Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Klíčem k odstranění toxinů a infekcí je naše imunita. Ta zabíjí patogenní bakterie, plísně, blokuje toxiny, tedy zjednodušeně řečeno lepí na ně protilátky, aby nemohly poškozovat buňky a tkáně. Zabraňuje virům proniknout do vnitra buněk, odstraňuje napadené a poškozené buňky. Jak jsme si ale řekli, imunita je řízena nervovým systémem – imunita pracuje, nervový systém práce řídí. Řízení je velmi důležité.
Máme části imunity, které pracují se znalostmi předanými od předků. To je přirozená imunita. Ke své dobré práci potřebuje mít zdravé základní orgány a dostatek životních sil. Ovlivňují ji játra. Naštěstí nejsme závislí jen na vrozených znalostech. Naše imunita se může učit a poradit si i s tím, co přirozeně neumíme. V procesu učení hraje obrovskou roli nervový systém a to, jak řídí imunitu. To je také využíváno při detoxikaci informačními preparáty. Nervový systém dává pokyny imunitě, kde má v těle zvýšit svoji pozornost a úsilí. Říká jí, kde má zasáhnout. To je pro imunitu velmi důležitá informace.
Nervový systém ale řídí imunitu mnohem komplikovaněji. Neovlivňuje jenom to, kde imunita zasahuje, ale vybírá různé typy imunitních reakcí. Zda se v těle spíše budou tvořit protilátky nebo zasáhnou zabijácké buňky. Rozhoduje, proti čemu má imunita zasahovat, a naopak co má tolerovat. Když vám bude z jídla špatně, nebude vám chutnat, imunita bude příště při jeho konzumaci ostražitá a snáze třeba dojde ke vzniku alergické reakce nebo jiné přecitlivělosti. Řídí, zda se má zánět v místě zesilovat, nebo naopak zklidňovat. Řada imunitních pochodů je ovládána našimi emocemi. Jak se cítíme, tak se cítí naše imunita a podle toho pracuje.
Některá imunita je zkušenější a pracuje mnohem efektivněji, bez zbytečných ztrát. Patogenní mikroorganismy jsou poměrně velké a imunitní buňky podle tvaru mohou poznávat jen jejich část. Každá vnímá něco jiného. Je to podobné, jako když různí lidé budou popisovat jednoho člověka. Někdo si všimne, že byl velké postavy a trochu kulhal, někdo jiný zmíní barvu a délku vlasů, tvar obličeje, velikost nosu. Podle toho, co ho zaujalo a co je mu blízké. Jenže to, co se imunitní buňky rozhodnou poznávat, pamatovat si a na základě toho produkovat protilátky a likvidující buňky, může být pro zdraví klíčové. Ideální imunitní reakce má být taková, aby rychle a důkladně odstranila patogen a zároveň nedošlo k poškození vlastních buněk, ke zbytečnému zánětu, velkému vyčerpání.
Vezměme si konkrétní případ bakterie z řádu spirochét – borrelii. Je to poměrně velká bakterie, která je dlouhá a tenká. Jak napovídá název řádu, je spirálovitého tvaru. Na svém povrchu má bičíky, kterými se rychle pohybuje a šroubovitě se provrtává tkáněmi. Díky tomu se třeba dokáže dostat i do kloubů, do viskózní mezibuněčné hmoty, zvládne překonat placentární i ochrannou mozkovou bariéru. Pokud se naše imunitní buňky rozhodnou pamatovat tuto bakterii podle části jejích bičíků, mohou udělat velkou chybu. Tyto bičíky jsou totiž vytvořeny z bílkovin velmi podobných těm, ze kterých jsou postaveny lidské klouby. Co se v těle děje? Imunitní buňky vytvářejí protilátky, které se přilepují na bičíky borrelií. Tím je borrelie označena pro zničení. Jenže tyto protilátky také dosedají na naše klouby. Výkonné imunitní buňky pak odstraňují to, co je označeno protilátkou. Už nezkoumají, jestli je to borrelie nebo vlastní kloubní buňky. Naše imunita ničí naše klouby. Reakci, kdy imunita ničí své buňky a struktury, se říká autoimunitní. Poškozujeme sami sebe. Bohužel u borrelie je těchto podobností více.
Některé bílkoviny jsou podobné bílkovinám v myelinovém, ochranném obalu nervů. Dokonce se může stát, že vzniknou protilátky pro tzv. heat shock proteinům, jež mají ochraňovat naše buňky. Pokud se tak stane, imunita může napadat nejen naše klouby, kůži, ale i srce, cévy, neurony, hormonální buňky a způsobit řadu problémů. Není tedy důležité borrelii v těle pouze najít, ale také ji vhodným způsobem zneškodnit. Tuto informaci můžeme mít od svých předků, imunitní buňky samy mohou zjistit, že reakce není vhodná, a pomocí dalších, regulačních lymfocytů ji zastavit. Dokonce podobné informace můžeme tělu poskytnout informačními preparáty určenými pro detoxikaci od mikrobiálních zátěží.