Léčivý dým země – Zemědým

Jeho české jméno odpovídá botanickému Fumaria officinalis, které vychází z latinského fumes terrae. Staří Řekové tak zemědým pojmenovali pravděpodobně na základě jeho vzhledu: koberec našedlých lístků při pohledu z dálky opravdu připomíná dým valící se ze země. Odkazují na to i české lidové názvy jako zemská pára či komínka. Ve staro- a středověku patřil zemědým mezi magické bylinky, jejichž dým chránil před očarováním a zlými duchy.

Příbuzný máku

Rod Fumaria se svými 55 druhy měl dříve vlastní čeleď, nyní se řadí do makovitých. Kromě chladných oblastí a několika ostrovů se zemědýmům podařilo osídlit celou planetu. Ze Středomoří se postupně rozšířily i do Asie, jižní Afriky, obou Amerik, do Austrálie i na Nový Zéland. Jako ostatní jeho příbuzní, i zemědým lékařský hojně a rychle zarůstá rumiště, pole, zanedbané zahrady a parky. Mimo horských oblastí se vykytuje všude, vyhledává osluněné lehčí půdy.

Nejen plevel

Zemědým je letnička s 10–40 cm dlouhou popínavou či poléhavou lodyhou. Uvnitř je dutá, dost větvená a celá porostlá řapíkatými, dvakrát zpeřenými listy. Ty jsou potažené tenkou vrstvičkou vosku, způsobující jejich šedomodrou, „dýmovitou“ barvu. Na severní polokouli vytváří zemědým od května do září hroznovitá květenství složená z 10 až 40 jednoduchých kvítků. Jejich dva kališní lístky brzy opadnou, čtyři korunní narůžovělé, někdy až červenofialové plátky jsou asi 1 cm dlouhé. Po opylení hmyzem vznikají maličké jednosemenné nažky na dlouhé stopce. Semena, kterých může jedna rostlina vytvořit i tisíc, přezimují a vyklíčí buď hned na jaře, nebo i za několik let. Z rostlinek může být obtížný plevel. Dříve se zemědýmem barvila vlna nažluto. Kyselina fumarová, kterou zemědým obsahuje, se přidává do potravin jako aroma a regulátor kyselosti E 297. Vedle tohoto „éčka“ obsahuje zemědým lékařský množství alkaloidů, třísloviny, hořčiny, pryskyřice, minerální látky, sliz a trochu silic. Využití tak našla tato bylinka hlavně v tradičním léčitelství. Sbírá se celá kvetoucí lodyha, po opatrném usušení se skladuje v uzavřených nádobách, nebo rovnou ve formě tinktury.

Detoxikace zemědýmem

První zmínky o použití zemědýmu v medicíně pocházejí z antiky (Dioscorides, Plinius starší). Pravděpodobně se tak ale využíval již dříve. Vzhledem k ověřeným účinkům a lehké dostupnosti bylo užívání této bylinky hojné a oblíbené i ve středověku, např. k léčbě artritidy, žloutenky či dokonce malomocenství. Zemědým snižuje krevní tlak, potlačuje migrény, zlepšuje srážlivost a tvorbu krve. Významně posiluje správnou peristaltiku a uvolňuje křeče (při zácpě), je močopudný, žlučopudný a potopudný, čímž podporuje fungování ledvin, jater, i zdravý metabolismus celého organismu a jeho detoxikaci. Zemědýmový nálev se proto ve formě obkladů či koupelí doporučuje také při kožních potížích: vyrážkách, ekzémech, akné, lupénce apod. Sedací koupel je vhodná u hemoroidů.

Opatrně s ním

Vzhledem k obsaženým alkaloidům se při užívání zemědýmu doporučuje zvýšená opatrnost. Velké dávky mohou vyvolat problémy s dýcháním, nepravidelný tep, křeče a průjem. Při jeho spásání tak dochází i k otravám hospodářských zvířat. Těhotné a kojící ženy a děti by se proto měli tohoto „plevele“ zříci. Vedle nálevu se užívá i prášek, různé masti a krémy nebo zemědýmová tinktura. V bezpečné koncentraci a bez námahy můžete využít čisticích účinků této bylinky třeba s Protektinem od Energy.

Zdroj: www.energy.cz

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.