Kmín není jen nedílnou součástí brambor, ale i lékem

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Kdo by jej neznal, voňavý, chuťově zajímavý kmín, bez něhož se neobejde mnohá polévka, placky, pečivo, brambory či prokvašené zelí. Ve své podstatě hovoříme o dvouleté rostlině, která kvete vždy až napřesrok. Její mírně zahnuté nažky se pak široce používají jak v české, tak německé, rakouské, ale i skandinávské kuchyni. Svět kmín jednoduše miluje, například v Alsasku se tradičně k typicky tamnímu sýru Munster podává vždy talířek s několika zrnky kmínu. I likér kummel čili kmínka je tradičně ochucován kmínem. Semínka kmínu se taktéž podávají po skončení jakéhokoli indického hodování.

Kmín má své kořeny skutečně hluboko

Kmín bývá používán již od dob antiky, v Evropě se pak pěstuje od středověku. Již Epikurejec Apicius v 1. století navrhoval ochucovat kmínem zeleninu. Zaznamenal i předpis na rybí omáčku připravenou z kmínu, dobromysle, máty, medu, oleje, octa a vína. Středověcí kuchaři pak přidávali kmín do nejrůznějších polévek, fazolových, zelných a kapustových pokrmů, ale i tradičních pečených jablek. Starší recepty pak kombinovaly kmín s česnekem, koriandrem a pepřem. V 17. století uvádí bylinář John Parkinson v díle Paradise in sole, že plod se více používá do pečeného ovoce nebo do chleba a dává mu příjemnou chuť. Uvádí také, že nažky kmínu obalené v cukru se podávaly s ovocem jako prostředek podporující trávení. I dnes je velmi oblíbená směs kmínu, anýzu, fenyklu a koriandru, nacházející své místo v tvořivé, sladké kuchyni.

Jemné listy kmínu lze nasekat a přidávat do jídla, stejně jako petrželku. Jíst lze dokonce i kořen, který vaříme a upravujeme stejně, jako pastinák. Ač se to nezdá, i něco tak titěrného, jako právě kmín, oplývá nepřeberným množstvím léčivých látek, vitamínů či minerálů, z nichž zmíním například železo, vápník, hořčík, zinek, draslík, selen, mangan či měď. Stejně, jako i jiné druhy koření, se taktéž i kmín vyznačuje výraznou antioxidační kapacitou. Pro své cenné silice se využívá nejenom v gastronomii, ale také jako přísada k dochucení ústních vod, kloktadel, parfémů či mýdla.

Zajímavé budou taktéž i jeho léčivé účinky, z nichž zmíním například:

močopudný účinek, pomáhá tedy při zavodnění
pozitivní vliv na vysoký krevní tlak, hladinu krevního cukru, LDL cholesterolu
podpora chuti k jídlu
podpora tvorby žluče
jemná dezinfekce organismu, zejména střev
předchází vzniku plynatosti
protizánětlivý charakter
usnadňuje vykašlávání
zvyšuje sekreci mléčných žláz
ulevuje novorozencům při nepříjemné kolice
mírní menstruační bolesti
mírní astmatický záchvat, uvolňuje křeče v plicích
pomáhá obnovit střevní mikroflóru, což se hodí při častém užívání antibiotik

Kmín je jako jedno z mála koření, společně se skořicí, citrónovou či pomerančovou kůrou, povolen také v šetřící dietě. Trpíte-li výraznými trávicími problémy, kmín lze do jídelníčku bez obav zařadit, buď v podobě odvaru, polévky či čaje. Naše babičky pak z kmínu rády vařívaly silnější odvar, v kterém při urputných bolestech hlavy, namáčely kapesník, který přikládaly na postižené místo. Ač je kmín báječný, s jeho používáním to nikterak nepřehánějte, na 4 porce polévky bohatě postačí 1 polévková lžíce tohoto koření.

Jak si vypěstovat svůj vlastní kmín

Má se za to, že nejkvalitnější odrůda kmínu pochází právě z Holandska, nicméně, kmín si můžete vypěstovat taktéž v domácích podmínkách. Na zahradě je třeba vybrat opravdu slunné místo, kde se bylince dobře povede. Nemáte-li zahradu, ani pak není nic ztraceno, kmín lze pěstovat také za oknem, v truhlíku, jen je třeba pamatovat na slunce. Výsev provádíme koncem jara nebo brzy na podzim přímo na místo do úzkých řádků. Koncem léta se pak sbírají mladé, nahnědlé nažky. Květenství se zralými plody se zavěsí nad nádobu či látku, kam semena samovolně vypadnou. Kořeny se vykopávají koncem podzimu.

Co s kmínem v kuchyni

V prvé řadě si lze, dle potřeby, uchystat jednoduchý odvar z kmínu, který se připravuje následovně:

1 polévková lžíce kmínu
300 ml vody

Kmín vaříme zhruba deset minut ve vroucí vodě. Následně přecedíme, necháme vychladnout. Výborně tlumí střevní koliky, nadýmání, podporuje přirozený proces laktace.

Pečete-li svůj vlastní kváskový či jiný chléb, ani zde kmín nemůže chybět. Osobně používám ve směsi s fenyklem a koriandrem. Chléb je pak voňavý, o to více chutný. Kmín miluji taktéž i v polévce, například česnečce, která se u nás vaří hlavně přes zimu, téměř neustále. Kmín také výborně doprovází pečené brambory.