Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Situace posledního času je ohraničena mnoha mantinely. Ač je zdravotnictví na vysoké úrovni a můžeme být rádi, že jsme v Česku, neboť jsou státy, kde takovou úroveň nemají, přesto nemocí neubývá, a naopak vzrůstá počet hlavně chronických nemocí. Seznam nemocí je předlouhý.
Podstatou všech chronických nemocí je ten fakt, že není jednak pojmenována, ba ani pochopena příčina, a to navzdory tomu, že je provedeno ohromné množství různých vyšetřovacích postupů a stát chrlí překvapivé množství prostředků na pokrytí těchto snah. Statistiky mnohých mega-studií ukazují, že lze příčinu najít jen v omezeném procentu a mnohem větší část zůstává neobjasněna.
Povšechné zadání
Naši tazatelé poradny často vypisují, že podstoupili „veškeré vyšetření“, a konstatují, že se stejně na nic nepřišlo. Taková informace však nemá valnou hodnotu, když nekonkretizují, co bylo obsahem toho vyšetření. Uvedu příklad. Mají bolest břicha a lékař provede RTG nebo sonografické vyšetření a nález je normální, není zjištěna patologie. Ale to neznamená, že je to v pořádku, zvláště pokud bolest břicha pokračuje.
Zobrazovací vyšetření poskytne lékaři obraz anatomické situace dané oblasti, a pokud je zobrazena odchylka od normálního stavu, pak vyšetřování pokračuje, aby se odchylka blíže identifikovala.
- Pokud je nález normální, je to vlastně pro pacienta dobrá zpráva, že tam žádná odchylka není.
- Pokud je však bolest břicha způsobena funkční poruchou, která je např. ovlivněna stresem, dietní chybou, potravinovou alergií či psychickou poruchou, pak je vysvětlitelné, že zobrazovací technika nic neobjeví.
Závěry oněch výše zmíněných studií směřují v případě neobjasněných příčin pomocí vyšetřovacích technik do oblasti psychosomatické, kdy se psychický problém somatizuje = projeví se na těle.
Podobná situace nastává i v hodnocení různých laboratorních testů, při kterých dochází k mnohým nejasnostem. Výsledek ukazuje, jak tělo reaguje, nevypovídá však o příčině, proč tak reaguje.
Je pak na ošetřujícím lékaři, jenž s veličinou pracuje, tvořit si mozaiku všech informací (anamnéza, klinický stav, jiná vyšetření), z ní vyslovit úvahu nad příčinou a poté rozhodnout, jaké má možnosti léčby, a to nejlépe takové, aby zasahovaly příčinu.
A to nejpodstatnější pak leží v tom, jestli lze pojmenovanou příčinu odstranit.
Má to háčky
Tazatelé nám posílají výpisy laboratorních hodnot a chtějí vysvětlení, co znamenají. Ale taková hodnota je často vytržena z kontextu a jakékoliv hodnocení je zavádějící.
Například hladina testované veličiny se během dne mění, je jiná ráno, jiná odpoledne, nebo je závislá na jídle, jiná hodnota je před jídlem, jiná po jídle, hormonální veličiny u ženy je třeba srovnávat vzhledem k fází menstruačního cyklu a k věku.
Další háček: Často se stává, že člověk chodí pravidelně na kontroly k určení sledované veličiny, protože na svůj problém užívá léky. Jenže je třeba vědět, zda daný lék před vyšetřením vysadil, nebo nevysadil. Pokud jej nevysadil, pak stanovená veličina neukazuje skutečnost, nýbrž má svou hodnotu pod vlivem léku.
Pak lidé píší větu: „Užívám lék, chodím na kontroly krve a je všechno v pořádku“. Správně by se ale mělo napsat:
„Mám výsledky v normě, za předpokladu, že užívám lék“.
Co by se stalo, kdyby lék neužíval? Zajisté by se jeho situace zhoršila. Jinými slovy, je zde situace, kdy probíhá udržovací terapie, není tím řešena příčina, ta si nerušeně pokračuje a vede jedince do chronicity a závislosti na užívání léku. Někdy jednoho, dvou, někdy deseti léků, což není neobvyklé.
Otázka kompetencí
Naše poradna nemá kompetenci k léčení, nemůže nahrazovat ordinaci lékaře, nestanovuje diagnózu.
Přesto ji navštěvuje mnoho lidí, kteří nevědí, co mají dělat, lékař na ně nemá čas. Třebaže je kompetentní k tomu, aby s pacientem provedl rozbor jeho situace. Lékařova práce je totiž ohraničena mantinely, dnes navíc pod hrozbou covidu. Často slýchám od lidí, že je lékař odkázal na internet, aby si odpověď na otázky o příčinách našli tam…
Každý ví, jak probíhá realita v čekárně a v ordinaci praktického lékaře. Jak pacienti, tak lékaři a veškerý zdravotnický personál by zasloužili metál. Protože obě strany jsou ve stresu. Pacienti proto, že musejí dlouho čekat a že jim stejně není pomoženo, jak by si přáli, zdravotníci proto, že jsou zavaleni a že jsou utěsňováni danými mantinely. Výsledek? Nárůst chronických nemocí, léčba se soustředí jen na utlumení bolesti, je stanovena tzv. udržovací terapie, která, žel, nevede k vyléčení. Skutečný prospěch z celé situace má pouze výrobce léků.
Co má tedy člověk-pacient dělat, pokud je medicína v patové situaci?
Často lidé říkají, že klasické medicíně nevěří, hledají alternativu a pomoc, kde se dá. Orientují se na okultní vědy, studují u „dr. Googla“, navštěvují diskuzní fóra. Informace jsou často protichůdné, dodávají jim spíš zmatek v tom, co mají dělat.
Pak by měla společně zasedat „rodinná rada“, do nejmenších podrobností společně probrat situaci od začátku až po současnou chvíli, revidovat, co se odehrálo a co se stále děje, a hledat perspektivu dalšího počínání.
Jenže je mnoho lidí, kteří rodinu nemají, respektive mají, ale navzájem nekomunikují, často jsou rodinné poměry tou hlavní příčinou, která se somatizuje a tvoří nemoc.
U každé chronické nemoci lze vystopovat, že na pacientovo tělo, na jeho život, působí faktory, které vyhovují nemoci. (Jedině každý sám nejlépe ví, jaké.) A pokud budou stále působit, nikam se léčení neposune. A přání o zpomalení nemoci vyšumí naprázdno. Léčiva mohou jen mírnit vzniklý projev.
Také naše poradna je ohraničena mantinely. Nemůžeme zasahovat do léčebného postupu. Můžeme obecně vysvětlit podstatu problému a ukázat směr, kterým se vydat.