Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Kristina Baudyšová má za sebou více než dvacetiletou terapeutickou praxi. Mezi její specializaci patří například terapie vnitřního dítěte, prenatální terapie a terapie pod-osobností. V rozhovoru pro Celostní medicínu odpovídá, mimo jiné, na to, jak odpustit svým rodičům, vyléčit strach a vpustit do svého života lásku. „Každý z nás si lásku zaslouží,“ říká Kristína.
Kristíno, jaký je podle vás nejlepší lék na zraněné srdce? Jak zahojit rány poté, co jsme byli například opuštěni ve vztahu nebo nějak jinak zklamáni?
„Člověk v takové situaci může mít tendenci padat do pocitu podceňování se, anebo naopak obviňování toho druhého z vlastní bolesti. Jedno ani druhé nepomáhá vypořádat se rychleji se zraněním. Co je tím lékem? Začněme tím, že z naší bolesti přestaneme obviňovat toho druhého. Tím přijmeme zodpovědnost za své pocity a vyjdeme z role oběti.
Druhým krokem je dívat na to, co v nás ten druhý svých chováním vyvolává. Tedy pojmenovat si zranění: „Cítím se ponížený? Zlobím se? Či je tam něco jiného?“ Naše pocity mohou ukazovat na hlubší dětská zranění, nebo na to, že jsme se v určité oblasti našeho života odchýlili od naší přirozenosti.
Uvedu příklad. Žena se po rozchodu cítí být ponížená, nedoceněná. Když tento pocit více prozkoumá, vidí, že se ve vztahu s partnerem odpojila od své přirozené spontaneity a temperamentu. Dřív taková byla. S partnerem se začala v různých situacích přizpůsobovat tomu, co si myslela, že se od ní očekává. Pomalu začala ztrácet svoji přirozenou jiskru. Pochopení a znovu propojení se s esencí své přirozenosti přináší ženě velikou úlevu. Některá zranění jsou hlubší, sahají do našeho dětství. Tam doporučuji přistoupit k léčení vnitřního dítěte a zaměřit se na vztah s rodiči.“
Hraje právě to, jaký máme nebo jsme měli vztah k vlastním rodičům, velkou roli v tom, jaké si vybíráme, resp. přitahujeme do života partnery?
„Dítě je jako čistý list papíru, na který se zakreslují veškeré vzorce chování. Zapisují se do něj i pocity jeho rodičů a to již v prenatálním období. Do nevědomí dítěte se zapisuje vše. I kdyby si dítě nepamatovalo nic, tyto situace mají vliv na jeho život. Například na to, jaké partnery volí a jaké vztahy si tvoří.
Pracovala jsem se ženou, v jejíž rodině bylo zvykem, že máma i babička obstarávaly domácnost, zatímco otec na domácí práce nesáhl a nepomohl. Dívka viděla, že ženy doma byly přetížené, ale patřilo to jaksi k životu. Tato žena je nyní vdaná, a je rozhodnutá, že to bude mít jinak, než máma s babičkou. Toto rozhodnutí jí však k úspěchu nestačí. Podvědomí jí vede k opakování rodinných vzorců. Vzniká vnitřní konflikt, který se odráží i ve vztahu s partnerem, kterého se ona snaží změnit.“
Jaké je řešení v takové situaci?
„Stačí se na vzorec svých rodičů dívat, pojmenovat si ho či uvědomit. Velmi pomáhá, když si tento vzorec napíšeme, může jich být více. S úctou ke svému rodu v duchu říci „Mám to jinak, volím si vlastní cestu.“ Dalším krokem je uvědomit si, jaká je ta vaše cesta souladu a radosti. Tento přístup totiž v sobě nenese boj. Když s něčím bojujeme, dostáváme se do hladiny ega. Ego nás tak ale drží v zajetí starého vzorce, nepustí nás dál.“
Jakým způsobem rodičům odpustit? Jak s nimi mít ten nejlepší možný vztah?
„Jaký je význam slova odpustit? Znamená to něco pustit, již to nedržet. Když se bolesti držíme, cítíme se ukřivděně a obviňujeme druhé z toho, jak se cítíme. Sama jsem takovou fází prošla a dnes vidím, že jsem se točila dokola a přitom stála na místě. Věřím tomu, že každá bolest v sobě nese dar. Za každou bolestí je skrytá síla. Když tento dar objevíme, ucítíme obrovskou úlevu. Už se nezlobíme, chápeme, že to ten člověk neuměl tenkrát jinak. V takovém případě je velmi nápomocná terapie vnitřního dítěte. Tuto terapii se může člověk sám naučit a používat jí kdykoliv, bez pomoci terapeuta. Učím tento proces léčení mnoho žen.“
Jak tedy s vnitřním dítětem znovu navázat vztah?
„Vzpomenete si na svoje dětství. Kdy jste se ve svém dětství cítil být nejšťastnější. Byla tam otevřenost životu, radost, důvěra. Můžete si zavřít oči a vnitřně se s tímto pocitem spojit. A toto je vaše přirozenost, ke které spějete ve svém běžném životě. Se svým vnitřním dítětem navážete vztah právě tak, jak jste to před chvílí udělal. Máte zavřené oči a vnímáte ho. Vnímáte, jak se cítí. Je to nejcitlivější část nás, která touží po naší lásce a přijetí. Lidé si občas myslí, že když měli škaredé dětství, už to nejde napravit. Táhnou si tíhu celým životem.
Naše vnitřní dítě nedokáže vyléčit naše máma či táta, že se omluví za nějaké situace. Naše vnitřní dítě potřebuje naší vlastní lásku. Přijetí, ochranu. Léčení vnitřního dítěte je nesmírně krásný a emotivní proces.“
Hodně lidí brzdí – ať už ve vztazích, nebo obecně v životě – strach. Jak se přestat bát a mít znovu tu úžasnou dětskou důvěru, nevinnost, čistotu, otevřené srdce?
„Strach s oblibou přirovnávám k zátce láhve. Představte si, že máte láhev báječné šťávy, která je plná síly, slunce a vitamínů. S touto šťávou nejste v kontaktu, nemůžete si z ní tuto sílu brát, protože je tam ta zátka – strach. Strach nás upozorňuje na oblasti, kde jsme se vnitřně uzavřeli nějakým názorem – tedy negativním programem. Například máma řekne chlapci, „nejezdi venku na kole, může tě něco zajet.“ Chlapec tento mámin názor přijímá za svůj. A tím si tvoří představu nebezpečí a strachu. Babička k tomu ještě přidá, aby neskákal, může si rozbít hlavu. Chlapcova přirozenost volného a nespoutaného pohybu se tím uzavírá do láhve, kterou zavírá strach – může se ti něco stát. Uvolnit strach a přijmout sílu, která je za ním k dispozici, není až tak náročný proces. Důležité je začít a najít si ty správné nástroje, které nejvíce pomáhají.“
Co je podle vás tou klíčovou esencí, tím nejdůležitějším, co udělat, abychom byli šťastní a naplnění, aby v našich životech kvetla láska?
„Je mnoho cest a každý si najde tu svoji. Moje cesta je být sama sobě zdrojem této lásky, na kterou se ptáte. Vyzařovat tuto lásku, namísto abych jí očekávala od ostatních. Ke spokojenosti mne vede naslouchání mému srdci. Nebát se být sama sebou. Nebát se být jiná. Každý z nás je jedinečnou a neopakovatelně krásnou bytostí. Každý z nás si zaslouží svoji lásku.“
Kristíno, moc Vám děkuji za rozhovor.
Webová stránka Kristíny Baudyšové: kristinabaudysova.cz