Lymfa – záhadná tekutina

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Nejprve o tkáňovém moku: Je to šťáva pronikající všemi tkáněmi a omývající všechny buňky. Její množství se odhaduje na 5- 6 litrů. Pochází jednak z krevních vlásečnic, jednak ze samotných tkání. Z krve proudí do tkáňového moku kyslík, soli, látky živné i specifické. Rozkladné látky, produkty buněk přecházejí do tkáňového moku. To vše se děje na fyzikálních principech. Tato vnitřní cirkulace je závislá na hydrostatickém krevním tlaku a koloidně osmotickém tlaku plazmatických bílkovin a prostupnosti kapilární stěny.

Počátkem lymfatických cév jsou lymfatické kapiláry, tenkostěnné slepé trubice nepravidelného lumina, které tvoří různě hustou síť ve většině orgánů těla. Sbírají tkáňový mok, který se přestupem do lymfatických kapilár stává lymfou. Lymfa je tekutina kolující v lymfatických cévách, sbírá se z celého těla a vrací se do krve. Množství tkáňového moku a lymfy je větší než množství krve; množství samotné proudící lymfy se odhaduje na jeden litr. Lymfa je kapalina skoro bezbarvá, čirá. Složení má podobné jako krevní plazma. Obsahuje méně bílkovin, ale více NaCl než plazma.

V lymfatických kapilárách nejsou přítomny volné buňky. Průchodem lymfatickými uzlinami se lymfa obohacuje buňkami a podobá se krevní plazmě, sráží se, sraženina je řidší a měkčí. Lymfatické cévy střev během trávení odvádějí převážnou část tuku potravy, a potom je lymfa mléčně zkalena. Na lačno je lymfa pocházející z trávicího traktu čirá. Lymfatickými cévami je zabezpečována u vyšších obratlovců drenáž tkáňového moku, který se oklikou vrací do krve. Lymfatický systém se skládá z lymfatických cév, z lymfatické tkáně a orgánů. Lymfatické kapiláry se spojují a tvoří větší lymfatické cévy, z nichž největší ústí do vén. Ve tkáňovém moku je určité množství bílkovin. Kdyby proteiny zůstaly v tkáních, vzrůstalo by množství vody v mezi-buněčném prostoru a došlo by k otoku – edému. Pouze lymfatické kapiláry jsou strukturálně přizpůsobeny k odvádění koloidních látek. Lymfatické kapiláry jsou také hlavní cestou pro odstraňování korpuskulárního materiálu a kupř. pro drenáž tukových kapének, chylomiker v tenkém střevě. Jsou strukturálně upraveny pro příjem látek o větších molekulách. Takto může tkáň rychle reagovat na změny tkáňového prostředí a regulovat systémem lymfatických kapilár stabilitu homeostázy.

Do průběhu lymfatických cév jsou vloženy lymfatické uzliny, které se podílejí na tvorbě lymfocytů a filtrují protékající lymfu. Odstraňují degenerující buňky, protože mají svou fagocytární aktivitu. Odstraňují i korpuskulární materiál různého původu. Částice sazí vdechnuté do plic se dostávají do lymfatických uzlin bronchiálních, kde jsou pohlcovány retikulárními buňkami a makrofágy a často jsou v lymfatické uzlině nahromaděny v tak velkém množství, že uzlina je černě zbarvena. Patogenní bakterie, které byly vneseny do lymfatických uzlin, jsou pohlcovány a destruovány makrofágy. Lymfatické uzliny se významně podílejí i na tvorbě protilátek a imunitních procesech organizmu.

Při různých nemocech bychom na lymfatický systém neměli zapomínat. Určitě zde existuje přímá souvislost s problémy pokožky – celulitida, akné, pokožka s velkými póry. Špatný lymfatický koloběh souvisí s únavou, různými otoky, zatížením jaterním. Játry za den proteče asi 1- 2 litry lymfy. Pokud selže transportní a filtrační schopnost lymfy, pak náš organizmus začne být zatěžován působením látek, které jsou pro tělo škodlivé.

Krev v krevním systému cirkuluje cévním systémem a je do pohybu uváděna pumpou- srdcem. Kdežto pohyb lymfy je v lymfatickém systému zajišťován hlavně pohyby svalových skupin v okolí lymfatických cév. Jinými slovy – když se hýbeme, lymfa proudí, když se nehýbeme, lymfa stojí. Neodvádí toxíny. Ležící pacienti by měli dostávat masáže, lymfodrenáže, mají být polohováni a „umělým“ rozhýbáním lymfatického systému by se měla podporovat detoxikace. Lymfodrenáží tedy rozumíme proces uvedení lymfy do chodu. Můžeme ji provádět speciálními hmaty a cviky, klasickou masáží, míčkováním za použití molitanových míčků.

Z přírodních prostředků se používají silice jalovcového plodu, které působí jako diuretikum a podporují tok lymfy a látkovou výměnu, Rozmarýn a Pačuli mají řadu stimulujích a harmonizujících funkcí při léčbě lymfatických otoků. V homotoxikologii používáme Lymphomyosot, Belladonu – Homaccord a Traumeel hlavně v poúrazových otocích. Dobře poslouží i Galium kapky. Ostatně svízel (Galium) používala již lidová rakouská léčitelka Maria Treben. Svízel očišťuje od chorobných látek ledviny, játra, slinivku břišní, slezinu. Kdo má poruchy lymfatických žláz, měl by pít denně čaj ze Svízele. Působí i proti chudokrevnosti, vodnatelnosti, při bolesti (píchání) v boku. Čaj používaný zevně velmi rychle léčí kožní choroby, rány, vředy, uhrovitost. Svízel je také dobrým pomocníkem při onemocnění ledvin. Kdo se zabývá aromaterapií, jistě najde i zde mnoho pomocných bylin.