Křemík

Křemík je nejvíce využívaným materiálem k výrobě polovodičů v současné mikroelektronice. V lidském těle ho najdeme pouze ve stopovém množstvím. Jeho úloha v našich buňkách je od úlohy v tranzistoru v mnohém odlišná, ovšem stejně nezastupitelná. Organické sloučeniny křemíku jsou základní stavební kameny živé hmoty a nachází se v rostlinných i živočišných tělech.

U člověka se objevují ve všech buňkách a zaujímají roli obránců. Nejvíce jich nacházíme v kostech, pak v kůži (nehtech, vlasech), dále v zubní sklovině, aortě, očních čočkách, svalové hmotě, slinivce, štítné žláze, játrech, ledvinách a v srdci. Křemík je nezbytnou součástí mnoha enzymů (bílkovin řídících chemické reakce ve našem těle). Účastní se tak zejména na tvorbě pojivové tkáně – kůže, nehtů, vlasů – kterým dodává pevnost a pružnost. Má rovněž vliv na pevnost našich kostí, a to především díky zvyšování obsahu vápníku. Křemík získáváme z potravy ve formě křemičitanů (solí křemíku). Ty se nacházejí především v minerálních vodách, v pivu, kuřecí kůži, celozrnných potravinách a kořenové zelenině.

Křemík se také podílí na ze-sítění kolagenu a elastinu, na stavbě kostí, chrupavek, zubů, vlasů a nehtů, na pevnosti a pružnosti šlach, kůže i vnitřních orgánů. Významné množství křemíku je obsaženo v přesličce rolní (Equisetum arvense). Extrakt z ní obsahuje koloidní kyselinu ortokřemičitou, což je nejdostupnější zdroj přírodního křemíku. Ten příznivě ovlivňuje stav štěpových, lámavých vlasů i nehtů. Působí na snížení hladiny cholesterolu v krvi, a tak může mít příznivý vliv na srdce a krevní oběh. Křemík je také vhodným doplňkem léčby osteoporózy, kožních chorob, některých onemocnění močových cest, hemoroidů. Jeho užívání je všeobecně vhodné u starších osob a žen v období klimaktéria. Doporučuje se také preventivně proti neurotoxicitě hliníku v organismu, jedné z příčin Alzheimerovy choroby.

Pokud delší dobu máme snížený příjem křemíku v potravě, pozorovat zvýšenou lomivost nehtů a vlasů. Naopak příliš zvýšený příjem křemíku může zapřičinit vznik močových kamenů. Právě tento zvýšený příjem křemíku, který překračuje denní příjem ze stravy, je nebezpečný. Silikáty (což jsou soli křemíku a syntetické formy křemíku) přidávané do potravin jsou naproti tomu relativně neškodné látky a všeobecně označované za nezávadné. Křemíku se nesmí užívat v případě, že u pacienta byla prokázána přecitlivělost na křemík, nebo trpí-li vážnou poruchou činnosti ledvin. Pokud na sobě pozorujeme symptomy nedostatku křemíku, jako je zvýšená lomivost nehtů a vlasů, nemusí se jednat pouze o nedostatek křemíku. Příčin může být mnoho a jejich odhalení patří nejspíše do rukou lékaře.

 

Zpět nahoru