Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Užívání různých produktů přírodní medicíny je dnes již dobře ověřenou součástí zdravotní péče – zvláště o nadprůměrně citlivý organismus, který špatně snáší chemické léky. Občas se mne klienti ptají, jaký mám názor na bylinkové čaje. Bylinkovými odvary při hledání svých „životabudičů“ zpravidla začíná každý zájemce o přírodní medicinu. Důvod je velmi jednoduchý: jsou totiž nejlevnější.
Mé osobní zkušenosti s bylinnými čaji nejsou nikterak ohromující. V dobách legendární paní Kamenické však doma připravený výluh z bylinkových směsí byl prakticky jedinou alternativou nechemické léčby. Bohužel, bylinkové čaje žádným zásadním způsobem nepomohly ani mě samotnému ani nikomu z mého okolí. Tím rozhodně nechci říci, že nemají smysl, snažím se jen naznačit, aby možnosti zdravotních čajů nebyly příliš přeceňovány.
Dnes už jsme o velký kus dál a nabídka přírodních potravinových doplňků stále narůstá. Lékařům a léčitelům, kteří se přírodní medicínou zabývají, jde jen o to, které z těchto produktů mají vliv nejen pro prevenci (což se špatně dokazuje), ale především o to, kterými z nich lze skutečně léčit – to jest odstraňovat nebo výrazně zmírňovat nemoci. Bohužel i na trhu tohoto sortimentu platí komerční pravidla hry a tak se kde co nabízí jako jedinečný prostředek na to či ono. Nezbývá než trpělivě shromažďovat informace z terénu, abychom uměli pro své klienty i pro svoji osobní spotřebu podchytit skutečně to nejlepší.
Jedna poznámka k pověrám: Všimněte si, jak se obecně říká, že med je zdravý. Ale že bych v poradnách potkával lidi, kteří tvrdili, že užíváním medu si pomohli od té či oné choroby, to rozhodně nemohu říci. Podobně nadnesené představy, které patří do novodobých pověr, se týkají například přeceňování vlivu sportu. Sportování sice pomáhá vytvářet pocit „fit kondice“ ve středním věku, ale zatím se nejeví, že by například celoživotní běhání zabezpečovalo zdravou dlouhověkost. – (např Baltimorská studie – pravděpodobně nejkomplexnější studie doživotně sledující tisíce dobrovolníků a vyhodnocující vliv mnoha parametrů jejich životního stylu na zdravotní stav.)
Jiná studie – analýza životního stylu amerických stoletých občanů, naopak potvrdila především rozdíly v klidnějším pojetí životního stylu proti ostatní populaci. Zjistilo se mimo jiné, že dlouhověcí lidé nesportovali nikterak více než Ti krátkověcí, ale že proti ostatním svým vrstevníkům žili NÁPADNĚ klidnějším a vyrovnanějším životním tempem, bez nadměrného přetěžování. Lidově řečeno – uměli si vyhovět a nepřeháněli to s přemírou různých aktivit. To neznamená lenost – ale „pouze“ to, že si včas uměli odpočinout, když jim to jejich organismus signalizoval. To je velmi důležitý „hlas našeho těla“ = signály upozorňující na přetížení. Ale kdo se jimi řídí?
Žít zdravě a ve zdraví se dožít nadprůměrného věku – to znamená především žít moudře. A základem této moudrosti je umět naslouchat hlasu svého těla – odborněji řečeno – naučit se vnímat jemné signály našich vnitřních jemných INTERORECEPTORŮ …
Interoreceptory ve vztahu k individuálnímu jídelníčku
Pokud se někdo domnívá, že si pro své tělo vytvoří optimálně zdravý jídelníček na základě studia odborné literatury, tak bohužel – hluboce se mýlí. Každé tělo má totiž dost individuální skladbu trávicích enzymů a následných metabolických systémů, které se starají o „vložení“ složek potravy do struktury lidských tkání. Nejpříkladnější je to u příjmu aminokyselin, z nichž jsou sestaveny bílkoviny potravin i bílkoviny našeho vlastního těla.
A tak se v knihách nemůžete dovědět, zda právě Vaše tělo potřebuje všechny oficiálně uznávané „esenciální“ aminokyseliny. Žádná kniha a žádný dietolog Vám neřekne:
- Zda musíte jíst všechny esenciální aminokyseliny, které získáte jen tak, že součástí vaší stravy je i maso.
- Nebo zda maso netrávíte beze zbytku a něco z něj se ve Vás ukládá a dává podnět ke vzniku onemocnění. S tím souvisí, že tito jedinci mají bohatší výbavu na přeměnu aminokyselin a tudíž jim stačí jejich menší druhá skladba v potravě – bohatě vystačí s laktovegetariánskou stravou. V konečném důsledku: jsou lidé, pro něž je konzumace masa biologickou nutností a jsou lidé, pro něž je dlouhodobá konzumace masa ve své podstatě příčinou invalidity (morbus Bechtěrev, revmatoidní arthritis) nebo příčinou smrti (rakovina tlustého střeva).
- Kniha Vám neprozradí, zda patříte k jedincům, kteří špatně tráví mléčný cukr, nebo lepek, nebo mléčnou bílkovinu.
Jsou lidé, kteří denně pijí litr sladkého mléka a neví, co je to nemoc. Jsou lidé, kteří se po mléčném cukru obsaženém v sladkém mléce zřetelně zahleňují, ale kysané mléčné produkty a sýry jsou pro ně nezbytnou složkou potravy – autor článku také přestal trpět vleklým pokašláváním poté, co vyřadil sladké mléko ze svého denního jídelníčku. Jsou lidé, kteří mají alergii i na mléčné bílkoviny, doprovázenou nejčastěji dlouhodobými střevními potížemi. Ale jak jste na tom právě Vy osobně, to Vám žádná kniha nemůže prozradit. Je jen na každém jedinci, na jeho experimentování a na naslouchání svému tělu = svým interoreceptorům, aby zjistil, co jeho tělu vyhovuje a co nikoliv.
Poznal jsem klientky, které mají dost dramaticky omezený jídelníček a trvalo několik let, než si vychytaly seznam všeho, co špatně tráví. Na jedné výjezdové poradně v Brně jsem poznal klientku, která kromě masa, ryb, vajíček a lepkových obilnin musela ze stravy vyřadit i většinu ovoce a některé druhy zeleniny – stravuje se prakticky jen bezlepkovými obilninovými výrobky + některou zeleninou + vitamíny v tabletách. Teprve pak se její dlouhodobě katastrofální zdravotní stav začal pomalu zlepšovat. Přesto ani ona evidentně netrpí oním proklamovaným nedostatkem aminokyselin a bílkovin. Její tělo (zřejmě po způsobu býložravých zvířátek) dokáže vytvářet své vlastní aminokyseliny transformací těch, které obsahuje rostlinná strava.
POZOR!
Mezi laickou i odbornou veřejností převládající doměnka, že alergenní testy prokáží směrodatně, na co je klient alergický a na co nikoliv, NEMUSÍ V NĚKTERÝCH PŘÍPADECH PLATIT!
Testy na potravinovou alergii v takovýchto případech na něco upozorní správně, ale bohužel někdy naopak svedou na nesprávnou stopu – nezbývá, než to stále zkoušet a trpělivě pozorovat tělesné reakce na různé složení potravy.
Jako ilustraci uvedu příběh z poradny: Dospívající mladý muž s vleklými střevními potížemi. Bylo vysloveno podezření na nesnášenlivost lepku. Maminka nasadila bezlepkovou dietu a mládencův zdravotní stav se rychle zlepšoval. Mezitím proběhlo testování na potravinové alergie a příslušný odborný alergolog na základě svých výsledků oznámil, že lepek je mimo podezření, protože testy jsou negativní. Stačily však dva krajíce chleba, aby se střevní obtíže znovu přihlásily.
Signály z vnitřního prostředí našeho těla nás většinou jen velmi nenápadně informují o tom, která strava je nám prospěšná a která nám škodí, Signály z chuťových buněk jsou totiž mnohem intenzivnější. A tak absolutní většina lidí jí to, co jim chutná a nikoliv to, co by mohlo prospívat jejich zdraví.
Co také můžeme očekávat v civilizaci, která má dostatek informací o škodlivosti kouření – a přesto se kouří vesele dál. Také výskyt rakoviny kůže má mnohaletou vzestupnou tendenci – a přesto jsou pláže a solaria plná lidí, kteří jsou hrdi na svoji „zdravě“ opálenou kůži. V této souvislosti rád cituji velmi slavnou autobiografii doktora Axela Munthe – Kniha o životě a smrti (vřele doporučuji k přečtení). Kapitola dvacátá sedmá začíná slovy:
„Jaro přišlo a odešlo, nastalo léto. Z dusných ulic zmizeli poslední cizinci.“ – Ta slova se týkala města Řím. Ano, to bylo v dobách, kdy lidé cestovali na jih za teplem a sluncem jen v chladnějších měsících, ale nikoho nenapadlo jet do Itálie uprostřed léta ….
Jen málokdo si všímá, co mu jeho tělo tichounce povídá o svých zdravotních potřebách …a stačí tak málo: naslouchat tichému hlasu svého zdraví, svého těla = svých interoreceptorů…