Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Většině lidí vyhovuje mít věci pod kontrolou – když jejich mysl pracuje na plné obrátky, když jsou produktivní. Naopak jsou znepokojení, když se nic neděje a nemohou plnit plánované úkoly. Nicméně bylo výzkumy prokázáno, že pro zdravé fungování a rozvoj osobnosti jsou chvíle, kdy úplně vypneme a nic neděláme – odborně nazývané jako tzv. „klidové nastavení mozku“ – naprosto nezbytné.
Často jsme pod tlakem, že máme pracovat usilovněji. Společnost se v nás snaží vzbudit pocit viny. Systému vyhovuje masa neustále se snažících a přetažených lidí, která pak vůbec nemá čas žít ani přemýšlet.
Pro blaho a zdraví jedince je však takový životní styl zcela nežádoucí.
Prostor pro nové věci vzniká v prázdnu
K optimálnímu fungování potřebujeme nenarušený a přirozený rytmus práce – odpočinek. Ve své knize Sedm poselství mám myšlenku:
Když se nic neděje,
často se toho děje nejvíce.
Amy Whitaker pro změnu v knize Kreativní myšlení připomíná výzkumy Hanse Bergra z roku 1929 o tom, že i ve stavu zdánlivého klidu vykazuje mozek důležitou aktivitu, při které syntetizuje, srovnává a vymezuje vjemy a poznatky předtím získané. Mary Helen Immodino-Yanga a kol. ve studii z roku 2012 pro změnu píší, že právě klidové nastavení mozku je zásadní při formování našeho já a naší osobnosti.
Z hlediska duševní hygieny jsou časové úseky, ve kterých nic neděláme,
naprosto nenahraditelné.
V mém životě bylo před významnými pracovními věcmi vždy období prázdna, respektive dovolil jsem těm krásným věcem, aby byly z prázdna stvořeny. „V prázdnu za sebou zanecháváte známé struktury, zvyky, myšlenky, chování, názory a jdete hluboko do sebe, abyste si vytvořili nové. (….) V tomto stavu můžete přijímat vhledy a udělat spoustu vnitřní práce,“ popisuje zkušenost s prázdnem v knize Duchovní růst Sanaya Roman.
Nikdy si také nevyčítejte promarněný čas
„Žádný čas není zmařený,“ píše Amy Whitaker (2017: 60-61). Můžete mít pocit, že jste v životě uvízli v mrtvém bodě. Že ztrácíte čas na bezvýznamných pracovních pozicích. Vtip je v tom, že my dopředu nevíme, k čemu je to, co zrovna prožíváme, dobré. Jak ale říká zakladatel portálu Inspiruj.cz Petr Marťán, vždy to bude pro něco dobré! Jinými slovy, nejen „nicnedělání“ a stavy prázdna, ale i na první pohled „neproduktivní“ či zbytečně vypadající činnosti mají svůj smysl (který možná pochopíme až po čase).
Whitaker vysvětluje: „Někomu prokážete laskavost a po letech vám onen člověk pomůže více, než si dokážete představit. Čeho jste si před tím nevšimli, náhle rozhodne. Co děláte, vám připadá zcela okrajové, časem to ale zapadne do skládačky jako klíčová stopa v detektivce. Rozšíří se vám pohled a spatříte mnohem širší krajinu, všechny ty touhy, povinnosti, přesčasy i bolestivá místa, chyby, předčasné starty a tak dále, což se nakonec ukáže jako důležité.“
Whitaker také potvrzuje slova Bashara o tom, že když následujete své koníčky a vášně, nikdy nemarníte čas. Aneb někdy cesta, která vypadá nejvíce bláznivě a nesmyslně, vás do cíle zavede nejrychleji – i kdyby to byla cesta tzv. „lelkování“. Navíc právě sama cesta je smyslem. Tak proč se trápit, že věci nejdou tak, jak si naše ego myslí, že by měly jít? „Železné rudě připadá, že je v peci trýzněna nesmyslně. Jako krásně vytvořený meč ale po čase porozumí…,“ napsal nějak podobně kdysi v jedné knize Lobsang Rampa.
To, kde jste právě teď, má hluboký smysl. Bezpodmínečně věřím, že žádná snaha není zbytečná, žádná energie se neztrácí a jakýkoliv stav, který nám dnes může připadat prázdný nebo nevyhovující, se v budoucnu ukáže jako nejvyšší požehnání.
Literatura:
Roman, Sanaya (2006): Duchovní růst. Šťastní lidé: Praha.
Whitaker, Amy (2017): Kreativní myšlení. Dobrovský: Praha.