Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dnešní článek věnuji všem maminkám, které dlouhodobě kojí a jejich děti však kromě mateřského mléka snědí velmi málo. Možná to znáte, příprava snídaně, svačinky, obědu i večeře, dítko však stále kroutí hlavičkou, že nemá hlad a namísto pevné stravy hledá prs. Odmítání jídla bývá častým zvykem kojených dětí. Mateřské mléko, ač se to nezdá, i po roce kojení batoleti poskytuje dostatek živin, takže se může stát, že některé děti sytí natolik, že již pak další složky stravy nevyhledávají. Zde je pak důležité, aby správně a kvalitně jedla především matka. Do mateřského mléka odchází vše, co maminka sní, část bílkovin, tuků, sacharidů, ale hlavně vitamíny, minerály, enzymy. Kojíme-li, mysleme na to.
Sama jsem více než 18 měsíců kojící maminkou, kdy chlapeček do 16. měsíců stravu více méně odmítal. Naše stolování vypadalo jako forma malých ochutnávek. Na snídani padla lžička, na svačinku také, z oběda vymizelo pouze maso a večeři jsem ze stolu odnášela netknutou. Děti nemá cenu nutit, pokud nechtějí, nechtějí. Sama nyní vidím, že když má malý hlad, jídla se vždy dožádá. Už to není pouze o mléce, pochopil, že to, co jí máma i táta, může být dobré také pro něj.
Děti potřebují až 13x ochutnat
Sladká chuť je chutí první, se kterou na svět přicházíme. Sladké je mateřské mléko, sladké povahy je také zelenina a ovoce, které je součástí jednoduchých dětských příkrmů. Receptory chuti, které se vážou na chuťové pohárky, náleží velké části jazyku, ale také patru a krku. Děti mají chuťových pohárků více, než dospělí. Zajímavé je, že přibližně každý týden se staré receptorové buňky nahrazují novými. Vraťme se však k onomu vnímání chuti. Jak jsme si řekli, děti znají sladkou chuť mléka, postupně zařazujeme nové a nové potraviny, od zeleniny, po ovoce, první přílohy, kterými je brambor, batát, rýže, ovesné vločky, později pak jáhly, pohanka, quinoa, amarant, červená čočka. Mnohé děti odmítají lžičku, vše si potřebují chytit a ukusovat. Další děti zase pro změnu lžíci vyžadují, jedí s ní přeci máma a táta. A vše, co umějí oni, potřebuji umět sám.
Jakmile děti odrostou kaším a pyré, neudržujme tento zvyk, nabízejme kousky, i takové, které si mohou nabrat lžící, taktéž vzít do ruky, sníst. Nabízejme kvalitní, doma uchystané jednoduché pokrmy. Do jednoho roku nesolme, ani pak děti na sůl nezvykejme. Slaná chuť je pro děti novinkou, může se pak stát, že méně výrazné pokrmy budou mít tendence odmítat. Pro zajímavost uvádím, že v půlce bílého rohlíku spolyká batole celou stanovenou dávku soli na den.
Občas pomůže, pokud děti do přípravy pokrmu zapojíme. Mohou si třeba namazat chléb, při hře oloupat mrkev, nakrájet jablko. Něco zamíchat, promísit, vložit do hrnce. Mají pak pocit spoluúčasti, toho, že přiložily ruku k dílu.
Domácí strava je základ, víme totiž přesně, co v ní je
Domácí strava, pokud to jen trošku jde, bude pro dítko základem. Jak již bylo zmíněno, dětem třeba až 13 x ochutnat, než novou potravinu přijmou. Nenechme se tedy odradit. Dále, určitě nevařme několik různých pokrmů najednou, spíše se snažme vybírat z receptů, které budeme servírovat všem. Jak jsem psala výše, děti neočekávají žádné kulinářské výstřelky, tím je opravdu neohromíme. Spokojí se s jednoduchou přílohou, pokud jedí maso, tak i masem a k tomu troškou dušené zeleniny. Nebojme se jim nabídnout lžíci, případně dětskou vidličku. Náš Miki, pokud dostane příležitost hodovat s vidličkou, sní mnohem víc. Strava má být sice pestrá, nicméně, pamatujme na ono pravidlo několika ochutnávek. Samotné se mi osvědčilo, když jsem z počátku nabízela 3 x po sobě hrášek s bramborem a masem. První den zůstal hrášek téměř netknutý, ten druhý jsme slavili menší úspěch a třetí den, hrášek nechal ostatní jídlo na talíři samotné.
Nyní, na začátku jara, příroda nabídne spoustu čerstvého. Mrkev, hrášek, kapusta, brokolice, později drobné ovoce, rybíz, angrešt, jahody. Každý den se snažme dětem nabídnout, po troškách, v celku. Aby si mohly vzít do ručky a samy ukousnout. Napařujme, dusme, děti pozvěme, aby si samy zeleninu do hrnce vložily.
Jídlo neschovávejme
Pokud malý strávník po dvou minutách odkládá lžičku, nevadí. Talířek či misku s pokrmem ponechme stranou, tak, aby na něj stále viděl. Mnohdy se stalo, že náš benjamín v průběhu hry neodolal a šel se náhle občerstvit. Děti toho nikdy moc nesnědí. Případně ano, jsou to však výjimky. Navíc, jejich žaludek je stále maličký a mnohdy nepojme celou porci jídla. Dále, co se mi velmi osvědčilo, je kapsář v kuchyni. V každé kapse je nějaká drobnost, přesnídávka, zdravá forma domácí sušenky, rozinky, datle, někdy, když vím, že je čas svačiny, do kapsy vložím také kozí jogurt. Miki se naučil tento kapsář navštěvovat, sám si na svačinku bere rozinky, ke kterým žádá kousek oloupaného jablka. Ví, kde je jeho spižírna a pokud má na něco chuť, vybere si. Nepřijde mi, že by tento zvyk v dětech vybízel k mlsání, kterého budou zneužívat. Děti jsou moudré, nepřejídají se, pokud je to samozřejmě nenaučíme. Je také důležité, abychom nenabízeli rafinovaný cukr, sladkosti vysokého glykemického indexu, ty totiž bouří hladinu glykémie a v dětech vyvolávají umělou touhu po dalším jídle. Oblíbíte-li si kapsář, vkládejte do něj zdravé svačinky, nikdy sladkosti.
U sladkostí udělám ještě drobnou poznámku. Všimla jsem si, že mnohé maminky vnímají pamlsky jako určitou vsuvku, kterou mohou dětem zpříjemnit den. Čokolády, sušenky, oplatky, bonbóny, mnohé děti k nim mají neustálý přístup. Je jasné, že dítě najezené čokoládou, nebude již vyžadovat oběd. Děti běžné sladkosti vůbec nepotřebují, nepotřebují ani ovocné džusy, limonády, přeslazený čaj. Spíše je učme na přirozenou chuť, jedině tak budou děti zdravé. Věděli jste, že nevhodně seskládaný jídelníček plynoucí na cukru ukrajuje sílu vyvíjející se imunitě?
K sladkostem učiním poslední poznámku, všimla jsem si totiž, že děti, které nechtějí jíst, avšak baží po pamlscích, mohou být maminkami v tomto zvyku upevňovány. Když nic nesnědl, tak aspoň ten oplatek. Ne, to je zcela špatně. Když nic nesnědl, znamená to, že dítě stále ještě nemá hlad. A naším úkolem bude pokrm nabídnout později.
Polévky
Téměř všechny děti zbožňují polévky. Většinou upřednostňují vývary, které navíc podpoří chuť k jídlu. Pokud máte doma nejedlíka, zkuste připravit dlouze táhlý vývar, který doplníte o výživné jáhly, amarant či pohanku. Uchystáme-li vývar masový, pomáhá upevnit imunitu dětí, doplňuje kolagen, ale i esenciální aminokyseliny, kterými jsou prolin, glycin a glutamin. Polévka je rovněž nositelem kvalitního tuku, který děti pro svůj odpovídající vývoj potřebují.
Všem maminkám přeji potřebnou dávku trpělivosti a lásky, děti jsou moudré, vnímejme je, naslouchejme jim, pozorujme je, jejich svět totiž ukrývá tolik krásy a dobrého…