Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Toto téma jsem již na stránkách našeho webu otevřel, například v článku Co zastavuje život . Nicméně je stále velmi aktuální a z poradny dostávám signály, že je třeba se tomuto tématu stále věnovat. Dnes zmíním vliv nedostatku kyslíku na rozvoj cukrovky.
Kdy lze pozorovat situace, kde je málo kyslíku?
- Při pobytu ve velmi vysokých výškách hor.
- Když v těle probíhá otrava kysličníkem uhelnatým, neboť má velmi vysokou vazbu na hemoglobin, takže jej obsadí a již se na něj nemůže vázat kyslík.
- Při plicních chorobách s nedostatečnou ventilací, jako jsou edém plic, bronchitida, CHOPN (chronická plicní obstrukční nemoc), emfyzém, ale také při záchvatech astmatu, chronickém pokašlávání…
- Při krevních chorobách může docházet ke snížení schopnosti krve přenášet kyslík do tkáně orgánů, když je v krevním obraze málo červených krvinek a hemoglobinu např. při velké ztrátě krve.
- S věkem se snižuje kapacita plic, dochází ke sklerotizaci tepen a malých cév, a to ovlivňuje schopnost plně zásobovat tkáně kyslíkem. A je vhodné zmínit ještě
- civilizační faktory: znečištěné životní prostředí, kouření, povrchové dýchání lidí vysedávajících u počítače nebo televize.
Teoreticky
Tento stav, kdy je v těle málo kyslíku, se nazývá hypoxie. Lékaři vnímají hypoxii u mnohých chronických nemocí, např. u cukrovky, protože při hypoxii se objevuje abnormální krevní oběh, a to podporuje rozvoj některých diabetických komplikací. A je-li hypoxie tukových buněk, nastává situace, která přispívá k rozvoji inzulinové rezistence. Konzumace potravin bohatých na tuky způsobuje aktivaci bílkoviny uvnitř membrány tukových buněk, a tato bílkovina spotřebovává obrovské množství kyslíku, což se děje na úkor funkce zdravých buněk. Pokud je buňka bez kyslíku, začnou se uvolňovat škodlivé látky, které navozují zánětlivé reakce imunitního systému, a tím naruší způsob vzájemné komunikace buňky s inzulinem, což zase vede k inzulinové rezistenci, tedy stavu, kdy dojde ke snížení schopností tkání odpovídat na inzulin; to se děje zejména ve svalech a tukové tkáni. Tělo kompenzuje inzulinovou rezistenci další tvorbou hormonu, neboť buňky potřebují glukózu k přežití.
Pokud dlouhou dobu konzumujete cukry a sacharidy, produkuje slinivka více a více inzulinu, aby se udržela hladina cukru v krvi pod kontrolou, ale po čase inzulin přestane plnit svou funkci, cukr se nedostane do buňky, ale zůstává v krvi a při krevním testu najdete zvýšenou glykemii. Rozvíjí se tak diabetes druhého typu.
Mezi další faktory, které podporují rezistenci na inzulin, patří
kouření, alkohol, ponocování, změna denního rytmu, nedostatečný spánek, málo fyzického pohybu, všemožné stresy, strava chudá na omega 3 mastné kyseliny, a naopak bohatá na omega 6 mastné kyseliny, nedostatek vitaminu D, málo času stráveného na slunci a též genetické dispozice. Čím vyšší je inzulinová rezistence, tím horší jsou ukazatele pro rozvoj srdečního onemocnění a diabetu. Lidé s cukrovkou trpí špatným průtokem krve kvůli zúženým cévám po celém těle. To znamená, že kyslík v krvi, který je navázán na červené krvinky, neprojde přes tyto zúžené cévičky a nedostane se do tkání, a tedy ani do buněk. V takovém stavu mají lidé nižší hodnoty parciálního tlaku kyslíku v tkáních až o 10-15 %, a to na různých místech těla. Spojitost mezi cukrovkou a hladinou kyslíku ve tkáních je tedy jasná.
Co s tím?
Nejdůležitější krok je dopravit do těla dostatek kyslíku. V kritických situacích pomůže technika např. kyslíkových oxygenerátorů. Díky nim je možno za krátkou dobu dostat do těla vysoké koncentrace kyslíku. Chronicky nemocný pacient jej může mít doma pro případ nouze. Ale nejpodstatnější je rozbor situace, který má odhalit příčiny a sestavit program na jejich odstranění. Postup je vždy individuální.
A nejdůležitější je prevence, tj. aktivní život s dostatečným množstvím pohybu a cvičení, pobytu v přírodě apod.
MUDr. P. Šácha