Kostival

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Nádherná a elegantní bylina prezentující už v názvu, kterak ji nejlépe využívat: Je na kosti a přitom je nutno se povalovat, odpočívat.

Odedávna nebylo nic lepšího ku pomoci při léčbě zlomenin, pohmožděnin, naraženin, bolavých kloubů atd. snad po celé Evropě. Vnitřně se úspěšně užíval drcený kořen rozmíchaný v mléce při vředech žaludku, suchém kašli a mnoha dalších neodborných potížích.

Nyní jsme již ale mnohem chytřejší než dřív, než kde kdo, kde co, a než moudrá příroda zvláště a naši politici ještě zvláštěji… Víme mnohem lépe, co člověk potřebuje, než on sám. A kdyby váhal, máme reklamu, lobby, mafie, daně a zákon, nebo-li vůli mocných, neboť selský rozum je politicky nežádoucí (rozum víc než selský, protože selský začíná být ohroženým druhem). Proto bylo z evropské moci úřední nařízeno, že díky obsahu pyrolizidinových alkaloidů, u kterých se předpokládá kancerogenní působení na játra a které kostival v nepatrném množství obsahuje, budiž tento zakázán.

Osobně si ale rebelsky myslím, že vysoký léčebný účinek kostivalu je dán zesílením účinné složky (allantoinu) právě dotyčnými alkaloidy. V souvislosti s kostivalem v literatuře ani patologii nebyl popsán jediný případ rakoviny. Podobně se stalo více užitečných kytek protistátními, například podběl, vlčí mák, kozlík, andělika aj. až po písmeno f (fšechny…).

Nicméně mě překvapuje, že kytky, jejichž staleté užívání neprokázalo nebezpečí, se zakazují, ale například tabák ne, i když jeho škodlivé působení je prokázáno a zveřejňováno na každém propagačním billboardu ministra zdravotnictví i produktu samém a spotřeba se utěšeně zvyšuje. Zdá se to být platné rčení, že všichni si jsme rovni, ale někteří jsou na tom rovněji, nebo že zákon platí pro každého, kdo zrovna nemá na imunitu.

Obecně mi problém rovnějších a imunitnějších připadá podobný harmonii při pohledu na rozkvetlou louku. Pro nás, pány tvorstva, je taková louka vhodnou představou klasicko-romantického zážitku hodného pera básníkova, štětce malíře, digi zrcadlovky fotografa, noty skladatele, estéty estetika a vůbec kdejakého umělce nebo kohokoliv, kdo tuto funkci obdržel či zdědil. Dopřejte si ten úchvatný pohled na louku skvící se v letním slunci naplněnu vůněmi, barvami a životem. Jen si to představte. Dobrá tráva, což? (jen pozor na absťák při odvykání)

No a nyní si uvědomte, že zde probíhá neustálý a krutý boj o přežití. Jedna rostlina bojuje proti druhé o místo na slunci. Proplétají si kořeny a dusí se nejen omezením přísunu živin, ale některé paraziticky sají cizí živiny přímo z kořenů úspěšnějších (například světlík). Jiné si dělají prostor pomocí rostlinných jedů, herbicidů, jimiž prosycují půdu (akát). Nadzemní části si vzájemně snaživě stíní, boxují listy a rostou ze všech sil kariéristicky nahoru. Lákavými vůněmi či barvami se snaží reklamně přilákat opylující hmyz, nebo ho podplatit lahodným a výživným nektarem. Další rostliny si osvojily bojové umění a vylézají liánovitě vzhůru po tělech poražených soupeřů. Dokonce jsou takové, které se ubrání zkrmení živočichy vlastní jedovatostí, trnovými kopími, chlupy nebo dokonce živočichy vlastnoručně loví (láčkovky, rosnatky, trifidi). Řekl bych, že být rostlinou na louce je hodně drsné, protože slabý nepřežije a průměrný jen možná. Blbý, co? Mně to připomíná běžné lidské komerční chování mixnuté osobním bojem o přežití a místo na slunci. Dobrý, co?

Co je nám ale po tom, co si o nás dupalech, trhalech, sekalech, rýpalech, postřikovalech, plundrovalech, škodilech atd. kytky pomyslí, ony mají svých starostí dost. Ale kolik lidí při svém sobeckém hemžení myslí na podstatu přírody? Tou totiž nejsme my, ale mnohem více rostliny, protože ony si bez nás poradí, ale my bez nich nepřežijeme. Ale nechováme se ani trochu v tomto duchu – v posvátné obavě, že nás rostliny opustí, že nám nedají najíst. Málo jim děkujeme veřejně i v tichu mysli. Chybí nám před nimi pokora, vděk, úcta, tolerance a láska. Jsme jim plundrujícími vandaly namísto laskavými hospodáři. Žijeme bez budoucnosti teď a hned. Nemáme-li na to, půjčujeme si z budoucnosti a tím si ji otravujeme nepříjemným zadlužením. Netěšíme se. Není na co, splácení dluhů není oblíbeným sportem spotřebního myslitele. Ten svá přání realizuje neprodleně, na úvěr, dřív než se promění v touhy a protože se netěšil, tak se neraduje, protože to neumí, spotřebovává, drancuje, nepociťuje vděčnost… Jak k sobě, tak k rostlinám.

Myslím, že Bůh naše lidské hemžení také přehlíží ze svého vysokého postu jako alternativu harmonie, stejně jako my vidíme louku. Ale my se zatím, jak ty kytky dole, mezi sebou ze všech sil rveme v přednastaveném programu pudů o jakési omezené individuální přežití, nechápajíce veškerý smysl.

Kam se poděla důstojnost, kultura, rozum? A kam se poděl kostival?

Kostival zvolil taktiku buldozeru. Roste podle možností a vláhy v široce mohutnou bylinu, která mechanicky utlačí okolní rostlinky razantním růstem, váhou listů a hlavně včasným nástupem, na kterém se podílí rezerva živin v oddenkovitém tlustém kořeni. Kostival pro svoji váhu potřebuje množství vody a daří se mu ve vlhkých a kvalitních půdách, obvykle tedy v blízkosti potoků ap. Objevíte-li v nesekané podmáčené louce na podzim nelogicky pustý prostor podobný zválenému pelechu až metr v průměru, naleznete uprostřed v zemi schovaný a vegetačně spokojený obézní kořen kostivalu, který se potutelně ve skrytu vysmívá méně úspěšným konkurentům.

Vynesete-li ho na světlo, dělá, jako že je černý, však byv rozlomen, je barvou kosti slonové podoben (budete-li to předčítat, tedy pateticky, důrazně a procítěně). Použije se hnedle nebo se podélně rozkrájí a nasuší v podstřešním horku půdy (pokud je k dispozici). Nejúčinnější je množstvím svých účinných látek v době vegetačního klidu, čerstvý kdykoliv.

Dvakrát si ze mě udělal čerstvý kořen kostivalu perfektní šprým. Hodlal jsem z něho získat na řezací odstředivce čerstvou šťávu jako například z mrkve. I láduji do stroje mrkvi podobný kořen kostivalu a mašina řve, řeže ho a drtí, vibruje, cloume stolem i mnou a mohutně se namáhá. Postupně zesiluje lomcování, ale ani já nepolevuji, držím stroj, cvakám zuby, vibrujeme spolu, cloumeme světem, objímáme a cpu a cpu. Prostě horor. Při tom mě udivovalo, že neteče žádná šťáva a ani neodletují kousky řezanky či drtě. Když jsem dotlačil nástavcem celý kořen dovnitř, mašina po několika silných ranách vyplivla celý a kompaktní kořen do odpadové nádoby. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Přítomné slizy kostivalu slepily kořen zase dohromady, takže dělal, jakoby se nic nestalo. Při podrobnějším pohledu skutečně byl rozřezaný na úplně malé kousky.

Zkusil jsem tedy dát čerstvý kořen do mixeru. Opět vyhrál a na počest svého vítězství vytvořil na nožích mixeru kompaktní a tuhou kouli, která se musela velmi pracně, složitě, trpělivě a nebezpečně odkrájet.

Použil jsem tedy fintu. Nalil jsem do mixeru vodku a teprve potom přidával za prudkého přiklopení pokličky kořen kostivalu a za zvuku střelby z kulometu vznikla zvláštní nefiltrovatelná rosolovitá tekutina až řídká slizovitá kaše. Spáchal jsem ze staré NDR dederonové košile pytel a z jeho rukávů dojivými pohyby vyždímal do mísy upatlaný a slizký lektvar. Raději vám ani neřeknu, čemu se podobají zbytky lezoucí rukávem ven…

Fantasticky se to osvědčilo na artrotické a všelijak bolící klouby a páteř. Jen je to dost ulepené, ale jde to snadno umýt. Využití je také na bolavé, unavené či pohmožděné svaly. Dokonce i ležící vstali.

Později jsem vodku nahradil Alpou zředěnou vodou 2:1, přidal měsíček, řepík, šalvěj, heřmánek, levanduli, mínus (česky bez) a další přísady a nazval to kostivalovým mazáním K3. Nyní vyrábím jako produkt vývoje číslo 8 tak zvané První mazání K1. První mazání K1 jsem to nazval proto, aby se s tím mazalo jako první pro tlumení bolesti, uvolnění otoků kapilárním systémem a regenerační efekt a potom jako druhé mazat měsíčkovým olejem MO pro zvláčnění, uvolnění otoků lymfou. Naopak by olej zacpal cestu slizům do pokožky a už by to nebylo ono. Dosti podobného výsledku lze dosáhnout několikaměsíční koupelí sušeného kořene ve zředěné Alpě.

Při vtírání se lihovodní část vstřebává a trochu i odpaří a zbylé slizy na pokožce neesteticky žmolkují. Ty doporučuji v období sucha setřít, seškrábat, odrolit nebo v období dešťů vodou odmýt. Při odmývání budete jako úhoř. Ani ne tak pružný a hubený, jako kluzký a neuchopitelný…

Jeden dole jmenovaný bylinkář na zlomené ruce svých dětí používal nastrouhaný čerstvý kořen kostivalu do rozpuštěného vepřového sádla. Tuto směs v již příjemné teplotě napatlal na ruku se srovnanými kostmi v centimetrové vrstvě namísto sádry, převázal obinadlem a zafixoval plochou vařečkou. Po 24 hodinách se kostivalové obložení opatrně odstranilo a macerovaná pokožka se nechala na šest hodin vzpamatovat a znovu se použil čerstvě připravený obklad asi na 18 hodin. Potom se to jen zafixovalo na další den nebo dva. Dál už nic, jen na dva týdny šetřit ruku. Akorát mé skotačivé a nedočkavé dítě Adélka psychicky nevydrželo a na oblíbeném tělocviku šestý den mělo neodolatelné nutkání si zahrát vybíjenou – rána, lup a bylo to znova. Za trest si potom kostivalový obkládek užívalo čtyři dny a zákaz cvičení s ulomenou rukou na tři týdny. Byl jsem překvapen, jak snadno se dětem ty ruce lámou. Ovšem vlastní nešikovností a experimenty si celkem pravidelně lámu zhruba každé čtyři roky některé žebro nebo něco sám. Jak to dělám, napíšu asi jako veselohru ze života.

Proto je důležité až nezbytné si pohotovostní kostival pěstovat na zahrádce nebo blízko domu a v ledničce schovávat ve sklenici uzavřené neškvarkové vepřové sádlo (neoxiduje se = nežlukne).

Dle staré receptury se používalo koňské hřivní sádlo. Možná proto, že koně na pastvě údajně sežerou nejdříve kostival, snad aby se stali léčivými při pozření v podobě koňského salámu nebo aby nekulhali? Nevím, ale lidově se dělají obklady z odvaru z mletého suchého kořene (1 lžíce na litr vody 5 minut vařit) a zvláště pohybově exponovaným (svalovci, obézní a nešikovní) nebo koňům (pod předchozími) se přikládají na namožené svaly a šlachy nohou a oni se tomu pak řehtají – zřejmě z nás mají srandu a je jim dobře. Asi proto, že nevědí, jak jim kostival může uškodit. (Poznámka pro úředníky, příslušníky, funkcionáře a politiky: To byl pokus o vtip.) (Druhá poznámka: Nepokoušejte se to pochopit. Není čím. Není co. Ani já to nechápu, asi jsem také blbý.)

Kostival je nádherná sebevědomá a důstojná rostlina a rád hledím se čmeláky na jeho nádherně fialové květy, které chápu jako barvu moudrosti. Klony jiných barev mají ale také stejné účinné látky pro koně a lidi. Lidé si jich neváží, ale koně jo. Já také.