Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Makulární degenerace sítnice je nemoc, která nás ohrožuje hlavně ve stáří. Sítnice, latinsky retina je vnitřní tenká vrstva oka nejen u člověka, ale u všech obratlovců. Její primární funkcí je snímání a předzpracování světelných signálů přicházejících na sítnici skrze čočku, má vlastně význam jako film ve fotoaparátu.
Při makulární degeneraci dochází k poruše žluté skvrny (latinsky macula, odtud název makulární), což je místo ve středu sítnice, které kontroluje centrální zorné pole a umožňuje schopnost barevného vidění. Jejím porušením dochází ke ztrátě ostrého vidění detailů. Periferní část sítnice slouží k perifernímu vidění. Sítnici zásobují kyslíkem sítnicové žíly, tepny a cévy. Jejich poruchy (nově tvořené cévy, uzávěr či krvácení) mají za následek závažné poruchy zraku. Díky této zdravotní komplikaci pak je pacient značně omezen ve svém osobním, ale i pracovním životě. Onemocnění obvykle postihuje jedno oko.
U této nemoci existuje vlhká a suchá forma nemoci.
Při suché formě dochází k poškození pigmentové vrstvy sítnice a poté k hromadění odpadních látek do forem, které odborníci označují jako drúzy. Dochází k odumření buněk v oblasti makuly. Tato forma je velmi častá, vyskytuje se z 85%. Její rozvoj je pomalejší, trvá několik let. Nejdříve se dostavuje zhoršené vidění za šera, menší problém s viděním a se zaostřením na jedno místo. Příčinou je zánik pigmentových buněk a buněk citlivých na světlo. Posléze při rozvoji této formy dojde k tomu, že nemocný má problém s rozpoznáním barev a s výrazným výpadkem zorného pole. Nemocný nemůže číst, dělat manuální práce a špatně se orientuje v prostoru. Pro tuto formu prozatím neexistuje léčba, pacient může použít zdravotnické pomůcky, jako jsou lupy a dalekohledové brýle.
U vlhké formy poškození postupuje rychleji a ztráta vidění je mnohem výraznější. Při vlhké formě pacienti vidí ve středu svého zorného pole šedé stíny nebo černé skvrny. Naopak periferní vidění zůstává beze změny. Tato forma má velmi rychlý průběh. Nemocný vidí zprohýbané linie a obličeje. To je zapříčiněno nově vytvořenými cévami, které jsou nekvalitní, popraskávají a hojí se jizvou. Tyto cévy prosakují a způsobí tím vznik otoku nebo krvácení. K této formě dochází v 15% případů. Existují případy, kdy dojde ke změně ze suché na vlhkou formu. Velmi důležité je to, že tuto vlhkou formu lze léčit. Léčba se zaměřuje na potlačení tvorby nových cév.
Jak již bylo zmíněno, tuto nemoc nelze úplně vyléčit. Lékaři mohou pouze zastavit její průběh, pokud je léčba úspěšná. Naděje na léčbu je u vlhké formy, kdy lékaři aplikují nitrooční injekce, které mají zastavit růst nových cév. Jinak lékaři k zpomalení průběhu nemoci používají buď chirurgickou léčbu laserem nebo fotodynamickou terapii, pokud je to možné.
Velký význam v prevenci má podávání antioxidantů, které snižují množství volných radikálů. Volné radikály společně s narušeným přísunem krve a kyslíku do oblasti sítnice mohou negativně přispívat ke vzniku poškození. Z antioxidantů, které je možné užívat, mohu uvést vitamíny C, E, beta karoten, zinek či selen a rovněž lutein. Tyto antioxidanty můžete najít v našem sortimentu například v přípravcích Unios Pharma Pro oči lutein nebo Ocutein Forte Lutein. Dále jsou doporučovány bioflavonoidy, které pomáhají v oku zpevňovat cévní stěnu, pupalka dvouletá a lecitin. Z dalších minerálů a stopových prvků je doporučeno užívat zinek, měď, mangan a selen. Dále je důležité v prevenci omezit či zcela zanechat kouření a u obézních pacientů snížit nadváhu a zvolit vhodný dietní režim. Dalším rizikovým faktorem je UV záření, takže je třeba nosit kvalitní sluneční brýle. Rovněž je doporučováno užívání výtažku z borůvek a ginkgo biloby (jinanu dvoulaločnatého). Jinan podporuje proudění krve do očního systému a borůvky omezují vliv volných radikálů. Dále je doporučováno zvýšit konzumaci zeleniny (brokolice a špenát) a ryb. Do jídelníčku se též doporučuje zařadit další potraviny s obsahem vitaminu E, luteinu a zinku, jako jsou hovězí maso, mléko, máslo či játra.