Kardamomem proti trávicím potížím

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Kardamom, hned po vanilce a šafránu, je jedno z nejdražších koření světa, nacházející svou domovinu v tropických deštných pralesích jižní Indie, ale také Srí Lance, Guatemale, Tanzánii či Vietnamu. Tyto různobarevné tobolky, ať už zeleného, bílého či hnědého odstínu, jsou vysoce ceněny převážně v Indii, odkud se dostávají do celé Evropy. Ve starém Řecku a Římě platí za jednu z luxusnějších kosmetických ingrediencí, které oživují voňavky, mimo to napomáhají lepšímu trávení a taktéž osvěžují dech. Pouštní beduíni pak kardamomem obohacují kávu, a pokud ji servírují hostům, předkládají jim zároveň nejkvalitnější kardamomová zrnka na důkaz úcty a lásky. Kardomem taktéž ochucují čaj.

Již jsem se zmínila o zabarvení kardamomových tobolek. Zelená barva značí nejpřirozenější stav koření s minimálním počtem zásahů, bílá pak dokládá použití oxidu siřičitého, stejné látky, která se u nás používá při sýření tradičních českých meruněk. Proč se kardamom síří? Důvodem bude určitě trvanlivost, nicméně, bělavý kardamom prý oku lahodí víc, než jeho pistáciově zelený kolega. Upřímně, zelené tobolky jsou dle mého nejúchvatnější.

Aroma kardamomu je velmi jemné, zato chuť, ta je mnohem intenzivnější, z počátku ostrá a hořká, po chvíli příjemně sladká a kořeněná. Pro své neobyčejné vlastnosti pak nachází uplatnění v nejrůznějších kulinářských odvětvích. Vezměme třeba jen kávu, kterou samotní beduíni servírovali s nevídanou úctou, kardamom představujíce třešinku na dortu. Proč? Káva je silně kyselinotvorná. Kardamom tlumí rozbouřenou žaludeční šťávu, ona kombinace zdá se být tedy dokonalá. Dokonce, přidáme-li trošku kardamomu do mléka, neblaze známá zahleňující schopnost laktózy ztrácí svou sílu. Díky tomu, že kardamom výrazně podporuje trávicí funkce, se využívá tam, kde pokrm čítá více hůře stravitelných ingrediencí, nejčastěji v koláčcích, dezertech, nejrůznějších mléčných krémech, kompotech či pernících. Stejně jako před léty, tak i dnes nachází své uplatnění ve voňavkářství, likérnictví, ale také při výrobě tabáku. Na své si přijde taktéž masný průmysl, který kardamom přidává k mletému masu, čímž zvýrazní jeho po koření dychtící chuť. Jak je tedy vidno, jeho použití je mnohonásobné.

Kardamom doporučím při pankreatické nedostatečnosti, rovněž i diabetu II. typu, dále při nepříjemném nadýmání, nedostatečném slinění, kdy v ústech rozkoušeme několik kardamomových zrnek. Tím také dochází k desinfekci ústní dutiny, mimo jiné pak k celkovému zklidnění, díky jemnému působení na nervovou soustavu. Mírní nauzeu, zvracení, bolesti žaludku. Podporuje krevní oběh, tlumí neblahé následky alkoholových dýchánků. Má jemně zahřívající charakter.

Že vás koření nadchlo, ale nevíte co s ním?

Žádný strach, kardamom je přirozenou součástí výtečné kořenící směsi, garam masála, již vhodně doplňuje římský kmín, černý pepř, hřebíček, koriandr, bobkový list a muškátový květ. Toto koření má mírně ostrý chuťový charakter s vzdáleně jemnou ovocnou příchutí. Používá se k zvýraznění rýže, výborná je kombinace rýže Basmati, himalájské soli, černého sezamu a právě garam masála. Přidáváme až na úplný konec, kdy pokrm pouze jemně poprášíme, aby si zachoval svou původní chuť. Nezapomeňme, veškeré koření je pouze doplňkem, zvýrazní a podtrhne, nesmí však ušlapat to, co dělá pokrm skvostným.

Garam masála dále dokreslí chuť mletého masa, ryb, luštěnin, výborně se hodí do dušené červené čočky s cibulkou, pórkem a rajčaty, osobně používám jako zajímavou ingredienci do slaných jogurtových směsí. Garam masálu kombinuji s himalájskou solí, neboť je slané chuti prostá. Pokud sůl nepřidáme, lze jí obohatit ledvinovou dietu, kde se účelně se solí velmi šetří.

A ještě něco na závěr, píšeme i čteme kardamom, dle Kardamomských hor, které leží při pohoří Ghat, na jihozápadním pobřeží Indie. Kardamon je tedy názvem nesprávným, nicméně, na mysl mi vytanula slova Shakespeara: „Co je po jménu, co nazýváno růží jest i zváno jinak, vonělo by stejně…“