Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Všude o něm čtu, o jeho zázračných plodech, které se dají zpracovat v nejrůznější lahody. Ať už likér, sirup, marmeládu či čaj. A věděly to už naše babičky, které s jeřábem v kuchyni zcela běžně hospodařily. Stačí pak otevřít jakýkoli herbář, jakoukoli knihu plnou léčivých předpisů, kdy najednou zjistíme, že vše, co bezmyšlenkovitě denně potkáváme na své cestě, může též výtečně posloužit v kuchyni či domácí lékárně.
Jeřáb ptačí je přímo rostoucí strom s mladými, plstnatými, později olysalými větvemi. Listy jsou lichozpeřené, čtyř až devíti-jařmé, podlouhlé, kopinaté, pilovité. Drobný bílý květ vytváří latu chocholíků. Z oplodněných květů pak později vznikají oranžové až červené malvice. Jeřáb ptačí má dva poddruhy. Zatímco jeřáb ptačí pravý, o kterém bude řeč i dnes, má lístky po celém obvodu čepele zoubkovité, poddruh jeřáb ptačí moravský má lístky mělce pilovité jen v horní třetině. Plody tohoto jeřábu jsou pak příjemně sladké. Jeřáb lemuje okraje cest, jeho kořeny si hoví ve světlých lesích, na stráních, při okrajích luk či lesních pěšinách. Často se mi stalo, že jsem opouštěla les, který se se mnou loučil právě jeřáby.
Co lze z jeřábu použít?
Největším klenotem bude právě plod, tedy jeřabina, kterou sbíráme koncem srpna, během září či v průběhu října v jejím vyzrálém stavu. Při sběru odřezáváme celé vrcholíky, malvičky posléze trháme dodatečně, doporučuji až doma, je to rychlejší. Sušíme několik dní na slunci, následně je necháme dosušit uměle, nikdy však nepřekračujeme teplotu 50 °C. Dobře uskladněná nasušená jeřabina vydrží maximálně dva roky, stejně jako šípkový plod. Čerstvé plody obsahují kyselinu parasorbinovou a další ne zcela definovatelné látky, které mohou přivodit příznaky lehké otravy, se stavy nevolnosti a bolestí hlavy, s nutkáním na zvracení. Proto se jejich konzumaci v čerstvém stavu raději vyhneme, neboť sušením či vařením se tato vlastnost eliminuje.
V květnu lze, podobně, jako například u hlohu, sbírat též květ, na který vyrážíme nejlépe mezi 10-11 hodinou v průběhu slunného dne. Plod je bohatý na organické kyseliny, vitamín C, třísloviny, pektiny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Květ na tom bude velmi podobně, nicméně, obsahuje navíc zajímavý obsah fytoestrogenů, podobně jako například růžový jetel, jenž napomáhá organismu v pokračovacích fázích klimakteria.
Co lze jeřábem podpořit?
Květy nebo i zralé jeřabiny bývaly výtečným pomocníkem lidové medicíny. Napomáhají správné funkci ledvin a trávicího traktu. Zlepšují střevní peristaltiku. Podporuje správnou funkci horních cest dýchacích.
Z květů jeřabin se připravuje koupel nohou nebo rukou. Známou formou je také sirup, kdy čerstvé jeřabiny odšťavíme, šťávu smícháme s cukrem, nejlépe v poměru 1:1 a pomalu vaříme až do zhoustnutí. Obvykle se používají 3 až 4 lžičky sirupu denně.
Jeřabiny v kuchyni
Protože velmi ráda využívám darů přírody, takových, které mnohdy ostatní přejdou bez povšimnutí, jeřáb pak zpracovávám s obrovskou láskou. Stejně jako i například slivoň myrobalán. Tu nesbírá téměř nikdo a přesto, dá se z ní uvařit výtečná marmeláda. A pokud sbíráme skutečně vyzrálý plod, dokonce si pochutnáme. Myrobalán též nahradí ovocnou náplň v buchtách, kde chutí připomíná sladší meruňky. Chce to jen vyzkoušet, nebát se a tvořit. Jednou mi má babička dala velmi starou knihu, říkala, že ji třeba ještě upotřebím. Vypadala tak, že stránky z ní odlétávaly jedna po druhé. Chyběl již hřbet a také desky. Nicméně, když jsem do knihy nahlédla, našla jsem skutečné poklady. Věci vždy přicházejí tak, jak je potřebujeme do života přijmout. No a nyní, předkládám několik starých receptu, jak hospodařit s jeřabinami.
Jeřabinkový likér
Ze sladkého jedlého jeřábu připravuje se likér tím způsobem, že se ½ l bobulek máčí asi 8 dnů v ½ l francouzské nebo jiné dobré kořalky. Po té se lisují a procedí plátnem. K tomu přidá se ½ l vody, ½ kg cukru, naplní se láhve a zazátkují. Čím déle ve sklepě leží, tím je likér chutnější.
Jeřabinová šťáva
Čerstvé, vyzrálé, šťavnaté jeřabiny se otrhají se stopiček, vyperou a v horké vodě povaří do měkka. Pak se šťáva procedí, aniž by se plody lisovaly a odváží. Na ½ l získané šťávy použije se ½ kg cukru přečištěného na stupeň lomu, do něho se šťáva vleje a ponechá za neúnavného sbírání pěny několik minut povařiti. Potom se sleje do lahví, jež zůstanou přes noc ve chladné místnosti otevřené státi. Druhého dne se teprve zazátkují, zapečetí a uchovají v chladné místnosti.
Pevně věřím, že letošní procházky pozdně laděnou letní přírodou vám přinesou košíky plné jeřabin, hlohu, ale též vřesu či zlatobýlu, pokud sbíráte, máte jej rádi. Nechť je sklonek letošního léta opět voňavý a pestrý.
V článku jsou použity informace z knih:
BENEŠOVÁ, Milada. Nakládání, zavařování a používání všeho ovoce i zeleniny. Praha: Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1932. 304 str.
JANČA, Jiří, ZENTRICH, Antonín Josef. Herbář léčivých rostlin 2. Praha: Eminent, 1995. 287 str. ISBN: 80-85876-04-3.