Jaké jsou tři vaše nejkrásnější vzpomínky? Nebuďte otroky těch negativních

Naše psychika funguje zvláštním způsobem. Když se nám stane něco bolestného, obvykle si danou scénu přehráváme v hlavě pořád dokola. Naopak z výrazně pozitivní situace se radujeme kratší dobu, otisk do podvědomí bývá mnohem slabší. Jsme v podstatě otroci svých negativních vzpomínek, které nás dopředu programují k negativním emocím. Existují ale cesty, jak to změnit.

Od jednoho učitele meditace jsem nedávno slyšel přiléhavou metaforu: „Negativní myšlenky jsou jako suchý zip, pozitivní jako teflon. Negativní k nám velmi rády přilnou a nepustí se. Teflon je, jak známo, naopak materiál nepřilnavý…“

Pokud si přejeme nemít tolik negativních myšlenek, nabízí se nám dvě hlavní možnosti. Tou první je vědomě zaplavovat svou mysl vlastními pozitivními nahrávkami.

Napište si seznam svých nejlepších vzpomínek

Tohle je jedno z nejkrásnějších psychologických cvičení: Napsat si seznam svých nejbáječnějších vzpomínek za celý život. Klidně tři, klidně deset, klidně jich může být třicet. Ponořit se ve vzpomínkách do toho nejkrásnějšího, co se vám kdy v životě stalo, může být pro vaši duši nesmírně oblažující. Možná díky sumírování svých vysoce kladných vzpomínek dokonce prožijete jeden z nejlepších dní v životě (nebo večerů, odpolední…).

Udělejte to, prosím. Věnujte čas sami sobě, vezměte si prázdný papír a propisku a udělejte si seznam svých nejhezčích vzpomínek.

Zvýší vám to náladu, zvýší to vaši sebelásku a celkově dobrý pocit z vašeho života. Co je však důležitější, uděláte krok k tomu, nevztahovat se ke své minulosti jenom reaktivně. Nebýt otrokem toho, co vaše paměť, trochu obhrouble řečeno, na vás občas „vyflusne“.

Můžete si dokonce časem vytvořit zvyk vzpomínat z minulosti jenom na to dobré.

Nicméně, s negativními vzpomínkami to není tak jednoduché. Jak už jsme říkali, jsou v nás hluboce uloženy a projevují se ve formě automatických, negativních emočních reakcí. Je třeba proto vytasit ještě jednu mnohem pronikavější duchovní „zbraň“. A to:

Být bdělý v přítomném okamžiku

V křesťanské mystické literatuře se této praxi říká střežení srdce (Keating, 2019). Cílem je neustále se během dne udržovat ve stavu vnitřního klidu – uvědomování si přítomnosti/Boží vůle. A kdykoliv se tento základní stav klidu naruší, udělat prostý, ale účelný čin, který nás zpět do přítomného okamžiku vrátí.

Jak to může vypadat v praxi?

Jdete, praktikujíce svou všímavost vůči přítomnosti, například po rušné ulici. A nějaký předmět nebo plakát ve výloze obchodu vám připomene něco bolestného z vaší minulosti. Nebo vám někdo zatelefonuje a to, co vám řekne, vás rozhodí (i když půjde o „horkou novinku“, negativní emoci budete prožívat možná hlavně díky svým emočním zvykům a automatickým programům z minulosti: např. se ve vás ozve obrovský strach z opuštění nebo mučivé pochybnosti o sobě samých a své hodnotě).

Takže, co dělat? „Je důležité emoci opustit ještě dříve, než vyvolá obvyklý soubor průvodních myšlenek. Probíhající průvodní myšlenky posilují bolestné emoce, a když to v kotlíku emocí začne vřít, můžeme se dlouho načekat, než se situace uklidní (Keating, 2019: 216).“

Opustit střelhbitě negativní emoci konkrétně znamená:

  1. a) odmítneme se dotírajícími myšlenkami zabývat a upneme svou pozornost znovu na činnost, kterou jsme do té doby dělali
  2. b) pokud se zrovna ničím nezabýváme, pustíme se do jakékoliv nové činnosti, díky níž se vyhneme přemýšlení o zneklidňující situaci (mohou to být i četba nebo dívání se na film)
  3. c) zneklidňující myšlenky hned v zárodku odložíme do klína Boha (odevzdáme je Ježíši, Buddhovi,…)

Poznámka č. 1: V této praxi se nejedná o potlačení negativních emocí a myšlenek, ale o přeladění pozornosti. Vybíráme si z reality, co sami chceme vnímat. Nedochází ke vzniku dalších negativních emočních smyček, nebo posilování těch již vytvořených. Naše uvědomění a emoční svoboda rostou.

Poznámka č. 2: Článek byl o tom, jak se zbytečně nešťourat v minulosti a nepřehrávat si pořád dokola negativní vzpomínky – kdo však byl vystaven velkému traumatu, tomu tyto postupy nemusí stačit a je lepší vyhledat psychologa a absolvovat terapii.

Literatura: Keating, T. (2019): Pozvání k lásce. Alpha Book: Praha.

 

Knihu Jiřího Hamerského naleznete zde.

Zpět nahoru