Marcelka z Hor: „Nemoc znamená nerovnováhu“

Marcelka z hor

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

„Pokud onemocníme, neztotožňujme se s hrozivými scénáři, které nabízí naše mysl,“ říká pro Celostní medicínu Marcelka z Hor. V rozhovoru se dotkneme též témat jako smrt, tvořivost nebo osvícení. Marcelka, kterou někteří považují za nejvýznamnější současnou českou mystičku, žije se svým manželem Romkem v chaloupce mezi lesy, v blízkosti Malé Fatry. 

Marcelko, kdo je člověk? Kým je ve své plnosti každý z nás? 

Člověk je projevem samotného Vědomí (Boha).  

Tělo a mysl jsou tvořivým aspektem Vědomí a pocit existence (vědomí sebe) je esencí klidového aspektu Vědomí (Boha).  

Jaký máte vztah ke Stvořiteli/Bohu?  

Když dojde ke sjednocení se vším, co je, k čemu nebo ke komu mít vztah? Co rozvíjet?  

 Co přesně se děje po smrti? Jak se smrti přestat bát? 

Tělo přestává plnit svou funkci. Zůstává pouze obsah mysli, který se dále může projevovat přes jiná funkční těla.  Existují dva strachy ze smrti. Ten první se projevuje jako pud sebezáchovy (je to program samotného Vědomí) a je konstruktivní. Druhý vychází z obsahu mysli (strach z minulosti nebo budoucnosti) a působí destruktivně. Zde může pomoci pozornost na vše, co se děje teď, nebo vědomí vlastní existence.  

Myslím, že mnoho našich čtenářů bude zajímat Váš pohled na nemoc. Odkud se nemoc bere? 

Pokud pomineme výbavu (dědičnost) kterou si člověk nese, tak nejčastější příčinou zde bývá nerovnováha mezi třemi aspekty člověka. Jsou to tělo, mysl a klidový aspekt (pocit existence). Jinými slovy tělo, duch (pocit existence, vědomí), duše (mysl), jedno jsou. Pokud je opomíjený jeden z těchto aspektů, vzniká nerovnováha a může to vést ke vzniku tzv. nemocí.  

Co může nemocný člověk udělat pro své uzdravení?  

Neztotožňovat se s hrozivými scénáři, které mysl nabízí ale zkusit vyciťovat onen klidový aspekt. Následně může přijít impulz ke konání (vyhledání odborníka, fytoterapie, poradenství atd.).  

Čím si, podle Vás, nejvíce lidé zbytečně způsobují problémy a komplikují život? 

Ztotožňováním se s obsahem mysli. Mysl může nabízet cokoli, to ale nemůže člověku ublížit, když zaujme shovívavý postoj ke všemu, co v ní probíhá.  

Jak zůstat v klidu, když zažíváme ve vnějším světě věci, které se nám nelíbí? 

Spíše než se snažit zůstat v klidu, je vhodnější vše vědomě pozorovat. Potom se může klid sám projevit.  

Osobně mě zajímá téma tvořivosti. Mívám dny, kdy například pro psaní vnímám velkou inspiraci – a pak zase období vyprahlosti, kdy „jsou Múzy úplně pryč“. Jak mít inspiraci neustále? 

Copak v přírodě neprobíhají fáze klidu a fáze tvořivosti?  

Několika přátelům jsem nabídl, aby se Vás taky na něco zeptali. První otázka je dosti troufalá: Jste fakt osvícená? 

Není tu nikdo, kdo je nebo není osvícený.  

Další člověk mi pro Vás poslal následující dotaz: Když trénuji Přijetí / Akceptaci, tak jakou metodu k tomu doporučujete, chci-li to cvičit dlouhodobě. Na co se zaměřit? Jak to dělat na hloubku? A jak u toho setrvat, neodbíhat? 

Když mysl trénuje přijetí, tak výsledkem bývá, že si myslí že přijala. Vše, co se zde odpovědělo, slouží pouze jako očkování mysli“. Pokud se sérum ujme, přijetí samo naskočí, stejně jako vědomí sebe či vědomé pozorování. I to odbíhání pozornosti se děje samo na základě sklonu (setrvačnosti) mysli. Stěžejní je to, čím se mysl nechává očkovat (čtení knih, čemu naslouchá, jakým zprávám věnuje pozornost atd.). 

A poslední dotaz: Když člověk vnímá a pozoruje myšlenky a říká si „to je mysl, to nejsem já“, tak je to takové cvičení nedvojné odpoutanosti. Co je v tomto případě „JÁ“? 

To, co si je vědomo všeho, i oné pozornosti či vnímání. Je to pořád stejné, neměnné. Nerodí se ani neumírá. Je věčné. Je součástí každé lidské bytosti. Žádná lidská bytost jej nemá víc, nebo míň.  

Moc Vám, Marcelko, děkuji za rozhovor a přeji vše dobré. 

Webová stránka Marcelky z Hor: https://www.marcelkazhor.cz 

Jiří Hamerský