemusí. Člověk může cítit příjemné uvolnění, únavu, teplo, neklid nebo vůbec nic zvláštního. Tělesná reakce nepotřebuje vždy okamžitý příběh.
Co se při TRE učíme vnímat?
Zajímavou částí TRE není pouze samotný třes, ale také práce s intenzitou. Člověk si všímá, zda je mu daný prožitek ještě příjemný nebo alespoň snesitelný. Může třes zeslabit, změnit polohu nebo cvičení ukončit. To může být podstatné hlavně u lidí, kteří své tělesné hranice běžně zaznamenávají pozdě. Při pohybu, práci nebo stresu pokračují dlouho za bodem, kdy už jsou vyčerpaní. Somatická práce pak není založená na výdrži, ale na rozpoznávání vlastních reakcí.
A co trauma?
Slovo trauma je přímo součástí názvu metody. TRE může být jedním ze způsobů práce s tělem. Pokud má člověk závažné posttraumatické obtíže, flashbacky, silné disociativní stavy nebo opakované panické reakce, neměla by být samostatná tělesná technika považována za náhradu odborné psychoterapeutické péče. Může ale být doplňkem v celostním poli léčení.
Při zaměření pozornosti dovnitř se totiž u některých lidí mohou nepříjemné stavy naopak zesílit a v rukou nezkušeného průvodce spustit retraumatizaci nebo spustit akutní krizi.
Více není lépe
Somatické techniky někdy svádějí k představě, že čím intenzivnější reakce přijde, tím hlubší proces probíhá. U TRE není silný třes cílem. Pokud člověk zadržuje dech, začíná panikařit, má pocit ztráty kontroly nebo je mu tělesná reakce výrazně nepříjemná, je vhodné intenzitu snížit nebo cvičení ukončit. Stejně jako u jiných technik je potřeba respektovat aktuální zdravotní stav.
Třes jako tělesná zkušenost
TRE přináší do práce se stresem téma, kterému běžně mnoho pozornosti nevěnujeme: některé reakce organismu nejsou řízené vůlí. Nemusíme je proto vždy zastavit ani se je snažit okamžitě pochopit. Můžeme je chvíli pozorovat, vnímat jejich intenzitu a sledovat, co se při nich děje s dechem, svalovým napětím a celkovým tělesným prožitkem.