Je těžké být adolescentem

cm adolescenti

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Jednou z hlavních vývojových úkolů adolescence je vytvoření stabilní identity na cestě k tomu stát se integrovanou osobností a produktivním dospělým. Myslíte si, že je to snadný úkol? V tomto období se mladý člověk potýká s mnoha životními změnami, které souvisí s jeho sebepojetím, vztahy a sociálními rolemi. Změny (tělesné, fyzické ale i ty psychické), kterými prošel v pubertě, přinášejí nové pocity uvědomění si sebe sama a reakcí druhých na něj. Velikou výzvou je tělesný vzor.

Puberťák či adolescent je v tomto věku spíše s vlastním tělem nespokojený, je pro něj nové, měnící se, nepřijímá tyto změny, protože s sebou přináší jen potíže (s přizpůsobením, s nástupem nových rolí, nových povinností, nových úkolů, ve kterých ještě neumí chodit, neumí se v nich orientovat). Adolescent je dospělými vnímán jako dospělý, protože již jako dospělý vypadá. Nicméně, jen po fyzické stránce. S psychikou a duševním zráním je to zcela jiná kapitola. Fyzický vývoj a dozrávání je zde důležitým faktorem. Když je tento vývoj nerovnoměrný, pro mladého člověka přináší většinou víc potíží. Když např. dívka fyzicky dozraje dřív, může se ve třídě spolužáků a spolužaček, kteří ještě nedosáhli takovéto zralosti, stát nechtěným středem pozornosti či posměšků. I psychická zralost, když nastane dříve, je ve třídě spolužáků spíše na obtíž, protože takovýto pubesent či adolescent si pak již se spolužáky ve třídě nemá co říct, má s nimi méně společného co se týká hodnot, trávení volného času apod. Adolescenti prožívají mnoho vnitřních rozporů – o sebe samých, o vlastním vnímání světa, jeho fungování, vztazích… zejména vztazích! S blízkými, kamarády, blízké vztahy s opačným či stejným pohlavím, navazování intimních a sexuálních vztahů.

Dosažení nových a kvalitativně zralejších vztahů s druhými lidmi, navazování vztahů s vrstevníky opačného a stejného pohlaví je jednou ze základních vývojových úkolů adolescence. V interakcích s druhými se mladí lidé učí experimentovat, naštěstí v porovnání s pubertou je to interagování víc a víc podobné dospělým. Učí se v nich sociálním kontaktům a reakcím a co je důležité, dosahují tak vědomí svojí sociální ale i sexuální role. Maskulinní a feminní chování se však za posledních deset až dvacet let hodně změnilo. Už nechápeme mužskou roli jako výrazně asertivní a silnou a ženskou roli jako tu pasivní a slabou, naopak, dochází zde k silnější varietě, což na druhé straně pro dnešní adolescenty může znamenat výzvu: „Jak se mám tedy chovat? Co je normální? Můžu Kláru pozvat na rande, nebo je to trapné a raději počkám, jestli neudělá první krok ona?“

Dosažení emocionální nezávislosti od rodičů a jiných dospělých se stává žhavým tématem. Adolescent je v rozhodování víc a víc samostatný avšak pořád ještě funguje „pod rouškou, pod záštitou“ svých rodičů. Známé „pokud žiješ pod naší střechou, budeš muset dodržovat naše pravidla“ naráží na odpor s koncepcí rozvoje vlastní emocionální, psychické a sociální nezávislosti.

Neméně náročným úkolem v adolescenci je příprava na manželství a rodičovství. Sexuálně a fyzicky je již mladý člověk připraven k založení vlastní rodiny, resp. počít dítě, nicméně duševně dozrát k schopnosti trvalého svazku, založení rodiny, manželství a rodičovství je další vývojovou úlohou v tomto období.

Příprava na pracovní život a ekonomickou kariéru se stává v tomto období silným tématem, protože práce a finanční zabezpečení souvisí zároveň s tím, co bylo řečeno dříve. Umožní mladému člověku kromě jiného i osamostatnění se od rodičů a zabezpečení své budoucí rodiny. Ví však mladý člověk, co chce ve svém životě profesně vykonávat, jaké vzdělání dosáhne? Hodnotové orientace a etický systém se v období adolescence plně rozvíjí, mladý člověk víc a víc přemýšlí na úrovni vyšších citů, hodnot a morálky.

V dnešní době tedy opravdu není snadné být adolescentem. V minulosti prostřednictvím různých pravidel, společenských norem, rituálů (bontonu, výchovy apod.) mladý člověk věděl, jak se ve kterých situacích chovat. Dnes je společnost jiná. Mladý člověk je plně hozen do vody a pluje, jak umí. Role nás – dospělých – je v tomto smyslu neméně důležitá. Vhodnou formou pomoci, ať pluje zdárně i nadále, nechat adolescentovi prostor, který si v rámci rozvoje individuality vyžaduje, avšak být připraven hodit mu podpůrní plavák, kdyby se potřeboval zachytit nebo poskytnout ostrůvek, kde si na svoji plavě může odpočinout… a plout pak dál…