Lékořice uralská (Glycyrrhiza uralensis)

Lékořice uralská, latinsky glycyrrhiza uralensis, je méně známou příbuznou oblíbené lékořice lysé (glycyrrhiza glabra). Stejně jako u lékořice lysé je sbíraná droga z lékořice uralské kořen. Tento kořen obsahuje řadu flavonoidů, fytoestrogenů, pryskyřice, škrobů, saponinů a cukrů.

Za typicky sladkou chuť kořene u lékořic může saponin glycyrrhizin, který je téměř padesátkrát sladší než klasický cukr. Glycyrrhizin tvoří až 15 % všech látek v kořenu lékořice.

Lékořice uralská patří k oblíbeným rostlinám v tradiční čínské medicíně. Roste na suchých travnatých pláních a slunných úbočích z velké části v severní Číně, ale také na Kavkaze a Uralu na asijských stepích.

Stejně jako u ženšenu je jí přisuzován pozitivní vliv na lidský organismus a dlouhověkost. V Číně se nazývá buď  Guobao (posvátný národní poklad) nebo Gan cao (sladká bylina).

Jako rostlinná droga se z ní kromě kořene využívají i listy. V čínské fytoterapii tato léčivá bylina nachází uplatnění při nachlazení, žaludečních potížích, kožních vyrážkách, nemocech dýchacích cest, snižování hladiny cholesterolu či hormonální nerovnováze u žen.

Tím ale využití v tradičním čínském léčitelství nekončí – jsou doklady o tom, že se využívala či využívá při onemocnění nadledvinek či žláz s vnitřní sekrecí, dále má ochranný vliv na játra, upravuje hladinu cholesterolu, působí antiskleroticky, detoxikačně, mírně močopudně a protizánětlivě.

Zajímavé je i to, že lístky této rostliny Číňané žvýkají jako žvýkačku. Mají sladkou chuť a nelepí se na zuby. Připravuje se z ní čaj, ale bývá také součástí přírodních přípravků.

Ve směsích bylin se používá pro svou chuť a prodlužování jejích účinků. Pokud chcete lékořici použít samostatně, dá se tak ve formě dražé či sušených lístků.

Zpět nahoru