Rádi vám upravujeme nabídku na míru, ale abychom to zvládli, používáme k tomu soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací
OK
prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Zdravá výživa


Ryze ženská přitažlivost

Jezme vědomě, už to, že se jídlu věnujeme, nás mnohem více zasytí

23.10.2018
Vědomě jíst Vídám to denně, zástupy lidí jedící na ulici, pohrouženi do svého uspěchaného dne, aniž by vnímali, užívali chutě, které jim vlastně pokrm přináší. Přitom, jíme-li vědomě, mnohdy toho sníme výrazně méně, nemáme potřebu se tolik přejídat, již za malou chvíli opět něco jíst.

Naše trávení je celkově spokojenější, efektivnější, organismus disponuje větší mírou energie. To vše se pak odráží na naší fyzické i psychické pohodě, snáze se vymaňujeme z područí chronických poruch, jsme vyrovnanější a zdravější. Proč se tedy mnozí každý den dobrovolně vzdalujeme své nejzákladnější podstatě, své přirozenosti, klidu, který jde ruku v ruce s konzumací potravy? Komu z nás se příčí představa harmonického stolování, během kterého si vyšetříme klidně i třicet minut, abychom se skutečně ztišili a najedli? Celé je to o sebelásce, o tom, jak k sobě sami přistupujeme, o tom, jak dovedeme rozplést bič, který mnohdy a z mé zkušenosti, velmi často, pleteme nad svou hlavou. A oním vozkou, který tento bič následně používá, není nikdo jiný, nežli my samotní. Umělé povinnosti, které si do svých životů vkládáme na piedestal nesmyslných potřeb, nás mnohdy odvádějí od skutečné, smysluplné podstaty žití. I to vídám denně, posedlost dokonalou čistotou, dokonalým příbytkem, prací, neustálou touhou po perfekcionismu, vzdělání… Pak není divu, že se ztrácíme ve víru uspěchaného dne.

 

Tomáš Štanzel ve své knize, Strava a vědomí, píše: „Proces jídla je vlastně procesem přijímání. S jídlem přijímáme nejenom hmotné substance své potravy, ale současně i energetické vlivy z okolního prostředí. Čím více se v průběhu svého vývoje a pročišťování zcitlivujeme, stáváme se vnímavějšími i ke všem těmto méně hmotným vlivům. Člověk se v průběhu dne střídavě nalaďuje buď na přijímání vlivů z vnějšího světa, nebo naopak na vydávání – působení svou vlastní energií na okolní svět. Ve stavu přijímání můžeme přijímat hmotné i energetické prvky z potravy, přírody, kosmu, ale i od lidí. Mohou to být i jejich emoce, a to nejen kladné, ale i záporné.

 

Možná si vzpomeneme na chvíle, kdy jsme po setkání s nějakým člověkem byli najednou jaksi rozladění a mrzutí, ačkoli k žádnému konfliktu mezi námi nedošlo. Určitě však mezi námi došlo ke vzájemné výměně energií. A pokud jsme byli v otevřeném stavu přijímání, mohli jsme přijmout též některé z jeho negativních stavů. Při jídle jsme zcela samozřejmě naladěni na přijímání. Přijímáme hmotné složky potravy i její méně hmotnou energii. A jsme-li takto otevřeni, zcela automaticky přijímáme i stavy lidí, s nimiž ve chvíli jídla komunikujeme. Z uvedených důvodů je vhodné jíst pokud možno v úplném klidu a neřešit v průběhu jídla žádné konflikty.“

 

Jen malá poznámka k postřehu Tomáše Štanzela. Přijít o energii lze opravdu zcela jednoduše. Jsou typy lidí, kteří jí mají žalostně málo a pak, aniž by si to uvědomovali, dokážou z lidí nevědomě energii odčerpat. Ukázkovým příkladem mohou být klienti s poruchou příjmu potravy. I když jsem k nim chodívala plná síly, během několika hodin jsem si připadala, jako bych prošla kilometry pouští, bez kapky vody. A to jsme se nemuseli pouštět do žádných hlubších diskuzí. Stačilo jen sedět, vykládat a naslouchat. Vraťme se však opět k té stravě.

 

Kráčíme-li s obloženou houskou městem, jíme a během této podivné konzumace ještě navíc telefonujeme, což opět vídám denně, jak moc si naše tělo vlastně uvědomí, že je vystaveno obědovému procesu? Navíc, město, to je prostor plný vzruchů a lidí, není pak divu, že daný pokrm smlsneme dříve, než kdybychom se s ním posadili a vychutnali si jej v poklidu. Když jíme, náš žaludek vysílá do mozku signál, který hlásí: „ Jím.“ Jakmile je žaludek naplněn, vyšle jiný signál: „ Hotovo.“ Pokud však hltáme, jíme velmi rychle, což se může během obědových pochůzek stát, žaludek je plně zaměstnán trávením, signál mnohdy vysílá pozdě. Což může vést k přejídání, nadváze, obezitě, ale i diabetu a dalším chronickým poruchám.

 

Lidé, kteří jedí pomalu, vědomě a plně si tento fakt uvědomují, bývají klidnější, vyrovnanější, celkově spokojenější, taktéž i zdravější. Vnímají vůni, barvy, chutě, s jídlem si jemně hrají, volí, co nabrat dříve, co později. Oběd je vlastně malou formou relaxace, zcela přirozeným odpočinkem, který tělu třeba, než se opět pustí do práce. Jíte-li často ve společnosti druhých lidí, zkuste si všimnout, jaké rituály vyžadují. Můj muž je ukázkový vědomý stolovník. Pokrm si rozdělí a pak střídavě nabírá zeleninu, přílohu, maso. Ke konci mu pak na talíři zůstanou vždy tři malé porce, ještě nikdy jsem neviděla, že by něco vyjedl dříve, nežli zbytek. Na rozdíl ode mne, vždy vyjím to, co mi nejvíce chutná.

 

Zeleninový salát

 

Tomáš Štanzel dále píše: „Stav přijímání při jídle vysvětluje, proč naše naladění v průběhu jídla přetrvává i dlouhou dobu po něm. Jíme-li rozladěni, rozvášněni, vyvedení z míry nebo zlostní, pak tyto stavy mysli vedou k přijímání stavů stejné kvality z našeho okolí, čímž se ještě více upevňují a přetrvávají i dlouho po jídle. Naopak, jsme-li v chvílích jídla klidní, vyrovnaní a odpoutáni od problémů, tento stav se může harmonickým jídlem posílit a pak i delší dobu udržet.“

 

Psycholog a spisovatel, Ralph Smart k tomuto tématu říká: „ Jídlo nastavuje vaši náladu.“ Pokud tedy jíme vědomě a s klidem, onen klid se přelévá do celého dne, pokud hltáme, pravděpodobně bude celý den ve spěchu.

 

A konečně: „Dříve bylo v mnoha rodinách zvykem se před jídlem pomodlit a pak jíst v klidu a tichu. Vidíme, že tyto zvyklosti měly svůj význam. Není-li člověk při jídle rozptylován hovorem, přijímá mnohem méně cizích vlivů. V takových chvílích může mít modlitba zvlášť silný účinek. Pocit vděku může člověk prožívat nejen během jídla, ale také díky tomu, že naše mysl má určitou setrvačnost a zůstává dlouho ve stavu dosaženého naladění.“

 

Nejde ani tak o onu modlitbu, jako o rituál utišení se.  Navození atmosféry, která tělo připraví k jídlu. Aby vědělo, zaznamenalo a spustilo potřebné trávicí procesy. Zkusme se nad tím zamyslet a dopřejme si denně několik desítek minut, během kterých se posadíme, žasneme nad variací chutí a nasbíráme trošku síly, kterou pak můžeme vložit do čehokoli smysluplného.

 

Rozloučila bych se slovy pana Marka Váchy, českého římskokatolického kněze, teologa, přírodovědce, pedagoga a spisovatele.

 

„Hřích není to, když se zapomenu pomodlit před jídlem, hřích je to, když se před jídlem na chvíli, na vteřinku nezastavím, neotevřu oči a nepoděkuji za nádheru života, za přátelství, za vzduch, za vodu a za jídlo, které podobně jako ptáci v povětří dostávám, za křišťálově čisté dny života.“

 

Celková nabídka knih o zdravé výživě.


Související články:
Živá strava a rozvoj schopnosti zřít srdcem
Vyvážená strava


23.10.2018
autor: Mgr. Zuzana Švédová, Dis.
zdroj: Štanzel, Tomáš. Strava a vědomí. Dharma Gaia, 2010. 223 str. ISBN 978-80-7436-010-7.
další články v rubrice: Psychologie


 
Nikdy nezapomenu na ten pocit beznaděje, strachu co ve mně lékaři vyvolali, na to jak jsem byla jen další nemocná
Co dělají lidé, kteří vypadají mladší, jinak
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Priessnitzův obklad
Nejčastější příčiny bolestí na hrudníku
Pravidla podzimní detoxikace
Věř si! Jsi krásná a máš velkou hodnotu
Hemoroidy - léčba, která zabírá
Když se řekne přerušovaný půst
Pro delší a lepší život s vitaminem C
(c) 2004-2018 www.celostnimedicina.cz
O násRSS