Karcinogeny

cm retezec1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Rozlišujeme různé skupiny faktorů, které mohou vyvolávat zhoubné nádory. Tyto faktory nesou název karcinogeny (také karcenogeny či kancerogeny). Při výzkumu látek, které způsobí vznik zhoubných nádorů, stojí ve středu zájmu chemické látky, radioaktivní záření, onkogenní viry a vlivy dědičnosti a životního stylu. Vezmeme-li to podle abecedy, aflatoxin patří mezi tzv. biologické noxy. Jde o metabolický produkt houby aspergilus, který může vyvolat rakovinu jater a žaludku.

Alkohol – ukazuje se, že se podílí na rakovinách dutiny ústní, nosohltanu, hrtanu, jícnu a jater přes cirhózu.

Alkylující substance: S nimi se setkáváme v podobě protinádorových léků – třeba cyklofosfamid v terapii např. revmatoidní artritidy, busulfan, melfalan, chlorambucil. Nádory se jimi léčí, zatímco jiné nádory mohou samy způsobit. Terapeuticky ovlivňují DNA rakovinné buňky – proto se používají, ale mohou mít i nechtěný účinek. Pak vzniká druhotný lymfom, leukémie apod.

Proberme androgeny – hormony zodpovědné za pohlavní rozlišení i za rozvoj sekundárních pohlavních znaků u muže, jako je např. hluboký hlas či růst vousů. Příkladem je hormon testosteron. Androgeny jsou přítomny i u žen, kde se z nich tvoří ženské pohlavní hormony (např. estrogeny). Androgenní hormony se váží na androgenní receptory v cytoplazmě buněk, vzniklý komplex pak aktivuje některé geny v jádře buňky. Některé chemické látky jsou schopny funkci androgenu narušovat. Patří mezi ně například známý chlorovaný pesticid DDT… Vlivem androgenů dojde k nádoru na játrech.

Aromatické aminy, azobarviva – většina poškozuje játra, kde se tvoří terminální karcinogen. Ale existuje výjimka: beta-naftylamin (výroba: anilinová barviva, guma), který způsobuje karcinomy močového měchýře.

Arzen, arzenáty – postihují plíce, kůži, játra.

Azbest – plíce, poplicnice, peritoneum. Zde bych jmenoval mezoteliom(!).

Bronchogenní karcinom: KOUŘENÍ ZVYŠUJE RIZIKO VZNIKU KARCINOMU U TAKTO EXPONOVANÝCH!!!

A jsme u písmene B:

Benzidin je karcinogenní aromatická látka, která se používá zejména pro průmyslovou syntézu barviv. Pro svou schopnost vyvolat rakovinu močového měchýře a rakovinu slinivky břišní je Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny klasifikován jako lidský karcinogen – skupina 1.

Benzol je směs chemických látek vznikajících při koksování. Skládá se z benzenu, toluenu, xylenů a ostatních sloučenin. Charakteristicky zapáchá. Je zdraví škodlivá a hořlavá – jedná se o kapalinu I. třídy nebezpečnosti. Dokáže nastartovat akutní myeloidní leukemii.

Benzpyren – derivát tetracyklického pyrenu, polynukleární benzenoidní uhlovodík, jeden z klasických kancerogenů; je obsažen zejm. v produktech spalování uhlovodíků uhlí, motorových paliv, cigaret apod. Způsobuje nádory na plicích a na kůži.

Berylium – k profesionální expozici dochází při zpracování rud s příměsí Be, v keramickém průmyslu, raketové technice, při výrobě počítačů, v atomové energetice a kosmonautice, při zmíněném zpracování způsobuje nádory plic.

Kadmium – riziko kadmia spočívá v jeho vysoké toxicitě a schopnosti hromadit se v lidském organizmu, hlavně v ledvinách a játrech. Detoxikace je pomalá a hrozí nebezpečí chronických otrav. Při otravě kadmiem mohou být poškozeny ledviny a játra, kadmium dále může poškodit kosti, plíce a gastrointestinální trakt. Chronické expozice mohou také způsobovat poškození srdce a imunitního systému. Je popisována rakovina prostaty a plic.

Chromát – používá se pro konzervaci a povrchovou úpravu kovů.

Chrom je klasifikován jako lidský karcinogen, způsobující rakovinu plic. Významným protijedem je kyselina askorbová (známá jako „vitamin C“), která Cr6+ redukcí převádí na netoxické sloučeniny Cr3+.

Dřevěný prach – například karcinogenita prachu dubu a buku byla potvrzena epidemiologickými studiemi na prachu vystavených pracovnících. Je vysoce pravděpodobné, že i jiné typy prachu z tvrdého dřeva mohou způsobovat rakovinu u lidí, zejména vedlejších nosních dutin.

Imunosupresiva jsou léky omezující takové aktivity systému obranyschopnosti, které jsou pro organizmus škodlivé. Zasahují přitom do průběhu chorob a chorobných procesů již vzniklých. Imunosupresivní vlastnosti má řada léků, aniž to laická veřejnost mnohdy tuší – například také některá antibiotika či protizánětlivé léky označované jako nesteroidní antirevmatika. V užším smyslu k imunosupresivům patří kortikosteroidy a dále lékové skupiny, zasahující nejrůznějším způsobem do imunitních reakcí. Jejich škála je dnes velmi široká. Imunosupresiva nacházejí uplatnění především při orgánových transplantacích a v léčbě tzv. autoimunitních chorob, například v revmatologii u revmatoidní artritidy. Škála indikací (důvodů k použití léčby) je ovšem mnohem širší a nalezneme v ní také neurologická, oční nebo kožní onemocnění jako třeba lupénku. Indikaci musí vždy zvažovat specialisté – ne každé stadium nemoci je pro tuto léčbu vhodné, ne každý nemocný ji může podstoupit. Důvodem může být řada kontraindikací (důvodů, proč léčbu zahájit nelze). Jindy je třeba léčbu dočasně přerušit nebo také ukončit pro nežádoucí účinky. Takovým důvodem může být maligní lymfom Non-Hodginova typu.

Ionizující záření způsobují tzv. „rentgenové karcinomy“ často na rukou, typicky spinocelulární. Pokud zajdeme do historie, vzpomeneme radioaktivní látky ve fosforeskujících sloučeninách, které způsobovaly osteosarkom.

Thorotrast – byl dříve používán jako diagnostická kontrastní látka, způsoboval rakovinu jater.

Po terapeutické iradiaci kvůli hyperplazii thymu dostalo až 10% takových dětí karcinom thyroidey.

V odborné literatuře najdeme souvislosti způsobené radiací nejčastější u leukémie; karcinomu thyroidey, hlavně u dětí, pak u prsu, plic, slinných žláz. Je nutno vzpomenout na lidské tragédie – Hirošimu, Nagasaki, Černobyl, kde se časem rozrostl počet výskytů leukémií. Je třeba vědět, že záření používané i v medicíně – může způsobit rakovinu.

Kouření: nejčastější faktor zevního prostředí, který vede k předčasnému úmrtí. Zvyšuje pravděpodobnost malignit ústní dutiny, faryngu, laryngu, jícnu, pankreatu, močového měchýře – a hlavně – rakoviny plic.

Minerální oleje – jsou vedlejším produktem při destilaci ropy k výrobě benzinu. V dnešní technické době jsou tyto sloučeniny všude kolem nás a podílejí se na rakovině kůže.

Nikl patří mezi několik málo prvků, jejichž vliv na zdravotní stav lidského organizmu je jednoznačně negativní. Vyskytuje se v organizmu stopově, např. v některých enzymech. Jeho biologická funkce však zatím není známá. Při kontaktu způsobuje vznik kožní dermatitidy, nazývané niklový svrab. 6 – 10% obyvatelstva trpí alergií na nikl. Projevuje se zarudnutím kůže a později až vznikem kožních ekzémů při trvalém styku s předměty z niklu. Zvláště nebezpečné jsou náušnice, protože oblast ucha patří mezi velice senzitivní části lidského těla a alergické působení zde může nabývat dramatičtějších rozměrů v podobě otoků hlavy, astmatických záchvatů… Nikl je podezřelý karcinogen (rakovina plic, nosní přepážky a vzácněji i hltanu. Akutní otrava má za následek poškození zažívacího traktu, cév, ledvin, srdce a centrální nervové soustavy. Dlouhodobá expozice vysokými dávkami niklu způsobuje snížení váhy, poškození srdce a jater a záněty kůže. Nikl může být přijímán potravou (90% celkového příjmu), inhalačně nebo pokožkou. Příjem potravou však nepředstavuje velké riziko, protože pouze 2-3% niklu přijatého potravou je skutečně absorbováno. Ohroženou skupinou jsou kuřáci, protože v cigaretovém kouři se vyskytuje velmi toxický tetrakarbonyl niklu.

Nitrozaminy jsou mimořádně karcinogenní a vyvolávají především rakovinu zažívacího ústrojí. U dětí, které by nitrozaminy přijaly v kombinaci například s vodou bohatou na dusičnany a dusitany, by riziko rakoviny bylo velmi vysoké. Tvorbě nitrozaminů zabraňují vitamin C, E, kyselina citronová.

Estrogeny – jakkoliv překvapivé se to může zdát, pro takové tvrzení jsou velmi specifické důvody. V roce 1975 bylo otevřeně oznámeno, že braní hormonů (estrogenu) během menopauzy představuje vážné riziko onemocnění rakovinou dělohy, a to až do takové míry, že ženy, které trvaly na tom, že hormony budou brát, se musely podrobit hysterektomii (odstranění dělohy), aby se takové katastrofě předešlo.