Když jsme smutní, prší …

cm deprese

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Smutek nás může překvapit doslova kdykoli a kdekoli. Avšak život bez pociťování i negativních emocí, jako je ku příkladu nespokojenost, smutek či nepohoda, by se stal mnohem obtížnější. Tak jako není světlo bez tmy, den bez noci, jak existují ztráty a nálezy, bez jejich protějšků bychom si neuměli doopravdy představit či vychutnat všechno pozitivní. Nespokojenost je navíc zdrojem kreativity, změny a snahy se posunout dál. Dává nám sílu a smysl situaci, ve které nejsme spokojeni uniknout, zdolat jí a dosáhnout cíle, které si stanovíme. Právě prožíváním negativních pocitů, smutku, nespokojenosti či rozladěnosti máme tendenci se aktivizovat ve smyslu nového směru, cíle, který nás opět naladí do těch správných kolejí.

Není nic špatného na tom být smutný či nešťastný. Samozřejmě, do značné míry taky závisí, co je zdrojem naší negativistické nálady, zda nejsou fatálně ohrožené naše primární biologické potřeby, fyzické a psychické zdraví apod. Nicméně je dobré si uvědomit, že tak jak existuje třeba déšť (na který je rovněž nahlíženo jako na odvrácenou stranu hezkého počasí, jako na něco zlé, na co lidé nadávají apod., avšak bez deště by neprobíhal normální přírodní cyklus hospodaření s vodou, nastala by sucha, neblahé klimatické změny, hladomor a jiné zdrcující dopady) – tak je i prožívání pocitů nepohody obvyklým stavem, díky kterému se organismus snaží vracet do své homeostázy, rovnováhy jak fyzické či tělesné, tak i duševní. Pozor však na zrádnosti svých negativních pocitů. Smutek a přetrvávající deprese ne vždy můžou mít mobilizující účinek. Ne vždy je člověk umí účinně zpracovat; mnohdy se jimi necháme příliš unést, co má za následek hlubší upadání do stavu splínu, melancholie a des-aktivity. V tom případě se už nedá mluvit o kreativitě, síle překonávat nové cíle a nabuzení organismu vymanit se ze svízelné situace.

Deprese je o nahromadění se negativních myšlenek, únavy a pocitů resp. prožívání, že svůj život nedržím pevně ve svých rukou. Vše se nám zdá nemožné, snadné věci nedokážeme dokončit, problémy nás zavalují. Avšak, co je diskomfort, únava, deprese?… Je to jako s deštěm. Ten je opakem slunného počasí. Jak slunečné tak i deštivé počasí je prostě počasí. Obě jsou potřebné, na obě si třeba zvykat a umět se jim přizpůsobit. Tak je to tedy i s našimi negativními myšlenkami. Je třeba jim umět porozumět a podle toho se zachovat nebo konat určitým způsobem. Pocit nepohody v nás vyvolává touhu mu uniknout, vyřešit situaci a navodit opět pohodu. A tu si pak víme vychutnat plnými doušky. To by nebylo možné, kdybychom zažívali jen a pouze „slunné dny“.

A někdy si své deštivé dny vyvoláváme sami. Jak to, že někdo upadá do smutku, když ve škole dostane dvojku a druhý skáče štěstím? Proč někomu na celý den pokazí náladu zmeškaná tramvaj, kdežto druhý nad tím jen mávne rukou? Je třeba si uvědomit, že zdrojem naší nepohody a pochmurných myšlenek býváme někdy my sami, naše zkreslené vnímání, nerealistické stanovování si cílů, předem negativní očekávání a myšlení apod. Oprostit se od toho znamená umět se těšit z drobností, všímat si víc to dobré a špatné nebrat jako konec světa, ale jako záležitost, která je řešitelná a lze ji zdolat.

Smutek a melancholii z času na čas i sami vyhledáváme. Když přijdeme domů a do přehrávače nedáme CD s diskohudbou, ale právě máme náladu na něco pomalejšího, ponuřejšího a „depresivnějšího“. Zabalíme se do teplé deky, popíjíme horký čaj nebo kakao a nevyhledáváme ničí společnost. Jsou to ty chvíle, kdy chceme být sami jen se svými myšlenkami, ničím a nikým nerušeni. A tak, jak odezní letní bouřka, odezní i naše blues a my se pak s mnohem větší chutí můžeme vrhnout do dalšího dne, s mnohem větším úsměvem, energii a elánem.