Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Konopice bledožlutá (též někdy konopička bledožlutá, latinsky Galeopsis segetum) je jednoletá, až 70 cm vysoká bylina. Její lodyha je jemně a bohatě chlupatě větvená. Listy jsou rovněž chlupaté a vejčitého tvaru. Květ je žluté barvy s purpurovými skvrnami. Jako rostlinná droga se sbírá kvetoucí nať (Herba galeopsidis). Patří do čeledi hluchavkovitých. Původem je z frankofonní evropské oblasti (Francie, Belgie), odkud se rozšířila do celé Evropy. V Evropě jsou ale její léčivé vlastnosti známy již od starověku – antičtí lékaři doporučovali konopici při léčbě výronů, pohmožděnin a otoků. Má řadu lidových názvů, mezi které patří litevské, divoké, lieberské nebo souchotinové koření.
Z důležitých látek obsahuje kyselinu křemičitou a křemičitany, třísloviny, neutrální a kyselé saponiny, hořký glykosid, silice, pektinové látky, vosk, pryskyřice, cukr, éterické oleje, flobafen a minerální látky. Z minerálních látek obsahuje mimo jiné křemík či železo. Právě křemíku ve formě kyseliny křemičité obsahuje významné množství. Křemík je důležitý stopový prvek zejména pro hojivé procesy a regeneraci jak sliznic vnitřních orgánů (plic), tak i kloubů, šlach a kůže.
V tradičním léčitelství se tato rostlinná droga používala i při léčbě tuberkulózy, odtud název souchotinářské koření. Používala se, jak léčitelé uváděli, pro její hojivé účinky na sliznici dýchacích cest (hojivé působení na plicní výstelku) a pro rozpouštění hlenů. Ještě počátkem dvacátého století to byla oficiálně doporučovaná léčivá látka při tuberkulóze.
K dalším uváděným působením patří podpora regenerace organismu, močopudné a protizánětlivé působení (u otoků kloubů či zánětů šlach) a podporuje rozpad močových kamenů. V léčitelství měla i zevní použití ve formě obkladu, kde je využíváno právě její protizánětlivé působení při špatně se hojících ranách.
Používá se ve formě odvaru (dokonce se připravoval mléčný odvar). Jako kuriozitu lze uvést, že v minulosti se prášek získaný z usušené nati konzumoval či dokonce šňupal!