Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Včelí med známe snad všichni a málokdo také pochybuje o jeho přínosu pro naše zdraví. Pokud však máme vyjmenovat, jaké látky med přesně obsahuje a u kterých zdravotních problémů je jeho konzumace vhodná, to je již obtížnější. Začněme však od Adama, v tomto případě od včely medonosné (Apis mellifera). Med je hlavním produktem tohoto blanokřídlého hmyzu. Ovšem není jediným – včely vytvářejí rovněž propolis, vosk, pyl, mateří kašičku, ale také i včelí jed. Což je celkem úctyhodný výčet, na tak drobounké stvoření.
Prospěšné látky ukryté v medu
Včely sbírají z květů nektar, který je vlastně surovinou pro tvorbu vlastního medu. Samotný nektar je cukernatá tekutina, kterou produkují některé rostliny. Jedná se o roztok sacharózy a glukózy, resp. fruktózy. Rovněž v malých množstvích obsahuje alkoholy, aminokyseliny, organické kyseliny, fosfáty a další přírodní látky.
Med obsahuje zejména jednoduché cukry (odborně monosacharidy). Z hlediska procentuálního zastoupení obsahuje až 35 % hroznového cukru (glukózy), 40 % ovocného cukru (fruktózy) a 10 % ostatních sacharidů. Právě obsah jednoduchých cukrů je pro některé použití medu důležitý. Med je důležitým zdrojem energie při fyzickém nebo psychickém vyčerpání. Je kvalitním zdrojem (kromě jiného) i pro svůj obsah jednoduchých cukrů. Tyto sacharidy se nemusí štěpit (na rozdíl od složených cukrů), což usnadňuje proces rozkladu a transportu k jednotlivým buňkám těla.
Ve srovnání s rafinovaným (neboli “obyčejným”, bílým) cukrem má med dvě výhody:
- Na rozdíl od rafinovaného cukru obsahuje další důležité přírodní látky.
- Zatímco rafinovaný cukr se rozkládá v játrech (a tím je zatěžuje), jednoduché cukry obsažené v medu se vstřebávají přímo přes stěnu trávicího traktu a proto se do jater vůbec nedostávají. Dostávají se přímo k buňkám, což umožňuje jejich rychlejší regeneraci.
Kromě cukrů obsahuje med ještě další látky – bílkoviny, dextriny (také sacharidy, ale jiného složení než jednoduché cukry), aminokyseliny, minerální prvky (železo, měď, fosfor, vápník, hořčík), organické kyseliny (jablečná, vinná a citronová) a stopové prvky (mangan, kobalt, zinek, jód, fluor, kyselina křemičitá a další).
Kde med pomáhá
Med má své nezaměnitelné místo v tradičním léčitelství. Velmi časté uplatnění našel při nemocech horních cest dýchacích (kašel, zánět průdušek, bolesti v krku). V takových případech se jím sladily různé čajové průduškové směsi, společně s máslem se rozpouštěl v horkém mléce a proti kašli se podávala směs medu a cibule.
Med díky obsahu acetylcholinu může rozšiřovat drobné, což je dobré při vysokém krevním tlaku. Tradičně se med používal i u nemocí žaludeční sliznice (hlavně u vředů), protože již zmíněné obsažené dextriny pomáhají hojit poškozenou sliznici. Med také podporuje omezení růstu a rozmnožování některých baktérií. Obsah železa je důležitý pro dobrou krvetvorbu. Med rovněž pomáhá snižovat riziko vzniku aterosklerózy (díky obsaženým látkám zabraňuje usazování cholesterolu na stěnách cév). Co se týče posílení imunitního systému, i zde konzumace medu působí příznivě. Med se ukládá ve svalech a játrech jako glykogen a tím zvyšuje jeho celkové množství v organismu. Jaterní glykogen udržuje stabilní hladinu krevního cukru, zejména při hladovění, zatímco svalový glykogen je okamžitě využitelný ke svalové práci jako bezprostřední zdroj energie. Jestliže jsou zásoby glykogenu nízké nebo zcela vyčerpané, musí se doplnit z vnějších zdrojů. Jedním z takových zdrojů může být i med.
Med nacházel a stále nachází uplatnění při léčbě ran a lehčích popálenin. Tradičně se používal například k hojení řezných ran. V současnosti se používá pří léčbě proleženin, popálenin či vředů, pro své antiseptické působení.
Jsou však i situace, kdy je užívání medu zakázáno. A to v případě alergie na med a včelí produkty vůbec a samozřejmě rovněž u diabetu. V jídelníčku diabetika se nesmí med objevit, protože, kromě obsažených cukrů, také zvyšuje chuť na sladké.
U dětí musíme být obezřetní především u těch nejmenších, které jsou ještě kojené, protože by dítě, pro výraznou sladkou chuť medu, upřednostňovalo tento před mateřským mlékem. Pokud je ovšem dítě starší a jeho jídelníček je správně vyvážený, může v něm mít místo i med.
Med se objevuje i jako součást řady přírodních přípravků. Nejčastěji bývá součástí různých sirupů při kašli a nachlazení – v kombinaci s léčivými rostlinami, dalšími včelími produkty nebo brusinkami. Nachází také uplatnění v přírodní kosmetice, v pleťových krémech nebo regeneračních krémech na ruce.