Křen (Armoracium rusticanum)

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Křen je léčivá kytka trvalka snad z každé selské zahrady, pročež se ozve „selský“. Když se hnojivě zadaří, tak vyroste až do výšky ženy, obvykleji však do výšky předškoláka. V humózní hluboké půdě vytváří mohutný a dlouhý kořen a o ten nám jde hlavně. O zbytek ale nemají zájem ani žížaly, protože kdyby jej omylem sežraly, začal by je pálit ocas a tím by se staly hladovými turbo žížalami s potřebou to něčím zajíst v podobě i rychlosti šipky z kuše a na zahradě by přestalo být bezpečno, protože křen výrazně zlepšuje trávení… a taková hladová turbo žížala je někdy nebezpečnější než její větší mongolský brácha, Olgoj Chorchoj. A ten dosud nezanechal žádné nesnědené svědky své existence.

Křen se v našich lokalitách nemnoží semenem, a tak se vyskytuje obvykle samovolně tam, kde kdysi bývaly zahrady a zůstaly po nich vhodné vegetační podmínky pro křen, tedy dostatečná vlhkost a nezaplevelení náletovými dřevinami nebo agresivními plevely, tedy často v blízkosti potoků. Když si ho chcete pěstovat sami, tak je doporučován digitální spon 640×480 mm a jako sadba tenčí kořeny asi centimetr v průměru o délce 15-20 cm zbylé po předchozí sklizni, která se provádí v době vegetačního klidu. Je-li to na podzim, lze křen uchovat v krechtu v písku v teplotě těsně nad bodem mrazu skoro do další sklizně.

Takový krecht potřebuje podmínky sklepů starých hospod, kde se udržovalo pivo chlazené ledem, který se navážel v zimě, a muselo ho být hodně, aby vydržel do další zimy. Něco na tom bude, protože se dosud říká – pivo jako křen. Předpokládám, že to souvisí nejen s teplotou, ale i s chutí. Já sice jsem pravidelný piják piva, avšak atypický, protože pravidelně vždy druhý svátek vánoční, u příležitosti každoroční rodinné sešlosti a konzumace množství předkládaných gurmánských úspěchů mých příbuzných, vypiji jeden půllitr piva ředěný stejným množstvím teplé vody. Ovšem vzhledem k celkové roční spotřebě nepřesahující 4 litry zlatistého moku se neodvažuji zvát odborníkem.

Každopádně mi nečiní problém rozeznat produkty s obsahem křenu díky palčivosti typických hořčičných glykosidů vyznačujících se pálivými, překrvujícími a dráždivými účinky. Palčivost se při pozření částečně eliminuje například nastrouhanými jablky (v poměru 1:1), která křen zároveň konzervuje. Silici podobné účinné látky totiž úspěšně tlumí růst mikrobů, plísní a zdá se, že nepřímo i chlamydií a virů. Sušením nebo vařením se však účinky rychle vytrácejí odparem i tepelným rozkladem, a proto se křen používá vždy zpracovaný zastudena. Křen dobře promíchaný s jablky je velmi překvapivě lahodnou kořenící příměsí pokrmů bez chuti. Nutno počítat s dezinfekčním efektem na škodliviny ve střevech, pro který doporučuji tento přídavek nejméně jednou za dva týdny.

Aby mohlo dojít k aktivizaci účinných látek, které jsou v křenu obsaženy jako polotovar sinigrin, musí proběhnout enzymatické hydrolytické štěpení na siličné pálivé isothiokyanáty a to jde jen po rozdrcení jeho buněk, podobně jako třeba u česneku s aliinem (aliinázou na aliicin). Je to způsobeno tím, že polotovar a enzym jsou v buňce odděleny a aby se potkaly, je nutno křen a podobně i česnek před dalším použitím strouhati, krouhati, mixovati, drtiti, tříti, lisovati, škrábati a jinak destruovati. Při tom se uvolňují do vzduchu štiplavé složky a navozují dojemné prostředí ubrečených krvavých očí a kapiček u nosu jako důrazný projev nesouhlasu čichového nervu. Vzápětí následuje slepé tápání do umývárny oplachovat si obličej studenou vodou za účelem prozření.

Takto poničený křen vložený do utěrky či pytlíku se tradičně přikládal na bolavá záda při namožení nebo při blokádách, na svaly a klouby za účelem regeneračního překrvení, prohřátí a potlačení bolístek. Zprvu to skoro nepálí, po chvíli to ani moc nepálí. Později však již prosáklá šťáva pálí hodně. Nechává se působit půl hodiny až hodinu, více než hodinu to vydržet nechat přiložené na těle ani nejde… Potom se křen může použít, vzhledem k jeho silně dezinfekčním vlastnostem, klidně ještě do jídla nebo do strouhaných jablek, protože se z něj spotřebovalo jen trochu šťávy, a tu jablka dodají náhradní.

Také se ze směsi drceného křenu, mouky a tuku či oleje v poměrech 1-3:5:0-1 dělaly křenové placky a přikládaly se na čtvrt až půl hodiny přes pláténko na revmatické lokality bolestivých kloubů, na svaly a vazy v křečích, při zánětech v krku, pohrudnice a plicních katarech a zápalech, při ataku žihadlovitého nebo kousavého hmyzu. Překrvením i hlouběji uložených orgánů se dosáhlo zlepšení lokální látkové výměny, úbytku tvrdých otoků a ústupu bolestivosti. Když se ale placky nechaly působit déle, tak kůže měnila barvu a tvořily se i popáleninové puchýře. Zánět pokožky lze potom zmírnit obkladem z řepíku, přesličky a měsíčku.

Přikládaly se i obklady ze šťávy z křenu, které mívaly ještě dramatičtější efekt a konaly se pokusy ve snaze zvýšit účinek silně zředěným čpavkem nebo sodou. Logické to sice je, protože zplodiny látkové výměny jsou kyselé povahy, ale já to v praxi raději neověřoval.

Lžíce drceného křenu nebo jeho šťávy rozmíchaná v půllitru horké vody se používala k 5-10 minutovým inhalacím při hustém plicním hlenu, špatném odkašlávání a neprůchodnosti horních cest dýchacích. Nicméně se zdá, že vnitřní užívání je při těchto potížích účinnější.

Vnitřně se křen nesmí podávat tam, kde překrvení může být nebezpečné, například u žaludečních vředů a při zánětech sliznic a okolí trávicí trubice nebo při urologických zánětech.

Křen se užívá v podobě vylisované šťávy, nastrouhané dřeně, vodních nálevů, vinných a kořalkových macerátů, sirupů či kaší s přídavkem křenu. Denní dávka křenu by se měla pohybovat do 25 gramů, maximálně jednorázově do 50 gramů. Proti jarní únavě, letní malátnosti, podzimní nostalgii až trudnomyslnosti nebo zimnímu spánku bych doporučil jedno až dvoutýdenní podávání po asi 10 gramů ve jmenovaných produktech denně. A ono vás to ještě rádo přejde…! I všichni kolem vás vás raději minou z větší vzdálenosti.

Křen se obvykle nekombinuje s jinými bylinami, s výjimkou hořčice, která obsahuje stejnou dráždivinu, za účelem snazšího strávení uzenin a podobných vysoce kalorických, chemických a trávení odolných potravin. Při tom se projevuje kladně i jeho dráždivý efekt na chuťová čidla zběsile stimulující slinné žlázy ku slinotoku a trávicí žlázy ku trávení.

Nejen slinotokem se ale organizmus brání účinným palčivým složkám křenu, ale i močotokem, hlenotokem, pototokem a odparem odparuschopných látek v plicích i kůží s nepřehlédnutelným a nepřečichnutelným odérem účinných látek vůkol i do dáli. A tam všude dochází k ubližování mikropotvorám v nasedlých patologických koloniích mikrobiálního, plísňového a parazitického charakteru, které v kontaktu s vylučovanými nevonnými hořčičnými glykosidy těmito nacucnou, zvýší svoji látkovou výměnu až do vlastní intoxikace svými metabolity a snaživě dezinfekčně zdezinfikovány odumřou. Naše vlastní buňky se poškozují mnohem méně než mikroblbátka, protože kontakt s účinnou složkou mají na mnohem menší části svého povrchu a jako celek se jich všemi cestami zbavují.

Chápeme-li podstatu, nelze se divit vysoké stimulaci tvorby trávicích šťáv, kterými se organizmus brání účinným látkám křenu jejich naředěním, což mu zároveň usnadní strávení jiných obtížně stravitelných potravin. Nepřekvapuje ani zvýšená diuréza, překrvení ledvin a močopudnost, což vyčistí nejen urologický trakt, ale i krev a sníží se vodnatelnost. Naopak se zvýší produkce hlenu a čištění průdušek expektorací od směsi starého hlenu se zbytky odumřelých buněk, usazeného prachu a také s plísněmi a mikroby. Očistí se i trávicí trakt od obvyklých střevních parazitů i od patologických mikrobů způsobujících vředy, zácpy nebo nejčastěji průjmy. V játrech se stimuluje tvorba žluči, do které játra vyhazují své odpadky, čehož se v Asii využívá i při terapii hepatitid. Zředěnou žlučí se částečně odbahňuje i žlučník.

Takže ještě několik střípků dobrých rad – nastrouhaný křen smíchaný s cukrem nebo medem, případně se žloutkem, se užíval při chrapotu, na rozpuštění hlenů a proti úpornému kašli. Křen vařený v mléce kvůli snížení palčivosti, se v dávce několika lžiček úspěšně užíval při astmatu. Macerát křenu v octě se podával jako kyselá pochutina při nachlazeních, chřipkách, virózách ap. Dospělci ale užívali raději štamprli křenového macerátu v červeném víně (ovšem nevím, jak často denně…). Křenovým octem si mazaly starší generace pihy a jaterní skvrny za účelem žádoucího tvrzení, že „vypadáte dobře“. Protože jinak tvrzení při pohledu na vás „hlavně zdraví“ znamená, že už máte téměř propadlý úmrtní list… Křen svým vysokým podílem vitamínu C zachraňoval kdysi i námořníky před kurdějemi.

Takže křen rozhodně ano, ale jak praví moudří – všeho s mírou. Nenaleznete-li u křenu míru, najde si ji křen sám! A pak zapláčete…