Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Hlásek lidské duše je tichý, snadno jej ve světě rychlého toku informací přeslechneme. Nebo, i když jej zaslechneme, nehodí se nám příliš do krámu. Je třeba něco (si) dokázat. Požadavky duše zdržují, jsou na obtíž, nebo jsou naprosto společensky nevhodné.
Principy propojenosti psychiky a tělesných příznaků se zatím nepodařilo úplně prozkoumat, nicméně některá fakta jsou vědecky popsána. Každý jsme trochu z jiné líhně a podle toho také funguje jak naše mysl, tak tělo, jinak reagujeme na zátěžové situace, máme jiné strategie k jejich zvládnutí. Je docela prospěšné si tyto svoje strategie prozkoumat a případně upravit, abychom se pak zbytečně nepotýkali s nějakou nemocí, které jsme se mohli vyvarovat.
Doposud se nepřišlo na to, proč se u někoho při stresovém přetížení (psychické zátěži, poruše přizpůsobení) rozvine spíše onemocnění psychické jako je deprese, úzkostná porucha či další diagnózy, u jiných se více projeví příznak tělesný (bolesti, poruchy funkce orgánů). Proto je nemožné předem říci, že „taková a maková“ psychická zátěž způsobí jedno a konkrétní onemocnění. Může se stát, že při komplikovaném rozvodu se u jednoho pacienta objeví žaludeční vřed, u jiného třeba tlaky na hrudi či poruchy srdečního rytmu.
Bylo popsáno několik psychosomatických modelů propojenosti duševních pochodů a vzniku tělesného příznaku:
-
Příznak má funkci symbolu
Možná u veřejnosti nejznámější model. Bolesti kolen – strachem se mi podlamují kolena. Bolest zubů (bez zjevné příčiny – žádný kaz či zánět není objeven) – nemůžu něco skousnout, s něčím se smířit. Často se týká pohybového systému – psychogenní obrny (někoho bych nejraději uhodil, ale nesmím) nebo smyslových orgánů – psychogenní slepota (něco nechci vidět, ale jsem tomu vystavován). Tělo pacienta se snaží tímto způsobem upozornit na nějaký konkrétní problém v životě. Pacient sám si symboliky není vědom, nejedná se v žádném případě o simulování.
-
Tělesná potíž jako důsledek potlačeného afektu
Pokud se na někoho zlobím, ale nechci si to připustit, resp. nemám odvahu nějak adekvátně jednat, může zareagovat místo toho tělo – zvláště, pokud tento afekt prožíváme a bojkotujeme dlouhodobě. Nejčastěji se jedná o bolesti a poruchy funkce pohybového aparátu – ramenní kloub (nejraději bych někoho uhodila, ale nemohu), čelistní kloub (něco bych ráda řekla, ale nemohu) ale samozřejmě i oblast šíje a beder, kde se psychické napětí demonstruje nejčastěji, i další velké klouby v těle (kolena, kyčle, lokty). Tělesně manifestována může být také úzkost a smutek (např. blokády skloubení žeber a kosti hrudní).
-
Tělesná potíž vycházející z potlačování emocí, nadměrné sebekontroly
Každá emoce má jak složku psychickou (pocit), tak složku biologickou (uvolnění různých chemických látek do krevního oběhu, nervové vzruchy, svalové napětí a mnoho dalšího). Pokud člověk nadměrně kontroluje projevy svých emocí, dochází k chronickému přetížení jak psychického, tak fyzického aparátu. Nejčastějšími fyzickými příznaky bývají chronické blokády páteře, zatuhlost některých svalových skupin (šíjové), obtíže trávicí, vysoký krevní tlak, kožní exémy a další. Není předem jasné, který orgán či tělesný systém bude postižen. Výzkumy se přiklánějí k jisté „achilově patě“, odborně locus minoris resistentiae – tedy nejslabšího, nejchoulostivějšího místa na těle daného genetickou výbavou či celkovým kontextem života.
Příznaky psychosomatických onemocnění můžou být velmi různorodé, ovlivňují se navzájem, můžou se střídat a měnit intenzitu. Pro zachycení psychosomatického onemocnění je mimořádně důležité zohledňovat jak fyzické tak psychické i sociální obtíže, postoje k životu, vztahům, sobě samému a v neposlední řadě vzorce chování a celkový životní styl.
Doporučujeme knihu Proč (a jak) psychosomatika funguje? nemoc začíná v hlavě? (MUDr. Jarmila Klímová, Mgr. Michaela Fialová)