Lipidy

Lipidy (tuky) jsou díky své energetické vydatnosti důležitou složkou potravy. V organizmu mají význam hlavně jako rezervní zdroj energie. Dále pak hrají roli například v tělesné termoregulaci, ochraně některých orgánů a oběhu a absorpci vitamínů obsažených v tucích.

Mnohé druhy lipidů jsou však významné i z jiných hledisek, jsou součástí biomembrán nebo jinými stavebními složkami, mají ochranné a izolační funkce a slouží i jako rozpouštědlo některých lipofilních látek. Lipidy (z řeckého lipos tj. tučný) jsou přírodní látky živočišného i rostlinného původu, chemicky v základě biomolekuly skládající se z uhlíku, vodíku a kyslíku a přesněji estery vyšších karboxylových kyselin (nasycených i nenasycených). Přesněji řečeno se jedná o deriváty vyšších mastných kyselin. Přestože jsou lipidy funkčně i chemicky navzájem velice rozličné látky, jejich společnou charakteristickými vlastnostmi je hydrofobnost – tedy jsou nerozpustné ve vodě, nicméně dobře rozpustné v organických rozpouštědlech a jsou energeticky velmi bohaté.

Dělí se na několik skupin.
První z nich jsou jednoduché lipidy, kam patří tuky, oleje a vosky. Další z nich jsou složené lipidy, které se dělí na fosfolipidy, a glykolipidy a lipoproteiny. Fosfolipidy jsou estery kyseliny fosforečné a různých derivátů glycerolu nebo sfingosinu na jedné své straně, také glycerolu nebo cholinu, ethanolaminu nebo serinu na druhé a zároveň obsahují i dlouhé nepolární mastné kyseliny. Výsledkem je pak, že fosfolipid má polární a nepolární konec. Glykolipidy jsou podobné fosfolipidům, jen na sfingosin nebo glycerol je glykosidicky navázán oligo- nebo mono-sacharid, který pak v celém lipidu představuje polární konec. Lipoproteiny jsou součástí buněčných membrán, cytoplazmy a krevní plazmy. Poslední skupinou jsou prekurzory, deriváty a látky podobných vlastností, kam patří mastné kyseliny, isoprenoidy a prostaglandiny.

Konzumace tuků v rozumné míře má samozřejmě svůj význam, na druhou stranu je konzumaci tuků omezovat a sledovat jejich skladbu. Konzumaci živočišných tuků (nasycené tuky) je možné nahradit tuky rostlinnými a rybími (nenasycené tuky). Nenasycené rostlinné a rybí tuky jsou zpravidla při pokojové teplotě tekuté. Jedná se především o olivový olej, rybí olej obsažený v rybách a mořských plodech (tuňák, sardinka, losos), sojový olej, či oleje obsažené v ořechách a margarínech. Tyto tuky snižují hladinu špatného cholesterolu (LDL) a snižují výskyt srdečně-cévních onemocnění. Naproti tomu nasycené tuky obsažené především v mase, másle, palmovém a kokosovém oleji, sýrech (a výrobcích s technologicky ztuženými oleji) zvyšují hladinu špatného cholesterolu (LDL) a zvyšují riziko aterosklerózy a srdečně-cévních onemocnění. Tyto tuky zpravidla nejsou při pokojové teplotě tekuté. V rámci diety je obvykle potřeba snižovat příjem především živočišných tuků. Tuky by měly být v potravě zastoupeny 25 %. Ke snížení hladiny tuků lze užívat například přípravky s lecitinem.

Zpět nahoru