Kam směřuje léčení nemocí 

kam smeruje leceni nemoci

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Motto 

„Lékaři budoucnosti nebudou podávat léky, ale přesvědčovat své pacienty, aby pečovali o vlastní tělo, aby dodržovali dietu a aby se snažili pochopit příčiny a naučili se předcházet nemocem.“

Tento citát jsem použil jako hlavní motiv své lékařské praxe, kterou jsem se snažil od začátku devadesátých let řídit. 

Je to utopie? Pochopí to lidé? Jak se na to tváří kolegové lékaři? Během své praxe jsem si musel klást stále a stále tyto a mnohé další otázky, protože to ani po 30 letech zcela nefunguje, naopak to vypadá, že léková politika je stále více a více uplatňována. 

Přesto i dnes vím, že tento citát má smysl a že se všechno vlastně týká pochopení nemocí a hledání jejich příčin. 

Celostní medicína  

Termín celostní je u nás málo známý. Pochází od berlínského psychoanalytika Friedricha Perlse, který měl během 2. světové války praxi v USA a získal s tímto způsobem léčení velké zkušenosti. Vychází z názoru, že představy, pocity a činy souvisejí s celou osobností (z německého die Gestap – celistvá bytost). K zablokování určitých aspektů reakcí může dojít již v dětství. Některé potřeby člověka tak mohou zůstat trvale neuspokojeny. 

Dnešní pohled 

V dnešní době se na tuto problematiku díváme ještě trochu jinak. Vidíme přicházejícího pacienta s problémy v několika základních úrovních: 

První úroveň – to je ta základní, se kterou se každý den setkáváme, úroveň „fyzického těla“. Zde se projevují všechny příznaky, bolesti, známky nemoci. Na tomto poli pracuje klasická ortodoxní medicína se všemi svými přístupy. 

Druhá úroveň je úroveň psychická, která nás informuje o stavu mysli, vědomí a vlastně také podvědomí. Zde se uplatňují zákony psychosomatiky. Jestliže se na této úrovni vyskytuje nějaký blok a v důsledku toho bloku se na fyzické úrovni vyskytuje nějaký příznak, je logické, že tento příznak nemůže být vyléčen žádným lékem, dokud se neodstraní blok na této úrovni. Touto problematikou se zabývá dnes již uznávaný obor psychosomatické medicíny, kdežto dříve tomu tak nebylo.  

Třetí úroveň je duchovní, těžko definovatelná, každý si ji může představit a pojmenovat, jak chce.  

Otázky a hledání 

Tak si můžeme klást otázky: Kde je příčina nemoci? Na které úrovni ji musíme hledat? Můžeme ji vůbec najít? A jsme schopni ji potom i odstranit?  

Trpící člověk si je musí uvědomit a podle nich se ke svému problému postavit. Společně s pacientem se má lékař snažit najít odpověď na otázku: Co tě vlastně trápí, člověče? Víme přece, že to není jen ten příznak, kvůli kterému přišel, ale podle celostní medicíny jde o vnitřní konflikt mezi tělem, duší a duchem. Lékař se má snažit pacientovi podat jiný pohled na jeho nemoc.  

Pacient většinou nahlíží na svou nemoc z pozice klasické medicíny. Trpí nemocí, navštěvuje svého praktického lékaře, dostává na bolesti různé léky, podniká vyšetření, navštěvuje specializovaná pracoviště, kliniky a zjišťuje, že nemoc neustupuje. Naopak, problémy se stupňují, nemoc přechází do chronického stadia. Pacient si dříve nebo později začíná uvědomovat, že to asi není v pořádku. Začne se tím zabývat sám, pustí se do makrobiotiky, jógy, čte spousty literatury, kupuje si různé léčivé přípravky, vrací se k bylinám, začne navštěvovat léčitele, dává přednost přírodním léčebným metodám. Tomuto trendu se přizpůsobují i lékaři – léčitelé. 

Mnozí z lékařů používají také přírodní léčebné metody, protože je jim jasné, že se ortodoxní medicína nemůže dostat daleko v léčení (zvláště) chronických nemocí. Jsou motivováni touhou efektivněji svým pacientům pomoci a berou na vědomí silné zatěžování dnešní doby.  

V poradně, dnes pouze internetové (jsem na penzi a klasickou ordinaci už nevedu), uvádějí účastníci poradny: „Prosil bych Vás o radu, jak mám postupovat v řešení svého problému, aniž bych musel užívat chemické léky“. A těchto požadavků je hodně.  

Je vidět, že je používáno mnohem více „přírodních“ metod namísto antibiotik, analgetik atd. Trh je zaplaven velkým množstvím vitaminů, bylinných extraktů, zaručených léčivých přípravků, homeopatik. Ale je to skutečně to pravé? 

Není to právě ten případ ortodoxní medicíny, nyní s pozlátkem přírodních metod? Stejní lékaři, kteří předepisují alopatika, nyní používají přírodní léky ve stejných indikacích, avšak myšlenkový proces ortodoxní medicíny zůstává nezměněn, poněvadž se tak naučili myslet.  

Pacient má problém, podám mu lék. Alopatický lék problém potlačí, ale může vyvolat i vedlejší účinek, podám tedy přírodní lék, ten účinkuje bez vedlejších příznaků. Výborně, to je to, co jsem chtěl. Ve skutečnosti ani jeden z nich nevyřešil příčinu problému. Podstatou není problém potlačit, nýbrž odstranit příčinu, abychom problém vyřešili. Ti z vás, kteří se účastnili přednášek, seminářů a sympozií, které se věnují postupům léčení podle příčiny, mohou potvrdit, že takový postoj je zcela jiný a výjimečný, ale také, že tohoto nového způsobu myšlení není tak jednoduché dosáhnout. Je založen na vyhledávání příčinných řetězců nemoci. Hovoříme vlastně o principiálním problému. 

Diagnóza CM 

Diagnóza celostní medicíny má 4 komponenty: 

  1. hlavní příznak
  2. základní chronický stres
  3. faktory zahrnující mentální stav
  4. spouštěcí faktor

Hlavní příznak  

koresponduje s ortodoxní diagnózou, s tím rozdílem, že necítíme potřebu používat speciální název (třeba arthritis). Každý ví, když ho bolí kloub. Hlavní příznak je viditelná projekce základní příčiny. 

Co vlastně příznak choroby znamená?  

Je to pokus organismu vysvobodit se vlastními prostředky od aktuálních příčin. Jinými slovy: Daný příznak je léčivá reakce! 

Nad tímto principem visí otázka, proč jsou dnešní nemoci potlačovány, místo aby byly „správně podporovány“. Chronicky nemocný člověk se nezlepšuje, protože jeho obranný systém není schopen zvládat léčivý proces sám. V těchto případech jsou blokovány metabolické procesy a regulační systém je vyčerpán. 

Chronický stres 

Člověk je během svého života pod neustálým vlivem různých stresových situací. Namátkou jmenujme zatížení nepříznivou reakcí po očkování, těžkými kovy, se kterými se člověk setkává na každém kroku, zatížení tisíci novými a novými alergeny. Zatížení geopatogenními vlivy, mikrovlnami obrazovek televizorů, počítačů, budíků, mobilních telefonů, mikrovlnných trub. Zatížení vnitřními tělními toxiny, jako jsou toxiny z amalgámových výplní (naštěstí jich ubývá), z přemnožených kvasinek, plísní a bakterií, z nezvládnutých biochemických reakcí. Zatížení samotnými bakteriemi, viry, parazity. Zde sehrává důležitou roli otázka nesprávné výživy, chronických rušivých polí, jako jsou jizvy po operacích, blokády páteře, můstky na zubech, mnohočetné náušnice v ušních lalůčcích, piercingy a genetické zátěže. Za největší stresor považujeme mentální problémy a emocionální stresy. 

Duševní stav 

Chronický stres bývá velmi individuální, každá osoba si kolem sebe vytváří vlastní souhrn zatížení. A záleží i na tom, jak se chronický stres dokáže v organismu prosadit, aby ho ovlivnil, zatížil nebo poškodil, a to závisí na individuální konstituci. Každý člověk má jinou odolnost. Vedle tělesné síly a slabosti zahrnuje konstituce také duchovní, duševní a psychický stav. Z praxe víme, že chřipce předchází prochlazení, vyčerpání, psychická únava, pracovní přetížení… A když přibude psychický tlak, duševní nelad, nejrůznější nenadálé překážky, může to člověku jen víc přitížit. Právě v takovém oslabení se uplatní virus nebo bakterie a propukne nemoc. Tento virus by se neuplatnil, kdyby byl organismus v psychické a tělesné pohodě a nebyl vyčerpán.  

Tento celkový stav oslabení bývá vysokou měrou individuální. Reprezentuje postavení mezi imunitním systémem (ten odpovídá konstituční jedinečnosti) a chronickými stresovými faktory. Jestliže má člověk na prvním místě dobrý obranný mechanismus, fokus se nevyvine. Ale pozor! Tato osoba se může cítit dobře navzdory chronickému stresu. Dlouhou dobu to dokonce vypadá, že je v dobrém zdravotním stavu. Náhle, zdánlivě od této chvíle propukne nějaká nemoc a my si všimneme jen spouštěcího faktoru! 

Spouštěč 

Spouštěč, čtvrtý bod celostní diagnózy, je velice často zaměněn s reakcí nemoci. V případě alergií se to vyskytuje dosti často. Tím chci zdůraznit, že vytestovaný alergen není příčinou nemoci, ale pouze jejím spouštěčem. Ortodoxní medicína používá lineární myšlení: příčina – efekt. A většinou alergeny nazývá příčinou. Pokud je léčba orientována jen na likvidaci alergenů, a nebude se zabývat stresovými faktory, které poškodily a připravily terén, a tím způsobily, že alergen = spouštěč se uplatnil a vyvolal příznak, jen těžko se můžeme alergie zbavit, a to ani nejmodernějšími léky či jinými přírodními prostředky. 

Prognózy 

Známý alergolog napsal: Prognóza alergických chorob quoad vitam (pokud jde o přežití) je příznivá, prognóza quoad sanationem (pokud jde o vyléčení) je nepříznivá.  

Atopický ekzém až v 63 procentech přechází v respirační formu alergie. Riziko vzniku astmatu u nemocných s alergickou rýmou je asi 40 %. Astma dětského věku zůstává aktivní i v dospělosti. Dlouhodobé sledování bývalých dětských astmatiků ukazuje na přetrvávající aktivitu nemoci v 70 procentech případů. Více než tři čtvrtiny mají v dospělosti sennou rýmu. 

Závěr 

Alergie, stejně jako třeba výskyt plísní na těle, jsou pouze hlavními příznaky těžce poškozeného terénu. Schopnost kompenzace chronického stresu je opět závislá na konstituci člověka, a ta nám uzavírá pomyslný kruh. 

Popsal jsem tu příklad atopických nemocí, ale uvedený princip platí pro všechny nemoci. 

Cílem léčby by měla být redukce chronických stresových faktorů, protože jen to je příčinná terapie. Pouhé léčení následků zůstává jen léčením na povrchu.  

MUDr. P. Šácha