“Mám tě rád. Tak klidně plač.”

Dnes jsem si uvědomila zvláštní věc. Když se snažíme utěšit plačícího, kterého máme rádi, většinou používáme fráze jako “neplakej, nebreč, nebuď smutný…” A už několikrát jsem sice v záchvatu pláče cítila, že mě utěšující člověk má rád a chce mi pomoci, ale jeho slova, která měla mé slzy zadržet, je naopak zhoršovala. V tu chvíli jsem byla smutná a potřebovala jsem ten smutek dostat skrze slzy ven, pryč ze svého těla a svojí duše. A přestat plakat znamenalo uzamknout smutek uvnitř, kde může postupně tlít a páchat ještě větší škody, než jen pár minut strávených pláčem. Napadlo vás nad tím někdy přemýšlet?

Nejen na mých stránkách (třeba v rubrice psychické příčiny nemocí), ale i ve spoustě moudrých knih se můžete dočíst, že potlačování emocí s sebou přináší zdravotní problémy. I věda stále více objevuje složitá zákoutí lidské psychiky a dochází k závěru, že zdravé prožívání a projevování emocí znamená také zdravější život.

Je stále otázkou, proč lidé jako v podstatě jediní živočichové na Zemi, vyjadřují svoje emoce pláčem. Podle vědeckých závěrů je to tím, že pláč ulevuje od stresu. Sama to mohu potvrdit na sobě i na svých blízkých – stresová událost vyvolá emoční reakci, začneme plakat, pláčeme a pláčeme, až se postupně cítíme lépe a lépe, až pláč přirozeně odezní a nastává příjemný pocit úlevy a pohody.

Určitě jste podobný pocit někdy zažili (zejména ženy, které podle statistik pláčeme 5x častěji než muži). A teď si představte, jak se cítíte, když prostě plakat z nějakého důvodu nemůžete – třeba se stydíte, protože jsou okolo cizí lidé nebo máte naléhavé povinnosti, které musíte splnit a tak pláč potlačíte. Anebo vás drží kolem ramen člověk, kterého milujete a konejší vás “neplakej”. A vy, protože mu chcete udělat radost, skutečně přestanete – dříve, než si tělo a duše sami řeknou dost.

Není to nic špatného, jsme tak naučení a podléháme stereotypům, které nám vštípili naši rodiče a těm jejich rodiče a tak to šlo generace zpátky. Ale utěšovat člověka v slzách tím, že ho vlastně jemně nutíme přestat plakat, je vlastně kontraproduktivní. Tak příště, až budete někoho utěšovat a pomáhat mu překlenout slzavé okamžiky jeho života, zapomeňte na hloupá klišé, pevně jej obejměte a řekněte: “Plakej. Jsem tady a budu tady, dokud budeš potřebovat. Plakej, mám tě rád.

S láskou a úsměvem Lúmenn

Zpět nahoru

CHCETE SE PŘIHLÁSIT K ODBĚRU MAGAZÍNU CELOSTNÍ MEDICÍNY?

Přihlaste se k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.