Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Děti přicházejí do styku s penězi mnohem dříve, než si rodiče uvědomují. Není to ani přinejmenším první výplata z letní brigády a dokonce ani první kapesné. Ekonomická socializace se objevuje již v předškolním věku, kdy si děti postupně začínají uvědomovat hodnotu peněz a to tehdy, když jdou kupříkladu s rodiči na nákup a vidí, že za nákup rodiče musejí zaplatit. Abstraktním pojmům však děti v tomto věku ještě nerozumí.
I samotné slovo „peníze“ dětem ještě nic neříká, natož, když naše ratolest slyší od nás větu „Ta čokoláda je příliš drahá, koupíme jinou“. Takovéto abstrakci sice dítě nerozumí, ale začíná vnímat, že i rodiče si třeba odepřou něco, co si koupit zkrátka nemůžou dovolit a že je potřeba si na to buďto našetřit, nebo počkat (do další výplaty) apod. Příhodné je s dětmi začít mluvit o otázce peněz, až když rozumí číselným pojmům. Až tehdy si totiž za čísly umějí lépe představit co je „málo“ a co je „víc“ a potažmo, která čokoláda je „dražší“ a co je „výhodnější“.
Kapesné by se dětem nemělo dávat pouze za účelem samotného „výdělku“, které dítě může libovolně utratit. Smyslem kapesného je, aby se dítě naučilo hodnotě peněz – a tedy, že ani rodiče neutratí všechen výdělek najednou, ale že z něj musejí platit nájem, jídlo, různé poplatky atd. a když si chtějí koupit něco „jen tak“ a pro radost, musejí při tom zvážit, zda si to můžou dovolit, zvážit cenu, zvážit to, že když si koupí „ono“, nebudou si moci koupit „tamto“.
Proto i kapesné by mělo být prostředkem k tomu, aby se dítě učilo šetřit a zacházet s penězi nerozhazovačně (což ale někdy nevíme ani my dospělí). Utratit peníze hned, jak je dostaneme do rukou je snadné (jak pro děti, tak pro dospělé), avšak naučit se plánovat, umět si danou sumu peněz rozdělit tak, abychom z těchto peněz mohli brát určitou dobu a neutratili je hned – to je opravdová dovednost… kterou je potřeba se učit.
Je vhodné, abychom děti nevylučovali z různých domácích rozprav ohledně rodinného rozpočtu. Přiměřeně věku a úrovni dítěte chápat číselné a abstraktní matematické pojmy a operace, je dobré, abychom s dětmi rozebírali i tyto otázky a nevynechávali je. Nejenže si pak dítě nakloníte tím, že je neberete jako „ty jsi ještě malý – nerozumíš tomu“ a bude rádo, že je bráno jako rovnocenný partner v rodinném kruhu, ale dítě se tak lépe může vžít do postavení rodičů a porozumět tomu, proč třeba nemůžeme utratit tolik peněz za drahou lego stavebnici nebo značkové džíny (ale jako protihodnotu bychom mohli navrhnout jinou značku stavebnice a levnější značku džínů). Takováto ekonomická socializace může dítěti pomoci se naučit tomu, že peníze nejsou samozřejmostí a že to obvykle stojí nějakou námahu je vydělat, udržet je, nebo i šetřit a vytoužený výrobek si koupit až tehdy, když se penízky nahromadí.
A čím je dítě starší, tím se obvykle i kapesné zvyšuje. S rostoucími nároky (objektivními i subjektivními, jako jsou výdaje ve škole, v rámci různých hobby, kroužků a tréninků, posezeními s kamarády v kavárně apod.) tak samozřejmě roste i poptávka po zvýšení kapesného. A právě tady můžou pak rodiče profitovat z toho, když dítě již předtím zasvětili do tajů rodinného rozpočtu. Dítě pak samo ví, jaká výše kapesného je reálná vzhledem k rodinné situaci. A v lepším případě si pak náš potomek nežádá přehnanou sumu, i když třeba jeho spolužáci dostávají kapesné vyšší. A čím je dítě starší, tím víc bychom ho měli zapojovat do spolurozhodování ohledně rodinných financí.
Samotná výše kapesného je tedy velice individuální záležitost, která je otázkou především finančních možností konkrétní rodiny. Obvykle platí zásada, že se s věkem kapesné zvyšuje, ale předpokládá se i tedy i rostoucí odpovědnost dítěte k hodnotě peněz. Důležitou otázkou je etika. Kapesné, které dítěti dáme je jeho „majetkem“ a rozhodovat o něm je pak na dítěti samotném – a ne už na rodičích. Různé prohřešky vůči domácím pravidlům (nevynesení odpadků, špatné známky ve škole apod.) se pak často mají tendenci odrážet na výši kapesného. Samozřejmě, že ani toto se nedá obecně paušalizovat a závisí na konkrétní situaci. Za různé „prohřešky“ pykáme i my dospělí, např. tím, že dostaneme nižší plat, protože nám z něj strne zaměstnavatel nebo banka určitou sumu, nebo od policajtů dostaneme pokutu. I v takovýchto zásazích na kapesné by však dítě mělo cítit řád a strukturu, či pravidla. Ani nám dospělým se obvykle plat nezastaví nebo nesníží „jenom tak“ a když nějaká autorita (banka, policajt apod.) o tom rozhodne, tak jsme na to upozorněni včas, víme konkrétně důvod, proč se tak děje, a kdy se věc opět dostane do normálu. A tak bychom měli přistupovat i v případě zásahu na kapesné dětem. Aby věděli, proč je snížené, na jak dlouho a kdy opět nabude původní sumu. A nezapomínejte, že poté pak má dítě právo začít s čistým štítem.