MENTÁLNÍ ODOLNOST – jak se mít více ve své moci

Valigura foto scaled

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Svého času trénoval jednu z nejlepších světových tenistek Martinu Hingisovou. Jako konzultanta a trenéra si ho najímají velké firmy a sportovní kluby. Na otázky pro Celostní medicínu dnes bude odpovídat uznávaný expert na vrcholový výkon, pan Radim Valigura. Radim je také autorem nové knihy MENTÁLNÍ ODOLNOST. A protože dovednost neztrácet v dnešní bouřlivé době nadhled je možná tím vůbec nejdůležitějším, ihned po přečtení knihy jsem Radima Valiguru požádal o rozhovor.

Radime, vydal jste zmiňovanou knihu Mentální odolnost. Moc literatury na to téma není, jak byste popsal, co to mentální odolnost je?

Mentální odolnost je dovednost, která člověku na základě racionálního uvědomění umožňuje konstruktivně reagovat na podněty vnějšího prostředí, a to především na ty nečekané a neplánované. Mentálně odolný člověk, zvláště ve vypjatých situacích, nejedná emotivně na základě buněk limbického systému, ale jedná naopak racionálně, a to díky aktivnímu neokortexu. Tato dovednost udržet kvalitní energii mu umožňuje zachovat vysokou míru objektivity a neztrácet tak kontakt s dlouhodobými cíli. Jinými slovy by se to dalo také shrnout jako umět pod tlakem zachovat strategické myšlení a zvládat změny.

Abychom měli doslova železnou odolnost, je dobré dělat i nějaká energetická cvičení nebo mít určitým způsobem vyladěnou stravu?

Teď jste sice řekl dvě povahově rozdílné věci, které se ale ve své podstatě vlastně nevylučují. Strava a zdravý životní styl ovlivňuje především energii fyziologickou, kdežto energetická cvičení ovlivňují naši energii volnou, emoční nebo … Každý si za to dosaďme, co chceme. Co je důležité si uvědomit, že obě tyto energie se navzájem ovlivňují a jejich symbióza tvoří celkovou kvalitu energie našeho organismu. Takže oklikou odpověď na Vaši otázku: Oboje dělat je dobře. (smích)

V knize opakovaně zmiňujete, jak je důležité navyšovat energii. Jak to udělat? A jak efektivně odpočívat a regenerovat?

Technik, jak pracovat s energií, je všude kolem nás plný internet, a to od různých forem fyzických cvičení přes aplikaci metod energetické psychologie až po mentální techniky sebekoučinku. Ale z mého pohledu jádro tématu neleží v samotných metodách, ale v komplexitě pochopení významu této práce pro náš život. Abychom mohli kvalitu energie navyšovat, musíme napřed porozumět tomu, co to vůbec kvalita energie je a jak se projevuje. Teprve až toto vzdělání metodám dodává význam a je klíčem k jejich funkčnosti.

Stejně to platí o odpočinku a regeneraci. Když hlouběji a v širším kontextu porozumíme, proč je potřeba odpočívat a regenerovat, že to není jen proto, abychom nebyli fyzicky a psychicky unaveni, ale hlavně proto, abychom dokázali mít náš život více pod kontrolou, dáme pak i těmto klidovým fázím v naší každodennosti větší prioritu.

Abychom byli maximálně přítomní a neutíkala nám energie, na co doporučujete mít během dne pozornost?

Tomu, abychom si vůbec dokázali všimnout, když nám uteče. Tímto tréninkem je potřeba začít. Kvalita energie k nám promlouvá pomocí pocitů a nemám na mysli těch fyzických.

Vy pracujete se sportovci a podnikateli, kteří jsou pod extrémním tlakem – někdy jediný okamžik rozhoduje o jejich úspěchu nebo neúspěchu. Myslím, že každý člověk se během života dostane do situace, kterou subjektivně zažívá jako důležitou, má trému, nechce to pokazit. Třeba když nás čeká nějaký pohovor, zkouška nebo máme něco řešit s nepříjemným šéfem. Jak to udělat, abychom byli pány těchto situací a zůstali co nejvíce v klidu?

Stres principiálně začíná nepřijetím situace. Takže ten, kdo se snaží být co nejvíce v klidu, už přirozeně tahá za kratší konec provazu, protože je jen otázka času, kdy o ten klid přijde. Tento postoj ho nutí myslet defenzívně, ve smyslu hlavně něco nepokazit, hlavně něco neztratit. Tím v sobě blokuje energii, která musí naopak proudit. Samozřejmě nezbytně důležitá je také příprava na co nejvíce možných scénářů. Čím více se připravíme, tím maximalizujeme šance, že to zvládneme dle představ. Ale nesmíme opomenout fakt, že k přípravě patří si uvědomit také to, že na vše se připravit nelze. Takže když to shrnu, pánem situace je nejvíce ten, kdo je současně i nejvíce připraven panem situace nebýt.

Další častá situace je o tom, že vás někdo úplně vytočí. Příkladem může být listopadové zrušení vánočních trhů těsně před jejich vypuknutím, v době kdy už měli stánkaři všechno nakoupené a nachystané.  Když se do těchto podnikatelů vciťuji, tak je to bezmoc, vztek; až jakoby zoufalství, že se situací nemůžete nic dělat. Oba víme, že tyto negativní emoce vedou k obrovskému poklesu energie. Jak z hlediska mentální odolnosti tyto situace zvládat naopak v pohodě a nemít ten vztek?

Ano, tohle jistě není lehká doba. Za mě je zase řešením duchovní vzdělání a trénink. Vzdělání nám umožňuje vnímat širší kontext toho, co se kolem děje přes optiku chápání zákonů energie a trénink zase udržet nadhled a nepropadat negativním pocitům. Já sám k těmto podnikatelům také vlastně patřím. Během několika týdnů mi firmy ze strachu o bezpečnost odřekly většinu týmových tréninků, které byly domluveny měsíce. Mám na výběr: Mohu se k tomu postavit z role oběti, lamentovat a trávit si tak své vnitřní prostředí, anebo mohu svoji pozornost zaměřit na svůj další rozvoj, například na něco, na co předtím nebyl prostor. Třeba na napsání další knížky. Ale tímto to téma v žádném případě nezlehčuji, velmi si uvědomuji vážnost situace a dopad na jednotlivé osudy lidí.

A do třetice situace ze života: Někteří klienti mi říkají (a někdy toto zažívám i sám), že je pro ně těžké zachovat si pod tlakem nebo v jiném prostředí své návyky. Jak neupřednostnit krátkodobé pohodlí nebo jednodušší řešení před dodržením svých předsevzetí a směřování k cíli? Například na cestách nebo při nedostatku času si někdy řekneme, že vynecháme cvičení nebo máme tendenci vzít si nějaké rychlé (avšak ne tak moc pro naše tělo prospěšné) jídlo místo toho, co jíme obvykle.

Když jsme v pohybu a mimo své známé a bezpečné prostředí, je logické a přirozené, že podstatná část naší energie najednou odchází na vyrovnávání se se znásobenými okolními vlivy. Všichni to známe například po Novém roce, kdy přes Vánoce nabraná síla k dodržování předsevzetí se vyčerpá již někdy v únoru, když se naplno rozjede soukolí systému. Co můžeme dělat na příkladu s jídlem, je to, že se se vší odpovědností rozhodneme vzdát kontroly se závazkem sami k sobě, že ji hned druhý den opět získáme. Jinými slovy zhřešíme už s vědomím, že následující jídla budou zase co nejvíce dle dlouhodobých představ.

To mi připomíná také neustále se vyzdvihované téma tzv. věčných začátečníků u výuky cizího jazyka, je to stejný princip?

Ano, přesně tak. Výborný příklad. Tito lidé berou znovuzačínání negativně. Pokud se na to však podívají výše vysvětlenou logikou a pochopí, že je to vlastně naopak dobře, mohou bez pocitu viny znovuzačínat s učením třeba dvěstěkrát za rok. Tímto konstruktivním postojem se z toho stane skoro až kontinuální proces, který logicky přinese své ovoce.

Pro mnoho lidí je v dnešní době také velmi náročné přijímat a vstřebávat všechny ty změny, které se odevšad valí. Někdy to až vypadá, jako by se svět úplně rozpadal. Neexistuje žádná jistota, člověk neví, jak to bude zítra.

A bude to ještě intenzivnější. Dokud lidé nepřijmou fakt, že jediná jistota je nejistota a že přirozené bude naopak fungovat v neustále se měnícím prostředí, budou velmi trpět.

Můžete být konkrétnější, co tím máte na mysli?

Je to planetární téma. Všechno kolem nás se zrychluje, rozpadají se stávající struktury. To, co léta fungovalo, již nefunguje. A bude to nefunkční více a více. Tomu musíme přizpůsobit i svůj postoj k životu. Pokud budu lpět na starém a stávajícím, vnitřně jdu do rezistence a blokuji se. Řeknu to metaforicky řečí meče, který je často součástí mých prezentací: Dávno dříve, když ve společnosti neexistovala stabilní struktura ve formě zákonů a pravidel, jsme museli nosit zbraň a umět ji použít tam, kde bylo zrovna potřeba. Pokud nás soupeř překvapil tím, že přišel odněkud, odkud jsme ho nečekali, bylo jedinou šancí na přežití rychle se otočit a bojovat. A to i přesto, že to nebylo dle našeho názoru v pořádku nebo fér. Poslední dobou se vracíme symbolicky zpět, struktura se bortí, pojmy jako pravidla, zákony, mravnost nebo ústava začínají mít čím dál menší váhu. Kdo pasivně čeká, že se o něco stabilního opře, ten je jako ten strnulý bojovník, který místo aktivního jednání přemlouvá soupeře, aby přišel od tam, kde to zná a kde byl dosud zvyklý fungovat.

Jestli jsem to pochopil, tak – Vašimi slovy – musí se z nás symbolicky stát bojovníci, kteří jsou připraveni bojovat tam, kde je to zrovna potřeba?

Přesně tak. Přestat žít v alibi a uvědomit si, že je to náš život a ten za nás nikdo jiný neodžije.

Radime, moc Vám děkuji za rozhovor.

Jiří Hamerský

Webová stránka Radima Valigury: www.radimvaligura.com

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.