Karla Miková: Jak se zbavit strachu ze smrti

strach ze smrti

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Co dělat s akutním i dlouhodobým strachem ze smrti? Jak tento strach ovlivňuje kvalitu našeho života? Může nám strach ze smrti přinést i něco dobrého? Dnes na mé dotazy odpovídá terapeutka, bloggerka a malířka Karla Miková, kterou již ze stránek Celostní medicíny znáte. Karla se kromě terapeutické práce věnuje také problematice přirozených porodů a podpoře rodičů, jejichž děti trpí ADHD.

Karlo, ty s tématem smrti aktuálně hodně pracuješ. Co ovlivňuje to, jak vnímáme smrt?

To, jak vnímáme smrt, ovlivňuje naše kultura, naše víra, naše výchova, ale také naše osobní zkušenosti se smrtí. Především pak když nám poprvé umře někdo blízký. Nebo když jsme v ohrožení života. Tyto situace nás vždy hluboce zasáhnou a málokdy si s nastalými emocemi beze zbytku poradíme. Často v nás zůstanou a na podvědomé úrovni nás dále ovlivňují. Říká se tomu zapouzdřené emoce.

Co se těmito zapouzdřenými emocemi dá dělat?

Já se zapouzdřenými emocemi pracuju formou EFT terapie, kdy se s klientem znovu do situace, kdy k zapouzdření došlo, vrátíme a vložíme do ní to, co tam tenkrát chybělo. Většinou je to pochopení, láska, smíření či odpuštění. Klient se během EFT terapie dostane do lehkého alfa stavu (podobném jako stavu před usnutím), kdy má lepší přístup do svého podvědomí. Když si pak klient situaci vybaví znovu, vzpomínka nemá žádnou emoční zátěž, což znamená, že jej událost přestane na podvědomé úrovni negativně ovlivňovat.

Zmírní se pak strach ze smrti?

Ano, ne vždy to ale stačí. Záleží na tom, kolik zapouzdřených emocí se strachem souvisí. Je také potřeba naučit se přijmout věci, které nemůžeme ovlivnit. Někdy pracuji také s vizualizacemi, kdy se může klient v bezpečném prostoru s energií Smrti setkat a přijmout ji.

Strach ze smrti v posledních dnech a týdnech v nějaké míře pocítila asi většina lidí. Co bys doporučila jako takovou první pomoc? Jak nebýt v panice v prvních momentech, kdy se člověk setká s informací, že smrt potenciálně hrozí?

Na paralyzující strach bych doporučila zkřížit ruce, obejmout paže a hladit si je. Pomalu dýchat, ideální tempo je na dvě doby nádech, na čtyři doby výdech. Kdykoliv se pak strach bude vracet, je dobré aktivovat všechny své smysly. Znamená to například podívat se okolo sebe a popsat vše, co vidím, klidně i nahlas. Pak pojmenovat, co všechno slyším. Třít si o sebe chvíli prsty – palec a ukazováček. Uvědomit si, jakou chuť mám na jazyku. Toto cvičení nás vrací zpátky do přítomnosti a snižuje napětí. Můžeme si také prsty poklepávat na citlivé body v dolíku mezi hrudníkem a pažními kostmi a nahlas přitom opakovat: „Tady a teď jsem v bezpečí.“

Souhlasíš s tím, co se někdy říká, že vlastně za úplně každým strachem je strach ze smrti?
Za každým určitě ne. Ale strach ze smrti má na nás větší vliv, než tušíme.

Jaký například?

Když se bojíme smrti, bojíme se také naplno žít. Jsme až příliš opatrní. Žít naplno totiž znamená jít do rizika a nebezpečí vnímáme jako závan smrti. Když se bojíme smrti, paradoxně si ji přitahujeme o to víc. Neznamená to, že kvůli tomu zemřeme, ale býváme více nemocní. Nejvíce tento strach ovlivňuje oblast srdce a hrudníku.

Pak jsou lidé, kteří se smrti bojí tak nějak celý život. Mají strach z nepříjemné diagnózy apod. Jak se oni mohou „hodit více do klidu“?

Tam mohou být příčiny různé. Například vážná diagnóza v rodině. Příliš časté sledování děsivých zpráv. Obracení pozornosti ven, ale téměř nikdy dovnitř sebe. Klid nenajdeme nikdy venku a pokud ano, tak jen dočasně. Klid je potřeba pěstovat uvnitř sebe. Naučit se své myšlenky nebrat až tak vážně. Dávat si pozor, zda nedávám pozornost pouze věcem, které mne vnitřně oslabují. Způsobů, jak sám se sebou pracovat a posilovat svůj vnitřní klid, je mnoho.

Jak posiluješ svůj vnitřní klid ty?

Ukotvuji se co nejvíce v přítomném okamžiku a pěstuju vděčnost. Každou chvíli v duchu za něco děkuji – i to mne vrací do přítomnosti.

Dalo by se na strachu ze smrti najít i něco pozitivního?

wMyslím, že když se člověk lekne toho, že smrt je možná blízko, uvědomí si, že mnohdy řešil malichernosti a že žije vlastně nádherný život. Přestane se honit za štěstím a uvědomí si, kolik štěstí má tady a teď. A pokud cítí, že potřebuje pro spokojený život udělat nějaké změny, možná k tomu konečně získá odvahu. Což je ale možné jen pokud jde o lehkou obavu, ne o paniku. Lehká obava ze smrti je přirozená, máme strach z neznámého.


Karlo, moc Ti děkuji za rozhovor.
Webová stránka Karly Mikové: www.karlamikova.cz
Jiří Hamerský

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.