Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis) je nevysoká rostlina s bílými květy. Je to jediný druh rodu lžičník, který roste v České republice. Patří do čeledi brukvovité (Brassicaceae). Své jméno si Lžičník lékařský vysloužil tvarem listů, které připomínají lžíci.
Popis a výskyt lžičníku lékařského
Původně se tato rostlina vyskytovala na evropském pobřeží Atlantského a Severního ledového oceánu. Roste na dostatečně osvětlených místech v mírně kyselé až alkalické půdě. Nejčastěji na ni můžeme narazit na skalách nebo písečných dunách. Původně rostl jen v zahradách (pěstován jako léčivá rostlina), odkud se dostal do volné přírody, kde zplaněl.
Lžičník lékařský je dvouletá až krátce vytrvalá rostlina, jejíž lodyha dorůstá do výšky 15 až 30 centimetrů. Korunní lístky květů jsou bílé nebo méně často růžové. Plody jsou téměř kulovité, dvoudílné šešulky až 6 milimetrů dlouhé.
Obsahové látky a účinky Lžičníku lékařského
V lidovém léčitelství je ceněn pro vysoký obsah vitamínu C a hořčin. Jako rostlinná droga se používají mladé listy, které dále obsahují silice s obsahem síry, glykosid glykokochlearin, třísloviny a enzymy. Právě pro značný obsah vitamínu C bývala v minulosti převážena na lodích, kde ji námořníci konzumovali jako prevenci proti nemoci vyvolané nedostatkem vitamínu C – kurdějím. Kromě listů se občas používala i nať trhaná v době počátku kvetení.
V tradiční medicíně se dále zdůrazňují její močopudné účinky. Díky obsahu hořčin podporuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení. Zevně se používala pro své antiseptické účinky k léčbě špatně se hojících ran. Ve formě kloktadla se používala při léčbě zánětů v dutině ústní nebo při angíně. V kombinací se šalvějí lékařskou se používala jako kloktadlo rovněž i při paradentóze.
V minulosti byla hlavně používána v kuchyni jako doplněk jídelníčku. Čerstvé listy mají poněkud palčivou chuť a pro svou pikantnost bývaly součástí salátů.
