Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lidstvo překročilo práh dalšího desetiletí, nastala renesance vědy a techniky. Bohužel neoblomný rozum často kráčí zastřenou cestou do budoucnosti a opovrhuje vším, co má jen nádech magična a spiritualismu. Bez odmlouvání jsme se naučili potlačovat touhy a sny jen proto, že ve světle společenských pravidel jsou nepřípustné nebo snad opovrženíhodné.
Peníze snadno určují životní cíle a jejich nedostatek pak bez milosti stravuje ty, kteří nestačí hrozivému tempu. A tak vše, co překáží v cestě na výsluní, bývá odsouváno. Dokonce i jednu z nejpřirozenějších věcí života – smrt – jsme vytlačili někam na okraj, kamsi do o kachlíčkovaných budov, kde je souzeno umírat o samotě, často bez soucitu okolí. Škoda!
Jakoby automaticky navozujeme atmosféru křesťanských svátků, ačkoliv se hlásíme k ateismu. Hektičnost spaluje naše dny, jejichž začátky chovali předkové jako svátost, netušíc konec. Hlásáme kolem sebe život na plný plyn, ale v koutku duše se bojíme připustit myšlenku, že by ta naše skvělá existence mohla kdykoliv náhle ustat. Už jsme si odvykli přikládat vážnost okamžikům, jež nás byť na moment vytrhnou ze zajetého stereotypu a ledabylým mávnutím ruky jim přisoudíme nálepku náhody. Zapomněli jsme i na řeč těla, které je ve světě materialismu naším jediným spojencem a bezpečně nás varuje před blížícím se nebezpečím. Už i v lásce, jejíž výsadou je cit a intuice, často rozhodují pokřivené hodnoty. Třikrát škoda!
Měli bychom ale vědět, že lidská paměť není cedník na nudle. Co se do ní “nalije”, to může uchovat i stovky let. Jen je jí třeba trošku pomoci. A kam jinam volat o pomoc, než k přírodě! Každý lékař potvrdí, že je lepší prevence než následné léčení, mnohý z nich pak i to, že přírodní produkty jsou to pravé, co prospívá tělu i duchu. K velké radosti přibývá i těch, kteří radí, že stačí docela málo – jen si vzpomenout a naslouchat pozorně řeči vlastního těla.