Jde to i bez pšenice – Otázky a odpovědi

cm jde to i bez psenice

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Možná název naší knihy bude svádět k domněnce, že se vezeme na módní vlně odsuzování konzumace výrobků z pšenice, která k nám před dvěma lety doputovala z USA. Nic nového pod sluncem, již před několika lety byla na stejném pranýři kukuřice, která byla tehdy označena za hlavního viníka neutěšeného stavu Američanů. A nemusíme chodit daleko. I u nás byla například vajíčka označována za jednoho z viníků zvýšené hladiny cholesterolu a kardiovaskulárních onemocnění.

Nicméně je neoddiskutovatelným faktem, že řadě lidí konzumace pšenice nedělá úplně dobře. I já sám se snažím pšenici ze svého jídelníčku co možná nejvíce separovat (ujíždím snad jen na klasickém štrůdlu, po kterém mi je ale vždy zle). Ale ne proto, že jsem podlehl módní hysterii, ale proto, že ji můj organismus ne zcela dobře toleruje. A to nikoli podle mé subjektivní domněnky či emotivních argumentů odpůrců pšenice, ale na základě výsledků seriózního imunologického vyšetření. A právě toto vyšetření mi potvrdilo, že na bílkovinu pšenice můj organismus reaguje zvýšenou tvorbou protilátek. A protože i Petra a řada dalších lidí, kteří prošli nejen naším centrem, mají stejný problém, rozhodli jsme se napsat na toto téma snad srozumitelnou publikaci, kterou právě držíte v ruce. Snažíme se v ní upozornit jednak na to, že existuje řada dalších, tradičních a nutričně velmi cenných plodin, kterými pšenici můžeme nahradit, jednak i přispět svým názorem na problematiku konzumace či ne-konzumace pšenice, která z mého pohledu přerůstá do naprosto nepřehledné diskuze. Takže nehledejte zde argumenty, proč pšenici nejíst, ale zamyslete se po přečtení knihy nad tím, zda výrobků z pšenice nekonzumujte zbytečně moc. Protože čeho je moc, toho bývá velmi často příliš.

Otázky a odpovědi

1. Pšenice se v poslední době skloňuje ve všech pádech. Co bychom o ní na úvod mohli říct?

Pšenice je velmi starou plodinou a první známky o jejím pěstování se objevují již 6000 let před naším letopočtem na území Íránu. Tehdy to byla prastará pšenice jednozrnka, tzv. einkorn. V našich končinách se objevila pšenice setá 5000 let před naším letopočtem. Jedná se tedy o plodinu tradiční v našich zeměpisných končinách a pšenice je hojně využívána jak v potravinářství, tak i v jiných odvětvích průmyslu.

2. Dá se bez ní žít?

Byť je pšenice v našich končinách asi nejpoužívanější plodinou, náš organismus se bez ní obejde. Ovšem za předpokladu, že ji dokážeme nahradit jinými plodinami. Nelze jen něco striktně vyloučit ze svého jídelníčku, aniž bychom chybějící živiny nahradili jinými potravinami.

3. Život bez pšenice se zdá být současným módním trendem v oblasti zdravého životního stylu, proč?

Protože máme rádi trendy a vnější nepřátele. Před pár lety byla třídním nepřítelem vajíčka, pak zase kukuřice a mnohé další potraviny. No a dneska je to pšenice. Asi největším propagátorem života bez pšenice je americký lékař dr. Davis, který napsal knihu Život bez pšenice, kde velmi sugestivně argumentuje v neprospěch pšenice. Že prý pšenice může za vše, a když ji přestanete jíst, tak se vám vždy uleví, budete míz hezčí vlasy, lepší pleť, nižší cholesterol, zbavíte se kožních problémů… nicméně, z mého pohledu se jedná o poměrně manipulační knihu, kde se mnohdy říká A, ale už nezazní B… Já osobně si myslím, že v naší době blahobytu a hojnosti jsme si navykli všeho nadužívat. A to se týká i pšenice. Výrobky z ní řada z nás konzumuje pomalu ve všech denních jídlech a tím dochází, logicky, k přetěžování organismu jen určitým typem potravin. Jinými slovy, v dnešní době konzumujeme prostě výrobků z pšenice moc. Ale rozhodně si nemyslím, že pšenice v jakékoli své formě je původcem všeho zlého v našem životním stylu. Pokud bychom nebyli pohodlní, nepřejídali se nesmyslnými potravinami a využívali i jiné, tradiční obiloviny a pšenici konzumovali v přiměřené míře, tak by asi ani nevznikla polemika kolem ní. Na druhou stranu by asi nevznikl ani „bezpšeničný nutriční byznys“.

Ukázka z knihy Jde to i bez pšenice.