Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak vytvořit nejlepší verzi sebe sama? Jak se nevzdat? Jak být úspěšný? I o tom hovoří spisovatel a stand-up komik Jiří Charvát ve druhé části rozhovoru pro Celostní medicínu. Dotýkáme se v něm také změny školního systému a „geniálních“ potravin, které je dobré zařadit do svého jídelníčku. „V životě nejde o cíle, ale o proces,“ rozvyprávěl se Jiří o podstatě toho, co žije a čemu věří.
První část rozhovoru si můžete připomenout zde.
Jirko, říkáš, že nejdůležitější úkol, který tady máme, je vymyslet si sám sebe. Jak se to dělá?
„Vybereš si, co chceš být. S jakou postavičkou chceš tuhle hru hrát. Když nevíš, můžeš se inspirovat u lidí, které obdivuješ. A pak si cíleně vybíráš myšlenky a zkušenosti, které ti pomůžou se tím stát.
Jste to, co jíte platí na mentální úrovni ještě víc než na fyzické. Čím se krmíš, tím se stáváš. Není v tobě nic pevného. Žádné trvalé já. Jsi proces, zkušenost. To, čemu se vystavíš, se ti okamžitě obtiskne do mozku. Najednou tam na to máš neuron. Tvá zkušenost ti fyzicky přetváří mozek. Důvod, proč si můžeš uplácat sám sebe, se jmenuje neuroplasticita.
Už teď si vymýšlíš sám sebe a svoji realitu. Děláš to od narození. Vtip je v tom začít to dělat záměrně a vědomě. Vybírat si, jak naložím s další hodinou, abych se stával tím, čím chci být. Čemu řeknu ne, čemu ano.
A proč stojí za to tomu věnovat úsilí? Protože ty jsi člověk, se kterým to tady musíš strávit. 24/7. Jak moc jiné by to bylo, kdyby ten člověk byl duchaplný, laskavý a inspirativní? Může být. Uplácej si ho takového.“
Jak se nevzdat, když se nezadaří hned napoprvé?
„Když si vytyčíš jako životní cíl vymyslet si a kultivovat sám sebe a svoje prožívání, žádné zadaří nezadaří už neexistuje. Už tu nejde o úspěchy, ale o snažení samo. Nejde o cíle, jde o proces. Úspěšný den je ten, kdy jdeš spát a víš, že ses snažil.
Z mé zkušenosti je právě tohle jediný dlouhodobě udržitelný motor, protože jak už sis patrně mnohokrát ověřil, dosažení cíle ti nikdy trvalou spokojenost nepřinese. Napsal jsem knihu. To jsem si celý život nejvíc přál. Ale nerozestoupilo se nebe, nesnesli se andělé s fanfárami a já nejsem nadosmrti šťastný. Měl jsem tři dny radost.
Proto už beru cíle s velkou rezervou a s cynickým pousmáním. To, co mě tahá ráno z postele, není další cíl. Na to už se nenachytám. Je to celoživotní proces stávání se. Úspěch se stane, mihne a… už je minulostí. Ale když ráno zazvoní budík, moje mysl tu pořád je. Taková, jakou jsem si ji uplácal. Včera, předevčírem, předpředevčírem… Je to můj pracovní nástroj do konce života. Nevím o ničem, co by si zasloužilo větší péči.“
Dá se říci, že v tom, co děláš a co Tě živí, jsi velmi úspěšný. Pár lidí mi řeklo, že jsi pro ně inspirací v tom, jak jsi odešel z kanceláře dělat práci, která Tě doopravdy naplňuje. Jaký je podle Tebe recept na úspěch?
„Záleží, co si definujeme jako úspěch. Pro mě je úspěšný člověk ten, který si dovede odpovědět na své otázky tak, že má ráno důvod vstát z postele.
Ale jestli mám dát recept… najděte si (nebo si vymyslete) teritorium, ve kterém chcete být činní. Nevybírejte podle peněz, statusu a prestiže. Ale podle toho, jak zábavné a užitečné vám přijde to, co se tam dělá. Kým se stanete, když to budete delší dobu dělat. Jaké dovednosti si osvojíte. Jaký pohled na svět získáte.
Další plus je, když je to něco, co se většina lidí bojí dělat. Třeba vtipně urážet lidi na konferencích 😉
Vybudujte si zvyk hluboké práce. Vypněte si telefon. A každý pracovní den zahajte ve stejný čas prací na jedné věci, která vás nejvíc posune na zvolené cestě. Jedné věci, kterou když zvládnete, budete spokojení, i když jste nestihli nic jiného. Dokud není tahle věc hotová, všechno ostatní je jen vyrušování. Teprve až se touhle jednou věcí po pár hodinách unavíte, dovolte si pustit se do menších, jednodušších, méně důležitých úkolů.
Když dokážete jenom tohle dodržet, nemůžete neuspět.
Pak hodně pomáhá nebrat realitu vážně. Hlavně lidi ne. Mějte přístup lunapark: zvědavost, hravost, drzost, experimentování.
Akorát až uspějete ve všem, co jste chtěli, a stanete se vším, čím jste chtěli, nebuďte překvapení, že vás to stejně neuspokojí.
Protože ve skutečnosti ona cesta netkví v přidávání, ale v ubírání. Proto je tím opravdovým receptem na „úspěch“ stát se… nikým. A od toho vás v každé chvíli dělí jenom krůček. Stačí se jen opravdu pozorně a upřímně podívat do sebe.“
Za jednu z dalších současných absurdit považuješ vzdělávací systém; to že škola dítěti krade přirozené nadšení a učí ho věci, které v životě nebude potřebovat. Jak by sis představoval optimální výuku?
„Primárním cílem vzdělávacího systému by mělo být vzbudit v člověku chuť vzdělávat se až do smrti sám. Pomoci mu uvědomit si, že se tu dá sotva dělat něco víc fascinujícího než dozvídat se nové věci, které mi pomáhají obohacovat moje přemýšlení o realitě a optimalizovat moje chování v ní.
Ideální škola by člověka vybavila kreativitou, vírou ve vlastní úsudek a vědomím, že tam venku není žádné dobře. Že si svůj život můžu vymyslet podle sebe. Ne že jenom plive přerostlé poslušné ustrašené děti, které si po skončení školy jenom přesednou z lavice za přepážku nebo kancelářský stůl.
Co se týče formy, rozhodně přejít z frontální výuky na participativní. Ať zmizí dojem, že učitel je autorita, která ví. A věnovat alespoň část osnov tomu, co je mi k užitku v každodenní interakci se světem a se sebou samým: jak pracovat s myslí, tělem, sebevědomím, jak komunikovat, fungovat ve vztazích. Ať si můžu při každém příchodu ze školy zažít tu radost, že jsem se naučil něco, co můžu hned uplatnit a sledovat, jak mi to funguje. Užitečnost, užitečnost, užitečnost. Žádný dospělý se vám nebude učit něco, co mu k ničemu nebude. Děti to dělají léta. A pak si odnesou dojem, že tohle znamená vzdělávání.“
Řešíš nějak stravu? Máš nějaké oblíbené potraviny, na které nedáš dopustit?
„Stravu jsem začal výrazněji řešit teprve před pár měsíci potom, co jsem si přečetl knihu Genius Foods od Maxe Lugavera. Maxova maminka onemocněla v 56 letech neurodegenerativním onemocněním. Vždycky byla bystrá, vtipná. Pak jednou rodině oznámila, co se s ní děje. Manžel se jí na odlehčenou zeptal: „Počkej. Chceš nám říct, že nevíš, co je za rok?“ A ona se rozplakala. Protože nevěděla. Max ji pak sledoval, jak uprostřed činností ztrácí nit. Jde se špinavým talířem místo do myčky do ložnice. Ničilo ho to a nechápal, jak může mít tak relativně mladý člověk najednou mozek osmdesátiletého.
Indicie ukazovaly na životní styl, zejména stravu. Max pověsil na hřebík kariéru novináře, zavřel se na několik let do pracovny s nejnovějšími studiemi o jídle a napsal přístupnou a ohromně čtivou knihu o tom, jak jídlo působí na váš mozek, potažmo celé tělo.
Já jsem až donedávna nevěnoval svému tělu, a tudíž ani stravě, zvláštní pozornost. Ale pak jsem pochopil, že když se budu stravovat zdravě, neusiluju jen o nějaký mlhavý cíl někde v dálce: abych tu nebyl do šedesáti, ale do sedmdesáti; ale pocítím to okamžitě: na náladě a kognici. To mě přesvědčilo. Stejné to mám s běháním. Neběhám proto, abych měl pevná stehna. To je příslib, který mě moc nevytrhne. Běhám proto, aby mi to líp pálilo a neměl jsem depresi.
Takže po přečtení Genius Foods jsem přešel na nízkosacharidovou kuchyni. Což mimo jiné znamená, že jsem přestal chodit na obědy do restaurací. Protože jaké jsou přílohy u jídel v poledním menu? Takřka výhradně: brambory nebo těstoviny. Nebo salát, ale ten si udělám doma líp a levněji.
Skončil jsem se sladkým, mléčným, pečivem a zprocesovaným „jídlem“. A zaměřil se na potraviny, které Max označuje za Genius Foods: zelenina, s velkým podílem té listové, vejce, olivový olej, divoký losos, hovězí krmené trávou, avokádo, borůvky, hořká čokoláda, brokolice, oříšky…
A ať už je to placebo efekt, nebo ne, mám jasnější mysl. Takže se toho držím.“
Web Jiřího Charváta: https://iwrite.cz/
Jiří Charvát na YouTube: https://www.youtube.com/user/Rimmmer
Jiří Charvát na MALL.TV: https://www.mall.tv/jiri-charvat
Pokračování rozhovoru příště.