Mentální anorexie – trvalé následky

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Žel, mentální anorexie, tj. úmyslné odmítání potravy, není jen jakýmsi nevinným experimentem dospívajících dívek a mladých žen. Může zanechat trvalé následky pro celý další život. Odhady odborníků říkají, že 10% postižených dokonce nelze zachránit a případy končí smrtí. S údivem si asi kladete otázku, co je na léčbě mentální anorexie tak složitého? Stačí přece začít jíst, a vše je v pořádku? Prvním problémem je přesvědčit postiženého, aby začal jíst; v pokročilých případech, aby se nechal hospitalizovat. K úmrtím dochází tedy nejčastěji právě proto, že pacient nastoupil léčbu pozdě. Organismus prodělal nevratné změny. Jaké jsou varovné signály?

Jak je uvedeno již v článku o příznacích mentální anorexie, tělo postiženého člověka začíná štěpit vlastní bílkoviny, v důsledku čehož dívky ztrácejí menstruaci. Zde je třeba poznamenat, že pokud dívka či žena užívá hormonální antikoncepci, menstruaci neztrácí (protože v případě hormonální antikoncepce jde o uměle vyvolané krvácení). Na tento příznak blížící se krize nelze tedy vždy spoléhat.

Pokud hladovění pokračuje i poté, kdy byly částečně spotřebovány bílkoviny pohlavního aparátu, přichází nevyhnutelně na řadu orgány pro přežití důležitější. Objevují se změny v oblasti trávicího ústrojí – sliznice žaludku (který je u postižených převážně prázdný) je drážděna žaludeční kyselinou, vzniká zánět, případně až žaludeční vředy. Dochází ke značnému snížení střevní peristaltiky – střevo je málo pohyblivé. Při tomto stavu trávicího ústrojí začíná být ovšem pro tělo značně obtížné zpracovat potravu, i když je eventuálně nějaká zkonzumována.

Co je však v pokročilejších stadiích mentální anorexie zcela nepřehlédnutelné, jsou srdečně-oběhové potíže. Jelikož organismus přechází na úsporný, pomalejší metabolismus, dochází ke zpomalení tepové frekvence (případně nepravidelný srdeční tep) a poklesu krevního tlaku i tělesné teploty. Žel, postižená osoba tělu nedovoluje využít vlastní obranné mechanismy – naopak stupňuje fyzickou zátěž, cvičí, usiluje o zrychlení metabolismu zneužitím potravních doplňků určených pro osoby s nadváhou. Mohou se proto objevit mdloby, které by již pro okolí měly být jasným varovným signálem; nastává období, kdy může dojít k náhlému selhání srdce.

Další závažné nebezpečí spočívá v manipulaci postiženého s projímadly a močopudnými přípravky (diuretiky). Dochází tak ke ztrátě tekutin a důležitých minerálů (elektrolytů), vnitřní prostředí těla se začíná vzdalovat od svého přirozeného stavu, je obtížné udržet správnou vnitřní kyselost (pH) – v této fázi může nastat selhání ledvin a metabolický rozvrat. V tomto prostředí pochopitelně nemůže fungovat ani srdce, protože i ono je závislé na přísunu přesně stanovených hladin elektrolytů a stálém vnitřním prostředí.

Mezi závažné trvalé následky mentální anorexie patří změny psychické, které mohou být trvalého charakteru – těžká nespavost, neschopnost soustředění, podrážděnost, deprese, neschopnost navázat partnerský vztah a sexuálně žít. V této oblasti nejvážnějším následkem je poškození mozku, popř. předčasné ukončení jeho vývoje (pokud s mentální anorexií experimentují teprve dospívající lidé). Může docházet k částečnému rozpadu nervové tkáně, což se projevuje např. zhoršením zraku.

Ačkoliv lidé trpící mentální anorexií se úzkostlivě vyhýbají tukům, mívají zpravidla zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi, což devastuje jejich cévní systém. Mezi trvalé následky tohoto vážného onemocnění můžeme započíst také osteoporózu (začíná předčasná demineralizace kostí) a vysokou kazivost zubů. Podtrženo a sečteno: z častého původního záměru postižených dosáhnout fyzické krásy a dokonalosti zbývá – obrazně řečeno – prach a popel. A i když údobí Twiggy již údajně v módě skončilo, kolektivy mladých jsou anorexií stále zasaženy jako morem. Stěžejní úloha navést dospívajícího člověka na správný hodnotový systém a uchránit ho tohoto nebezpečí tak spočívá převážně na rodičích. A je – jak je vidět – životně důležitá!