Léčivý čaj lípy

lipa strom

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Lípa je mým nejmilejším stromem. Když rozkvétá, kraj se naplní sladkými vůněmi, ale také bzukotem, zvláště spočineme-li pod rozkvetlou korunou tohoto překrásného stromu. Když začnou poupata lípy hnát do květu, ne však ještě docela, neboť je vždy lepší, sbíráme-li je částečně rozvitá, táhne mne to do luk a strání více než kdy jindy. Lípa je základ, naprostý základ, neboť bez ní není zimního čaje, léčivého nálevu, který vás prohřeje, postaví na nohy, zbaví horečky či vám zklidní trávení. A také vám povypráví o teplém jaru, přicházejícím létě, o přičinlivé práci včel. O tom, jak jste se v její blízkosti stali více člověkem. Protože sběr bylin, zvláště pak lípy, nás navrací zpět ke své podstatě. Každý však máme své místo, potřebné nitky, za které v případě nutnosti taháme. Já stojím pod lípou, kde mne vždy najdete. Jakmile naplním košík, obejmu strom s díkem na rtech. A lípa pak se mnou zůstane po celý rok. Po celý dlouhý rok, než mi zase pro radost rozkvete.

Naši předkové milovali lípu

Patřila na seznam prvních léčivých stromů, jejichž květy se s oblibou sbíraly a sušily. Dříve se používal taktéž popel z lipového dřeva, který nahrazoval dnešní zubní hygienu, přesněji zubní prášek, využíval se však také při zánětlivých onemocněních žaludku či poruchách menstruačního cyklu. Lýko lípy srdčité sloužilo k výrobě lan, rohoží, tašek i oblečení, později jej však nahradilo lýko z konopí, které roste podstatně rychleji.

Jsou stromy, které si budeš do smrti pamatovat jako některé lidské tváře; jsou stromy, které jsou téměř svaté. Karel Čapek.

Ráda bych uvedla ještě něco z historie, neboť lípa je stromem nesmírně zajímavým. V době předkřesťanské si prý Slovanky k sobě pojily muže spojeným dvojkroužkem (ve tvaru osmičky) z lipového dřeva. Pár si lipová pouta navlékl na malíčky a žena pravila: „Pojím tě a pojímám, nebudeš už nikdy sám.“ Bohatší Slované později vyráběli kroužky z kovů a zdobili je stejně jako ty lipové.

Lípy byly také od pradávna spojovány se spravedlností a životní silou naší země. Lípy tuto sílu předávají klidným a léčivým způsobem. V mnoha kmenových oblastech našich předků, nejen Slovanů a Germánů, byla lípa střediskem setkávání a řešení sporů vedoucích k spravedlivému trestu. Kdykoli šlo o nalezení pravdy v právních sporech, lidé se scházeli pod lipou. Říká se, že pod ní se na světlo dostane čistá pravda, že její vůně naladí soudce milosrdně a rozhádané strany se smíří.

Co, kdy, jak sbíráme a uchováváme

Sbíráme pupen, list, květenství s listenem a plod. Pupen sbíráme před rozvitím listů, list v rozpuku, květ v částečném rozvití, plod v pozdním jaru a na začátku léta, uchováváme v podobě čaje, tinktury, masti, sirupu, likéru či kávy.

Stále si povídáme o lípě srdčité, léčivé vlastnosti však vykazuje také lípa velkolistá a jejich kříženec lípa obecná. Lípu sušíme ve stínu, květy i s listeny, rovnoměrně rozloženy vedle sebe. Bylina prosychá poměrně rychle, tu a tam je dobré květenství lípy obrátit, aby nám neplesnivělo. Uchováváme ve skleněných nádobách, v temnu.

Léčivé vlastnosti

  • účinkuje potopudně, močopudně a žlučopudně,
  • léčí nachlazení, zánět průdušek, kašel, zahlenění,
  • funguje jako účinné antipyretikum,
  • má příznivý vliv při nemocech trávicího a močového ústrojí,
  • mírní nespavost, neurózu a hysterii,
  • posiluje srážlivost krve

Mattioli píše: „Vařené listí lipové a odvar z něho vyhání při vnitřním požití moč i ženské vlhkosti. Šťáva z poraněného stromu lipového pitá vyhání kámen, který člověka uvnitř řeže a dře. Semena nebo jadérka lipová nebo kuličky v náležitý čas sbírané a práškované chválí se při úplavici a jiném břišním výtoku. Tímto prostředkem bylo svého času při jednom tažení válečném mnoho lidu zachráněno.“

Kontraindikace

Květ lípy není spojován s žádnými kontraindikacemi, mnohdy je doporučován jako konzumní čaj, lze jej tedy popíjet nepřetržitě. Lípa je totiž právě tou bylinou, jejíž účinek se dlouhodobým popíjením zvyšuje. Čaj z lípy nepodáváme pouze při alergii na lipový květ.

Užití lípy

Začínáme-li s bylinkami, z lípy si nasušme přednostně čaj, který pijeme většinou ve směsi. To znamená, že bude třeba ještě něco přidat. Zkusme to s černým bezem, trnkovým květem, sušeným šípkem. Nu a je to, základ na chutný protichřipkový čaj je rázem hotov. Časem pak zjistíme, že právě lípa platí za univerzální bylinku, kterou lze uplatnit v celé řadě předpisů. Konečně, ukážu vám to níže. Pokud se vám navíc bylinkaření zalíbí, lípu hojně využijete, ať už se bude jednat o sirup, mast, či dokonce kávu. Ano, slyšíte dobře, kávu, přesněji kávovinovou náhražku. Pročpak by ne, výtečným nápojem, jež kávu supluje, je i oblíbená a našimi předky často připravovaná staročeská žaludovka, jejímž základem jsou pražené žaludy. O té však příště, o té však jindy. Nyní nám za domem rozkvetla lípa.

Čaj při nachlazení dle Pavla Váni

30 g květu lípy srdčité, 10 g květu heřmánku pravého, 30 g natě tužebníku jilmového, 30 g květu černého bezu, 250 ml vody

Bylinky smísíme, odebereme 1 polévkovou lžíci, kterou spaříme 250 ml vroucí vody. 20 minut louhujeme a pijeme před ulehnutím na lůžko.

Čaj při chřipce dle Dionýze Dugase

2 polévkové lžíce rozdrcené kůry vrby bílé, 1 l vody, 20 g květu černého bezu, 20 g květu lípy srdčité, 10 g natě rozmarýnu lékařského

Vrbovou kůru na noc namočíme do 1 litru vody, ráno krátce povaříme. Do vrbového odvaru přidáme 2 polévkové lžíce připravené bylinné směsi a 15 minut louhujeme. Čaj dochutíme dle své preference. Jakmile čaj vychladne, přidáme citrón či rakytníkovou šťávu. Čaje lze vypít až jeden litr za den.

Lipová mast

2 hrsti lipového květu, 200 g kokosového oleje, 30 g včelího vosku

Lipový květ přidáme do kokosového oleje, macerujeme, tu a tam zahřejeme. Po pěti dnech zahřejeme naposledy, olej přecedíme, do teplého oleje vmísíme kousky včelího vosku a necháme je rozpustit. Ihned plníme do připravených dóz.

Kávovina z lípy

Nechám na vás, zda si tuto kávovinovou náhražku budete chtít přichystat. Sama jsem recept nalezla ve staré babiččině knize, která mne nadchla od začátku do konce. Kávovinové směsi byly u našich předků velice oblíbené, zvláště když ještě káva platila za nedostižný luxus. Tehdy se využívala především čekanka, kořen pampelišky, ale i žaludy, stejně jako lipový plod. Jen pro zajímavost, žaludová káva je výtečným lékem po infarktu myokardu, ta z pampeliškového kořene je zase vítaným zpestřením pro naše játra.

500 g plodů lípy srdčité, 250 ml vody

Lipový plod zbavíme listenů, ale i stopek. Plody rozprostřeme na plech na pečicí papír. Troubu předehřejeme na 180 °C a plech s lipovým plodem do ní vložíme. Pražíme 20 minut, případně tak dlouho, dokud plody svou barvou nepřipomínají kávu. Opražené plody meleme až před přípravou kávy, nedrtíme je do zásoby – připravili bychom je tím o plnou chuť. Při přípravě kávy pak bude třeba dvou čajových lžiček mletého lipového plodu, který zalijeme 200 ml vroucí vody. Pijeme jako běžnou kávu.

V článku jsou uvedeny informace z knihy

Švédová, Zuzana. Štědrý bylinářův rok. Praha: Grada Publishing, a.s, 2021. 392 str. ISBN: 978-80-271-3164-8.