Lecitin posiluje nervovou soustavu

Lecitin patří k látkám, které jsou pro člověka naprosto nepostradatelné. Je hlavním představitelem širší skupiny nazývané fosfolipidy. Při vysvětlení významu lecitinu pro člověka je nutno se alespoň stručně zmínit o třech okruzích, které jsou pro pochopení jeho významu důležité.

1. Proč je lecitin pro funkčnost jednotlivých systémů organizmu člověka potřebný.
Základem činnosti každé buňky lidského těla je správné složení membrán (obalů) jak buňky, tak i membrán jednotlivých základních struktur, které buňku tvoří. Nezbytnou součástí každé membrány jsou fosfolipidy, a to zejména jejich hlavní představitel –lecitin. Při jeho nedostatku nemůže lidský organismus správně fungovat. Na nedostatek lecitinu jsou nejcitlivější buňky nervové soustavy. Dalším systémem, jehož funkce může být nedostatkem lecitinu porušena jsou játra a žaludek. Nedostatek lecitinu se též negativně promítne ve zhoršené kvalitě kůže a vlasů. Lecitiny též napomáhají snížení celkového cholesterolu, především jeho LDL frakce, která napomáhá urychlenému rozvoji aterosklerózy.

2. Jaké projevy má či může mít jeho významnější nedostatek.
Nedostatek lecitinu může mít pro člověka tyto nepříjemné důsledky. Především je narušena správná funkce nervové soustavy. Zkušenost ukazuje, že dostatek lecitinu působí do značné míry na snížení projevů nervozity, zlepšení psychické výkonnosti a odolnosti, zlepšení paměti a schopnosti koncentrace, zlepšení spánku a řady dalších projevů. V každém případě je možno říci, že podávání lecitinu, zvláště když je obohacen o další komponenty, ovlivňuje příznivě celou řadu činností našeho mozku a nervové soustavy vůbec. Příznivý léčebný vliv lecitinů na jaterní onemocnění ponechejme lékařům, nicméně je třeba vědět, že řada onemocnění virového charakteru postihuje do určité míry přechodně také játra. Proto zajištění dostatku lecitinu má i v tomto směru výrazný preventivní a podpůrný efekt. Je důležité si připomenout taktéž pozitivní vliv lecitinu na snížení hladiny cholesterolu a tím na zpomalení procesu rozvoje aterosklerózy. Rozdíl může být v tom, zda nás určitý stupeň aterosklerózy postihne ve 40, 50, či až v 80 letech.

3. Do jaké míry je v naší potravě zajištěn dostatek lecithinu, či zda je potřebné jeho doplňování.
Třetí okruh problémů je důležitý pro každého člověka. Je to otázka, zda v naší běžné výživě máme dostatek lecitinu či nikoliv. Pro porovnání je vhodný pohled do nedávné minulosti. Víme, že příjem lecitinů tvořil v 19. století cca 3 – 4g denně. Koncem dvacátého století to v hospodářky vyspělých zemích bylo přibližně 1,5g/den, tedy méně než polovina množství ve století devatenáctém. Přitom ale životní tempo, psychická zátěž, konzumace řady léků, alkoholu, tj. zátěžové faktory byly ve dvacátém století a jsou i v nynějším století podstatně vyšší. Proto spotřeba lecitinů by měla být také podstatně zvýšená ve srovnání s devatenáctým stoletím. Při posouzení zkonzumované dávky lecithinů v závislosti na věku však bylo zjištěno, že např. ve věku 41 – 50 let činila dávka lecitinů jen 1,7g/den a ve věku 51 – 65 let dokonce jen 0,9g/den místo doporučované dávky nejméně 3,0 – 4,0g/den.

Toto zjištění je zajisté přinejmenším varující. Víme, že hlavní příčinou je zejména průmyslové zpracování potravin, kde při rafinaci olejů jsou právě lecitiny prakticky odstraněny, při vymílání mouky klesá jejich obsah z 1 % na 0,5 % hmotnosti obilky a podobně bychom mohli uvádět řadu dalších příkladů. Jen pro ilustraci je možno uvést, že minimální doporučené dávky, tj. 3g lecitinu je možno dosáhnout denní konzumací 300g pečiva z celozrnné mouky.

Je třeba, aby tyto údaje zvážil každý sám a mohl tak odhadnout, zda má zajištěný pravidelný denní příjem tolik potřebného lecithinu a dalších složek. Pokud tomu tak není, měl by se postarat buď o změnu svého jídelníčku, nebo když zmiňované kvantum potravin není schopen zkonzumovat, tak užívat potravní doplňky.

 

Zpět nahoru