Jednoruký masér a reflexní terapeut Vlček: „Každé tělo má svůj jedinečný příběh.“ 

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Říká, že cesta za dokonalostí často končí na psychiatrii. Sám má za sebou mimořádný příběh. Přišel o ruku, majetek i rodinu a vyléčil se z rakoviny. K rozhovoru pro Celostní medicínu jsem dnes pozval celostního terapeuta, pana Petra Vlčka. V rozhovoru bude také řeč o jeho nedávno vydané knize Chlapec, slon a nic.

Petr propojuje reflexní terapii s psychosomatikou a vyškolil už v tomto umění i mnoho žáků. Také dělá Virtuální konstelace a pořádá transformační pobyty v Beskydech, Chorvatsku a bosenských pyramidách.

Pane Vlčku, proč podle Vás vzniká nemoc a jaká je podle Vás nejpřímější cesta k uzdravení? 

To je zajímavá otázka… Už léta se v oblasti celostní medicíny traduje, že nemoc vzniká v „hlavě“. A já s tím souhlasím. Léta praxe mi ukázala, že to tak opravdu je. Nemoci předchází potlačený nezvládnutý emoční stres, se kterým se můžeme setkat v nejrůznějších podobách. Celý proces pak probíhá současně na dvou úrovních, mentální a tělesné. Na mentální úrovni náš mozek zaznamená stresovou situaci, přičemž on sám monitoruje asi 30 vjemů za sekundu. Běžný člověk si zvládne uvědomit sotva tak dva vjemy a zbytek se uloží do podvědomí. Vytvoří se tak jakási referenční situace, která se potom propisuje jako vzorec do podvědomí a ve chvíli, kdy se podobná událost, která má určitý počet shodných referenčních bodů, stane, tak se to projeví v těle jako stres. Zároveň se aktivuje náš imunitní systém a vyhodnotí to celé jako ohrožení. Tento stres se potom usazuje do buněčného prostoru a při opakovaném ataku zvenčí na to tělo opět reaguje stresem. Z dlouhodobého hlediska je stres pro tělo závažný. Po určité době může dojít k tomu, že už nápor nezvládá a onemocní.  

A nejpřímější cesta k uzdravení? Efektivní se jeví jít přímo do příčiny, odhalit pomocí účinné metody referenční stresovou situaci, doslova ji vytáhnout z podvědomí a uvolnit emoci. Zní to jednoduše, ale vyžaduje to terapeutickou praxi. Samozřejmě, že nemoc, zejména ta chronická, ihned nezmizí, ale nastartuje se tak uzdravující proces, na jejímž konci je zdravý člověk. 

Jak může při léčení pomoci znalost psychosomatiky? Četl jsem u Vás na webu, že psychosomatiku propojujete s reflexní terapií… 

Znalost psychosomatiky, v tom smyslu, že víme, které emoce se propojují s danými orgány v těle, může velmi pomoci v základní diagnostice v procesu uzdravování. Je to jakási pomůcka, ale vždycky říkám svým studentům, že člověk se nevejde do tabulky. Každý jsme originál a každý má svůj jedinečný příběh. A to je na mé práci krásné: Pořád vás něco udivuje, překvapuje… A ta radost a nekonečná úleva, když se dílo podaří… Propojení reflexní terapie s psychosomatikou považuji za velmi šťastnou kombinaci. Je to metoda, kterou jsem nazval Reflexní terapie duše. Nejprve najdeme pomocí reflexních bodů na chodidle místa dysfunkce, které odpovídají, tělesným orgánům a pak je zkušený terapeut pomocí této metody přenese do emoční oblasti, a nakonec provede klienta až ke referenční situaci. 

Váš osobní příběh je naprosto fascinující. Můžete ho čtenářům v krátkosti přiblížit? 

U mne platí na sto procent rčení o tom, že co tě nezabije to tě posílí. A můj příběh? Do svých téměř čtyřiceti let jsem toho stihnul opravdu dost. Prodělal jsem těžký úraz a byl jsem pár dní v kómatu. Následně mi byla amputována prakticky celá levá horní končetina. A o pár let později mi byla diagnostikována rakovina. Pak jsem prakticky přišel o rodinu – své dvě děti jsem neviděl téměř deset let. A také jsem přišel o firmu a prakticky o všechen majetek. Byl jsem skoro bezdomovec.  

Co Vám tehdy, když jste byl na úplném dně, pomohlo? 

Upřímně ani sám nevím. Možná uvědomění, že už stačilo, a že když jsem tedy na tom pomyslném dně, mohu se konečně odrazit. A tak jsem se odrazil…  

O víc než dvacet let později, tedy dnes, jsem lektorem reflexní terapie, systemických konstelací, a transformace vědomí. Pořádám terapeutické pobyty v Beskydech a v Chorvatsku nebo zájezdy do Bosny na pyramidy. Krom toho všeho, jsem stihl postavit rodinný dům (náš domov s partnerkou) ze dřeva, slámy a hlíny.

Ale za největší dosavadní úspěch, který už asi nic nepřekoná je, že mám opravdu krásný a naplněný život. 

Jste možná jediný jednoruký masér na světě, a ještě umění masáží vyučujete. Jak na Vás klienti reagují? V čem jsou podle Vás největší přínosy masáží? 

Klienti reagují kupodivu úplně v klidu. Je to možná tím, že to sám neřeším. Nevím proč to tak je, ale opravdu nemívám vůbec žádnou trému. Většinou si i sám ze sebe dělám legraci a i ti, kteří by mohli být zaražení, se rychle odreagují a v takto uvolněné atmosféře se také lépe učí. A přínosy masáží? Začnu obecně: Každý vědomý dotek poskytuje úžasnou příležitost k nekonečnému poznání. Vždyť, je známo, že když miminko, nebude cítit doteky, může umřít… Zdá se ale, že dotyky nejsou dnes v kurzu. I když… Nahradily jsme je „úspěšně“ dotykovými mobily.  

Další metodou, kterou máte ve svém repertoáru, jsou Virtuální konstelace. Jak se liší od klasických konstelací a jaké s nimi máte úspěchy?  

Virtuální konstelace jsou plnohodnotnou alternativou systemických konstelací. Rozdíl je v tom, že touto metodou pracujeme s klientem individuálně. V průběhu hovoru s terapeutem, vzniká jakýsi virtuální obraz o skupině, většinou rodinných příslušníků, v období dětství. Pomocí neverbálních znaků těchto účastníků lze v rámci této metody diagnostikovat, jaký je skutečný stav jejich vztahů.  Následně vzniká na hluboké úrovni uvědomění o tom, kde vzniká mentální vzorec, který v současnosti brání uskutečňovat kvalitní mezilidské vztahy.  

Konkrétní příklad: Klientka se domnívá, že její zásadní problém je vztah s její matkou. Řeší jej mnoho let, vnímá jej jako konfliktní a neumí jej vyřešit. V průběhu konstelace se však ukáže zcela zásadní role otce, který neplní svou funkci, nezúčastňuje se výchovy, není ve vztahu k dceři citově či emočně angažován. Dcera podvědomě získává deficit přirozeného vztahu k otci a následně v obecné rovině k mužům, nevnímá jejich možnou podporu. Místo toho má proti sobě obraz matky přetížené odpovědností, obraz, který později i přes počáteční odmítnutí (formou konfliktu s matkou) nakonec reflektuje sama na sebe. 

Vím o Vás také, že Vás uchvátily bosenské pyramidy, kam pořádáte s menšími skupinkami zájezdy. V čem jsou podle Vás léčebné přínosy pyramid pro člověka? 

Ano, máte pravdu, bosenské pyramidy mě opravdu uchvátily. Nejprve mě doslova přitáhly jako magnet a hned v průběhu první návštěvy se se mnou začaly dít zvláštní věci, na které rozhodně nezapomenu do konce života. Také z tohoto důvodu se příliš nezajímám o faktech, které mají potvrdit nebo vyvrátit samotnou existenci pyramid. Poznal jsem sílu těchto podivuhodných míst, vnímám je jako energetické urychlovače, které lze s velkým efektem využít k naprosto pozitivní transformaci, jakož i k aktivaci uzdravujících sil člověka.  

Přes deset let děláte také pobyty v Beskydech a Chorvatsku. Tam se děje co? 

Pobyty v Beskydech a Chorvatsku se trochu liší. V Beskydech je pobyt terapeuticky zaměřený. Den začínáme ranním cvičením, součásti denního program jsou například konstelace, nebo různé formy sebepoznávacích aktivit, terapeutická setkání, meditace apod. To vše je prolínáno výlety do okolí v nádherném prostředí valašských Beskyd. Už jen samotné místo, kde se akce konají, na samotě vysoko na hřebenu hor, s překrásným výhledem, v citlivě zrekonstruované valašské dřevěnici… V Chorvatsku je to pobyt spíše aktivní prožitkový s jógou a s výlety. I tady hraje zásadní roli místo, na ostrově Brač, zcela mimo turistický ruch, s nádhernou pláží, kterou máme prakticky pro sebe. Na obou pobytech si sami zajišťujeme velmi kvalitní vegetariánské jídlo. 

Máte za sebou 22 let praxe v léčitelství a osobním rozvoji. Co z celé této oblasti je Vám nejbližší? Jaké je Vaše poselství („message“) pro veřejnost? Čím se řídíte, co třeba praktikujete a kam je podle Vás nejlepší směřovat svou pozornost? 

Tak to bude těžké na to po tolika letech na takovou otázku jednoduše odpovědět. Pokusím se to shrnout do jakéhosi „desatera„.  

Desatero Petra Vlčka: 

  1. Pokud se mám skutečně uzdravit, musím převzít plnou osobní odpovědnost za svůj stav a za své zdraví. 
  2. Nejsem nikdy ne-mocný, vždy mám dostatek možností, dostatek moci, se uzdravit. 
  3. Zázraky se dějí, ale mají svá přesná a jasná pravidla. 
  4. Mé tělo je dostatečně moudré na to, aby se uzdravilo, jen mu musím dát prostor. 
  5. Jestli mě má mé tělo poslouchat, musím nejdříve poslouchat já jeho, pochopit, co mé tělo skutečně potřebuje a starat se tak o něj. 
  6. Ke štěstí vedou pouze dva kroky. Krok první: rozhodnout se být šťastný, krok druhý: být šťastný. 
  7. Přijímám nejprve sebe samého takového, jaký jsem a teprve potom se snažím být ještě o něco lepší. 
  8. Honba za dokonalostí často končí na psychiatrii. 
  9. Žádná cesta, která neobsahuje lásku, ve skutečnosti nikam nevede. 
  10. Láska je všechno, vše ostatní je jen marnění časem. 

Úplně na závěr bych ještě rád zmínil Vaši knihu Chlapec, slon a nic, kterou jsem si já sám hned koupil v několika výtiscích, protože je prostě… krásná. Můžete čtenářům v krátkosti říci, o čem je a kde si ji mohou koupit? 

O čem je tato kniha? Vždycky se snažím vyjádřit podstatu věcí, jenže samotná podstata vyjadřuje vždy jen samu sebe a nic víc. Vše ostatní je jen opis, chození kolem… Kniha Chlapec, slon a nic je vlastně takové obcházení kolem a snaha, co nejblíže se přiblížit, aby zažehnula jiskru hlubokého poznání. Kniha má pomoci každému, kdo ji otevře, ucítit to podstatné uvnitř sebe. Snad se to, o co se teď marně snažím vysvětlit, dá pochopit jedním výrokem z této knihy: „Pravda je ticho ve tvém srdci.“ 

Pane Vlčku, moc Vám děkuji za rozhovor a přeji vše dobré! 

Webová stránka Petra Vlčka: www.centrum-harmonie.cz 

Jiří Hamerský